2°C
„Nemít rodinu, tak umřu hlady a nemám ani na funus,“ posteskla si žena, u které rakovina propukla na podzim 2006. Pracovala v továrně v dvanáctihodinových směnách. A po vyléčení se do fabriky vrátila.
Nekonečný boj
Vydržela však jen krátce. „Byla jsem unavená. Potvrdila se recidiva,“ pokračovala žena. V listopadu 2007 lékaři Šárce nemocný prs odstranili celý. Letos na jaře se ale znovu přihlásily bolesti.
„V dubnu jsem začala s vyšetřeními a od května mi posudková komise odebrala invalidní důchod. Až se rakovina opět prokáže, tak ať si znovu zažádám,“ řekla Indráková. Proti verdiktu se odvolala.
Dcera mě potřebuje
Odpovědi se dočkala za 150 dnů! Podle mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jany Buraňové pro vyřízení námitky žádná lhůta není, a tak je vše v pořádku. Indráková se zaevidovala na úřadu práce. „Podpora jí náleží po dobu pěti měsíců,“ sdělil Petr Sulek z ministerstva práce a sociálních věcí. Od října je bez koruny.
„Manžel vydělá 12 tisíc hrubého. Nájem, poplatky, jídlo. Na rovnátka pro dceru už nemáme,“ rozplakala se žena. Je však bojovník. A tak si v čase mezi chemoterapiemi našla brigádu. Pomáhá v obchodě s kojeneckým zbožím. Zmáhá ji to. „Doufám, že důchod znovu získám, ale ta byrokracie mě ničí. Dcera (13) mě ještě potřebuje,“ prohlásila odhodlaně Šárka.
