Lenka Kořínková: Dieta mi vydělala jen 5 milionů

14. prosince 2015 | 06:00

„Jakou jste si mě udělali, takovou mě máte… Až na to, že to se mnou nemá nic společného,“ odpověděla mi bývalá herečka a dnes lektorka angličtiny Lenka Holas Kořínková, když jsem se jí zeptala, proč Českou republiku nepovažuje za svůj domov.

Čím jsme vás, Lenko, zklamali?

Zklamali, není to správné slovo. Nebaví mě být neustále středem kritiky pro to, jak se oblékám, jak myslím, co říkám, a že v herectví nechci pokračovat v minulých stopách… O svém životě v Austrálii si tu a tam přečtu, že jsem skončila u kasy v supermarketu. Pokud někdo připustí, že jsem tam hrála na klávesy a zpívala v hudební formaci, jeho verze zní, že jsem se živila hraním po barech a restauracích, aby to vyznělo co nejúpadkověji. Ač jsem mnohokrát ochotně vyprávěla, jaký můj život v Sydney skutečně byl a že jsem neseděla doma a nečekala, kdo se o mě postará, některá média to často překroutila k obrazu svému. Tak ať si ho mají. 

Lenka Holas Kořínková: Proč je oficiálně bezdomovec?! A poprvé promluvila o alkoholismu! • VIDEO: 

To ale asi nebyl jediný důvod, proč jste, jak říkáte, „ztratila k Česku vztah“…

Nebyl, ono to pořád mělo nějaká pokračování. Diskuse kolem mých knih a kolik jsem vydělala. Podle tvrzení některých médií 30 milionů, v realitě necelých pět. Tu a tam kecy, že jsem dietu odněkud přivezla, opsala a pitomosti podobného druhu. Když mě před více než deseti lety nachytali opilou v příkopu, vyfotili mě a zveřejňují to dodnes, mnohdy s přídavkem „vyléčená alkoholička“. Pochopila jsem, že si ze mě potřebovali udělat otloukacího panáka a hromosvod svých komplexů. Showbyznys na mě nejvíc dráždí, že vím, co chci, a že na to, co nechci, umím říct ne, což tady prý není moc zvykem. Takže uražená ješitnost. 

A jak to s tím alkoholem tedy je?

Co je komu do toho? Nejsme ve škole. 

Proč jste se tedy nevrátila zpátky do Austrálie?

Vrátila jsem se tam v roce 1997 na půl roku a v roce 2002 na rok. Díky knihám jsem měla dost peněz na to, abych tam mohla půl roku jen tak žít a nepracovat. Jen utrácet, a tím Australanům aspoň částečně splatit to, že mi kdysi dali „náhradní“ domov. V roce 2002 jsem pochopila, že jsem-li v Sydney uprchlík, tamní společnost mě nikdy nepustí dál než do jisté úrovně. Vždycky prostě zůstanu cizinckou. Tehdy jsem si uvědomila, že si chci svůj profesní život formovat samostatně a nebudu závislá na libovůli jiných. Vrátila jsem se do Prahy a začala stavět svou novou profesi. Výuku angličtiny. Vůbec jsem tenkrát nevěděla, jak to půjde, ale věřila jsem si. 

Kdo se k vám do hodin může přihlásit?

Kdokoliv. Učím především jednotlivce a o způsobu, jakým učím, si každý může přečíst na mých stránkách. Mám stále plno. Už deset let. Učím jinak a moji studenti říkají, že teprve až se mnou plně pochopili mnoho principů gramatiky. 

Je pravda, že i já mám dodnes problém s anglickou gramatikou…

To chápu! Když jsem si všimla, že čeští studenti dělají mnohdy stejné chyby, koupila jsem si čtyři různé české učebnice angličtiny a vyděsila se. Gramatika je v nich vysvětlovaná tak složitě a zároveň bez reálných souvislostí, že jsem nevěřila vlastním očím. Roky jsem sestavovala přesný, a přitom jednoduchý manuál anglické gramatiky, podle nějž učím. A není student, který by ji nakonec nepochopil.

Autor: Simona Škodáková
Klíčová slova: lenka kořínková, rozhovory
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile