Zdeňka (62)
„Vrásky? Proč je mít, když nemusím?“
Čas pro nový životní pocit: 1 až 3 dny
Patří mezi ty z nás, za kterými muži vždy bláznili. Zdeňka je atraktivní černovláska a celý život byla zvyklá na jejich pozornost.
„Jsem šťastně vdaná, mám čtyři děti, ale lichotky silnějšího pohlaví mi samozřejmě dělaly vždy dobře. Jenže během posledních dvou tří let kolem šedesátky se něco změnilo – jako bych najednou rychle zestárla. Obličej mi zvrásněl, nejvíc mi vadily vrásky kolem úst. Měla jsem pocit, že se na ně každý dívá. Vůbec mi to nedělalo dobře a nakonec jsem byla otrávená, kdykoli jsem viděla svůj odraz třeba jen ve výloze. Rapidně ubývalo dnů, kdy jsem odcházela z domova s pocitem, že mi to sluší. A když se cítíte pod psa, žádný muž se za vámi neotočí. Začala jsem mít pocit, že i když jsem fit, jsem beznadějně stará.“
Zdeňka začala přemýšlet o zákroku, který by jí pomohl. Její muž nebyl proti – hlavně aby byla spokojená ona. „Před rokem jsem potkala známou mého věku a vypadala fantasticky. Dostala jsem od ní kontakt na primářku estetické medicíny Miroslavu Pelechovou a okamžitě jsem se s ní spojila.“
Strach zmizel a vrásky také
„Do ordinace jsem přišla dost nervózní a přiznávám, že když si paní doktorka na moment odběhla, cítila jsem, jak se neovladatelně třesu. Pak ale začala s klidem a přehledem pracovat a ze mě všechno spadlo. Dostala jsem výplň do rtů, vrásky zmizely, pak i nosoretní rýhy, nechala jsem si aplikovat botulotoxin a absolvovala pár dalších drobných zákroků na obličeji. Několik dnů vždy trvalo, než splaskl otok nebo si materiály takzvaně sedly, ale uběhlo pár měsíců a cítím se úplně jinak. Muži se za mnou zase otáčejí a kamarádky mi lichotí, jak mi to sluší. S chutí se dívám do zrcadel i výloh, vypadám, jako bych se právě vyspala dorůžova.“
Můj vzkaz    
„Kdybych se měla rozhodnout znovu, neváhám. Nechtěla jsem žádné operace, narkózy, řezání, to mě odrazuje, ale drobné úpravy udělaly divy s mým sebevědomím. Je každého věc, jak naloží s časem, který se na nás podepisuje. Jestli mám lepší pocit ze života? To bych rozhodně podepsala!“

Příběh ze studia stylistky Džamily Novákové
Helena (49)
„Na proměnu v labuť není nikdy pozdě.“
Čas pro nový životní pocit: 1 den
„Helena ke mně přišla asi před čtyřmi lety. V krátkých a neforemných kalhotách, černém triku a masivních botách,“ říká Džamila Nováková. „Pracovala jako manažerka ve velké firmě. Velmi inteligentní, velmi schopná, ale nenápadná, nereprezentativní. Říkala mi: ‚Dvacet let nosím černou barvu, toužím po změně.‘ Musím dodat, že v té době prožívala těžkou manželskou krizi, a dějí-li se v životě změny, pak zasahují všechny stránky člověka – i tu vizuální,“ doplňuje Džamila.  
„Hned na začátku jsem z Heleny cítila hluboké odhodlání. Ptala jsem se jí, co se jí líbí za styl, za jakými ženami na ulici by se otočila. Řekla, že miluje francouzský šmrnc, ale se svou konfekční velikostí 42 si na něj netroufá,“ popisuje stylistka.
Bílá místo černé
Pak Helena přišla na první zkoušku. „Věděla jsem, že to bude šok, ale nejdřív jsem jí nabídla bílý kalhotový kostým. Nechtěla si ho ani zkusit, ale když ho měla na sobě, úplně se proměnila, byla unešená. Bufy, ve kterých přišla, k němu nešly. Vybraly jsme boty a Helena šla v bílém kostýmu druhý den do zaměstnání. Během několika návštěv jsme úplně proměnily její šatník. Lidi v práci se k ní začali chovat jinak. Protože najednou vypadala velmi reprezentativně, poslali ji zkusmo na první cestu do zahraničí. Byla úspěšná, a tak začala jezdit pravidelně. Chytila doslova druhý dech, a to i životě. Začala si věřit, konečně se našla. Manželství nezachránila, ale při jedné z cest do zahraničí potkala svého budoucího druhého manžela, dobře situovaného Francouze. Když mi o něm vyprávěla, byl to muž snů, asi o tři roky mladší než ona. Vzala si ho a odstěhovala se do Francie. Konec pohádky,“ usmívá se Džamila.
Můj vzkaz
„Nejdůležitější je opravdu chtít a neuhnout v proměně stejně jako Helena. Devadesát procent úspěchu je vaše odhodlání, deset procent práce stylisty,“ říká Džamila a dodává pár rad:
- Toužíte změnit šatník? Zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte, jen tak zjistíte, co vám opravdu sedí, jaký střih, barva, vzor. Každá nová věc, ve které se cítíte bezvadně, je úspěch, pracujte na tom.
- I když jste například baculatá, můžete nosit jakýkoli styl, jde jen o triky se siluetou a střihem. Klidně si zkuste třeba desatery džíny, abyste v nich vypadala skvěle, neberte první, které zapnete!
- Neexistuje barva, která by vám neslušela: hledejte jen správný tón.

Zuzana (43)
„Absolvovala jsem masturbační kurz. No a co?“
Čas pro nový životní pocit: 2 dny
„Jsem dvacet let vdaná a mám dvě děti. A ani po těch letech nevedu uspokojující sexuální život. Vztah k sexu mi ‚implantovaly‘ matka s babičkou nesmírně puritánskou výchovou. Styděla jsem se, nemohla jsem milování prožívat. Netušila jsem, že ve styku, který jsem brala jako cestu, jak uspokojit manžela, je taky něco pro mě. Nedůvěřovala jsem svému muži natolik, abych se mu svěřila,“ říká Zuzana. „Kamarádkám jsem se styděla něco říct – o sexu se přece nemluví. Nemohla jsem svoje pocity s nikým sdílet. Tenkrát se o intimitě otevřeně nepsalo, až v posledních letech hlavně ženské časopisy prolomily tabu. Nejsem sice jejich čtenářkou, ale díky této mediální masáži jsem se rozhodla něco s tím dělat. Říkala jsem si, že jsem zdravá, mám před sebou ještě třicet let života a nechci je strávit sexuálně frustrovaná.“
Zasvěcení do ženské energie
Rozhodnutí učinila Zuzana den ze dne a na kurz koncipovaný podle americké sexkoučky Betty Dodson šla s velkou chutí. Nehleděla prý až tak na téma masturbace, ale byla pro ni klíčová slova ženy, ženskost a sex.
„Vím, že v takových situacích je nutný dobrý lektor a sexkoučka Julie Gaia Poupětová byla skvělá. Z jejích úst slova, která se stydíme vyslovit, zněla úplně normálně, všedně. Vše, co jsme se učily, říkaly si a ukazovaly, zkoušely, bylo bez studu a zahanbení, bez nádechu senzace nebo tabu. Všechno se dělo přirozeně a klidně,“ vypráví Zuzana. „Používaly jsme zrcátka, pomůcky, hledaly jsme G bod, učily se pracovat s vlastním dechem, prožívat orgasmus pokud možno v celém těle. Cítila jsem silnou ženskou energii a měla pocit, že spoustu z toho mi měla kdysi dávno říct moje máma. Julie Gaia ji zastoupila a já jsem absolvovala jakési ‚zasvěcení‘ a stala se konečně ženou. Nastal ve mně průlom ve vztahu k sobě a vlastní sexualitě. Myslím, že jsem přijala sama sebe a ženy jako takové.
Jako bonus jsem si odnesla spoustu informací nejen o ženském těle, sexuálních pomůckách a masturbaci, ale navíc prožívám při sebeuspokojování větší extázi než dřív.“
Můj vzkaz
„Tento kurz je pro mě dalším zastavením na cestě k sebepoznání. Díky němu jsem absolvovala jednu ze zásadních životních změn a mám mnohem větší chuť do života. Jak se cítím? Fantasticky!“

Eliška (50)
„Stačilo málo – nový střih.“
Čas pro nový životní pocit: 1 den
Ne každá žena se chlubí záplavou vlasů jako Eliška. Jenže co s nimi? „Nosila jsem posledních dvacet let takový polodlouhý rozcuch s přesvědčením, že nic lepšího se s mými vlasy nedá dělat,“ říká. Myslela si to až do doby, kdy ji poprvé ostříhala její kamarádka Jana Burdová.
„Janu jsem potkala loni v květnu na jedné party. Od začátku jsme si rozuměly a nakonec se z nás staly přítelkyně. Věděla jsem, že je dvojnásobná česká kadeřnice roku, ale nechtěla jsem ji hned využívat. Až mi sama před loňskými Vánoci řekla: ‚Já bych tě ostříhala, kdybys chtěla.‘ Na tu větu nemůžu zapomenout. Byla jsem nadšená a do salonu šla s velkou důvěrou a očekáváním,“ vypráví Eliška.
Nový a šik účes, ale ne radikální proměna
„Hned na židli jsem začala všechno komentovat a chtěla jsem si povídat, ale Jana mi řekla: ‚Eliško, uklidni se, nech mě přemýšlet.‘ Viděla jsem, jak s mými vlasy pracuje, a díky její jistotě rostla i moje důvěra. Stříhání trvalo přes hodinu, což jsem nikdy nezažila. Konečný střih nebyl radikální – neudělala ze mě krátkovlasou černovlásku, ale něco se stalo. Výsledek byl pro mě nádherný – rozcuch byl pryč, to jsem si nikdy v životě neuměla představit. Byla jsem přesvědčená, že až si doma jednou umyju vlasy, účes bude jako dřív. Jenže nebyl.
Když mi vlasy trochu dorostly, dala jim Jana konečný tvar. Říkala jsem si, že to ani nejsem já, co mi budou říkat lidi? Ale reakce byly fantastické. Nebylo to takové: ,Jé, ty máš nový vlasy. Hezký.‘ Ale po chvíli hovoru mi začali říkat: ,Ty máš nový střih!‘ Nebo: ,Vypadáš nějaká mladší. Ten tvůj účes má šmrnc.‘ A pozor, všímají si toho i muži, což je skvělý pocit,“ dodává Eliška.
Můj vzkaz
„Nemůžu říct, že žiju nový život, ale cítím se moc hezky. Letitý střih, se kterým jsem byla smířená, je pryč. A přitom stačilo tak málo! Mám účes, který drží ráno i večer a zaujme lidi. To mi stačí k dobrému pocitu.“