Můj psík mi zachránil život! Olizováním mě probral z kómatu

Když jsem se vrátila z nemocnice, Tamča na mě poznala, že jsem nemocná. Od té doby, jako kdyby mě hlídala. • Foto: profimedia.cz
5. září 2012 | 09:46

„Nebýt jí, už nežiju,“ říká s vděčností v hlase Alena Pavlíčka z Prahy. Ta na svou věrnou psí přítelkyni nedá dopustit. Nebýt jí, zemřela by na hypoglykemický šok! Malý psík jí zachránil život doslova na poslední chvíli.

Vše začalo tím, že paní Aleně umřel kocourek. „Bylo mi to líto a rozhodla jsem se, že si pořídím malého pejska. Vyvěsila jsem si inzerát u veterináře a asi za týden jsem dostala nabídku od chovatelky, která bydlí jen kousek ode mě,“ vzpomíná sympatická žena. „Přišla jsem k ní na návštěvu a Tamča se ke mně okamžitě ´přisála´… a už se nikdy nepustila.“

Zrádná cukrovka

Tři měsíce bylo všechno v pořádku, ale pak Aleně zjistili cukrovku. „Jsou momenty, které si neumím vysvětlit,“ vypráví. „Když jsem se vrátila z nemocnice, Tamča na mě poznala, že jsem nemocná. Od té doby, jako kdyby mě hlídala.“ A pak se to stalo. „Jednou mi v noci kriticky klesla hladina cukru v krvi a já upadla do kómatu. Ve spánku to nepoznáte, ale Tamča asi vycítila, že se něco děje,“ popisuje žena událost, na kterou do smrti nezapomene.

Můj mazlíček mi zachránil život

Probralo mě olizování

„Kdybych jí neměla, určitě bych se ani nezvedla z postele. Ale ona mě začala olizovat, a to tak úporně…,“ mladá žena se odmlčí a polyká slzy dojetí. „Kdo to nezažil, ten tomu nemůže nikdy uvěřit. Lízala mi spánky tak dlouho, až jsem se probrala,“ pokračuje Alena ve vyprávění. Ani prý neví, jak se dostala k lednici, v níž měla lék glukagon, který tělu dodá potřebný cukr.

Dodala mi sílu

„Víte, ono to bylo hodně zvláštní. Při takových situacích vám totiž zdřevnatí  jazyk tak, že nejste schopna se ani napít. Zdřevění vám i ruce, nohy… Ale Tamča byla pořád u mě, stále mě olizovala a ty její oči… Jako kdyby mi říkaly: ´Musíš! Musíš!´

Papilloni mají lidskou duši a není to plemeno, které by se dalo ošidit.

Dodnes nechápu, jak jsem to zvládla – otevřít ampulku, zředit obsah v ní, natáhnout lék do stříkačky a píchnout si injekci do nohy.“ Ví s jistotou, že tohle ji zachránilo život. „Nebýt mé fenečky, tak tam ležím v kómatu a kdoví…,“ dodává žena.

Mazlíček s lidskou duší

Tato příhoda prý nebyla jediná, při které psí slečna ukázala svoji oddanost. „Stalo se to ještě mnohokrát, ale tohle bylo opravdu silné,“ říká Alena. „Já vám vlastně ani neřekla, že je to papillon. Francouzky to znamená motýlek. Papilloni mají lidskou duši a není to plemeno, které by se dalo ošidit. Ale když mu dáte lásku, stokrát vám ji vrátí.“

Autor: dp, Klena
Klíčová slova:  příběh čtenářky, pes, papillon
Diskuse ke článku
.
DesktopMobile