Monica Kinde (27) jedla denně až tři jídla z fast foodů. Není se tedy čemu divit, že energetický příjem průměrného člověka překračovala více než třikrát. Na základě toho se dostala až na váhu 215 kilogramů.
Každý krok byl pro ni utrpením a jediné oblečení, které byla schopna na sebe ještě obléknout, bylo to velikosti 6XL. Letadlem nikdy neletěla, protože jí přišlo trapné objednávat si dvě sedačky. Na jednu by se totiž nevešla. A to ani v klasickém autobuse.
Nasoukat se do auta
Třikrát denně fast food, to se musí někde podepsat.
Autor: Profimedia.cz
Její život se začal čím dál tím více zhoršovat, když už nebyla schopna ujít ani pár metrů, aniž by se zadýchala a trpěla velkými bolestmi kloubů. V poslední době už ani nemohla řídit auto. Měla co dělat, aby se za volant vůbec vešla. A když už se jí podařilo se tam nasoukat, nemohla zapnout bezpečnostní pás.
A to všechno jen kvůli tomu, že milovala fast food. Od mala byla vždycky silnější, ale až s postupem věku, kdy nebyla pod drobnohledem rodičů, se dostala na tuto váhu. Vše dovršila během doktorských studií, kdy se dlouho učila a neměla čas příliš řešit jídlo. "Mohla bych to jíst pořád! Mekáč k snídani, další pak k obědu a k večeři třeba Burger King," vypráví o své pomalé zkáze.
Po studiích na operaci
Počkala, až dostuduje univerzitu, aby získala lepší zdravotní pojištění a mohla podstoupit bandáž žaludku. Osm měsíců chodila na konzultace k psychologovi a nutričnímu specialistovi, nicméně ani tak se na tuto operaci její pojistka nevztahovala. Začala se tedy pořádně otáčet, aby mohla operaci podstoupit.
Dva měsíce po ní ji čekala svatba. Všichni ji tam přemlouvali, ať se toho nebojí a dá si alespoň kousek dortu. "Jenže můj žaludek byl tak malý, že se mi tam prostě nic nevešlo," říká Monica Kinde. I když operace vypadá v podstatě jako procházka růžovou zahradou, Monica velmi trpěla. Bála se totiž, aby se nevrátila zpět ke svému přejídání.
Jak řešit problémy?
"Najednou jsem nevěděla, jak řešit své problémy, na které mi dřív zabíralo jídlo," svěřuje se. Jenže postupné výsledky, které byly vidět, ji velmi motivovaly. Jenže dlouho se z toho, že zhubla o více než polovinu své váhy, tedy 130 kilogramů, neradovala. Jako vypálené stigma jí na těle zůstaly kilogramy přebytečné kůže.
"Už zase jsem si musela kupovat větší oblečení, než jsem potřebovala. Musela jsem totiž někam schovat tu převislou kůži," říká. Naštěstí se jí podařilo zařídit, aby část operace ostranění kůže uhradila pojišťovna, a tak mohla estetickou proceduru podstoupit.
A její svět se najednou otočil vzhůru nohama. Najednou může jezdit na kole, což nikdy nedělala. Buď ji to nikdo nenaučil, nebo na to byla příliš silná a kolo by ji neuneslo. Kromě toho se jí konečně podařilo otěhotnět, což při tak velké hmotnosti dříve nešlo. "Hubnutí změnilo celý můj život," raduje se.
