Středa 1. prosince 2021
Svátek slaví Iva, zítra Blanka
Zataženo, déšť 5°C

Lenka Martínková (40): Mám ADHD. Sedm dní v týdnu žiju ve vnitřním neklidu

21. října 2021 | 06:00

Nejen děti mají ADHD. Lenka si tuto diagnózu vyslechla až v dospělosti, když se svými dvojčaty navštívila dětskou lékařku.

S dvojčaty chodím k různým specialistům, protože mají atypický autismus a ADHD. Před šesti lety mi jednou jejich doktorka řekla, že mám ADHD nejspíš taky. Příště jsem k ní zašla už sama a bylo mi sděleno, že jsem ukázkový případ. Než jsem to ale měla oficiálně na papíře, chvíli to trvalo. Není to totiž diagnóza, která by se tak snadno střílela od boku.

Připadala jsem si divná

Vyřešil se tím můj celoživotní problém. Vždycky jsem byla v kolektivu outsider a připadala jsem si divná. Měla jsem také problémy ve škole, protože jsem nedávala pozor. Tenkrát se vůbec nic jako ADHD neřešilo, takže jsem byla pro ostatní jen problémová. To ale nebylo tím, že bych měla nízkou inteligenci. Lidé s ADHD jsou naopak nadprůměrně inteligentní, jen to neumí správně použít. Špatně totiž vyhodnocujeme situaci a jsme roztěkaní. Bohužel mi nikdo ve škole nedal prostor k tomu, abych měla individuální plán, jak to bývá dneska ve speciálních školách. Jsem ráda, že moje děti už mají speciální péči. Dřív se děti jako já posílaly jen do zvláštní školy. Přitom řada z nich pak úspěšně vystudovala vysokou školu.

Snadno vybouchnu

U dětí s ADHD bývá problém hyperaktivita, to ale v dospělosti vymizí. Dospělí se už umí ovládat. Zůstává ale impulzivita – to znamená, že se snadno naštvu a vybouchnu. Není to agresivita, i když takový člověk někoho ve zkratu napadá. Je to spíš výbuch vzteku, kterým si ulevujeme. Tenhle problém mě trápí nejvíc, protože mi zasahuje hodně do vztahů s ostatními lidmi. Komunikace s námi je opravdu složitá. Sice mi ostatní říkají, že mě berou takovou, jaká jsem, ale když dojde k nějaké vyhrocené situaci, tak pochopení mizí. Když se pak po nějaké době zklidním, tak jsem sama na sebe naštvaná, že takhle reaguji a nedokážu to dostat pod kontrolu.

Jak zasahuje ADHD do života dospělým? • VIDEO: Andrea Ulagová, Jan Jedlička

Pořád se pro něco vracím

Dalším problémem je porucha pozornosti. Je úplně běžné, že se několikrát vrátím domů, abych se ujistila, jestli jsem nenechala něco zapnutého, také doma zapomínám věci. Nedělám to schválně. Dochází dokonce kvůli tomu k vtipným situacím. Například jsem jednou jela autem do obchodu. Když jsem pak z něho odcházela s dvěma taškami, říkala jsem si, jak jsem dobrá, že jsem na nic ze svého seznamu nezapomněla. Došla jsem domů pěšky, a až když jsem se podívala z okna na prázdné parkoviště, tak mi došlo, že jsem auto nechala před obchodem. Někdy je se mnou i zábava. Například když sedíme v restauraci u jednoho stolu, bavíme se a mě zrovna zaujme třeba číšník, jak něco nese. V tu chvíli se ztratím, a protože se chci vrátit do debaty, která mi mezitím utekla, tak plácnu nějakou blbost...

Reakce okolí

Pro děti má každý pochopení, ale jakmile jde o dospělého člověka, tak všichni otočí o 180 stupňů. Někteří tvrdí, že ADHD v dospělosti neexistuje, nebo to zlehčují a říkají, že mají stejné problémy. Není to povahou, ale poruchou. Žijete sedm dní v týdnu v nějakém vnitřním neklidu. Moc přátel kvůli tomu nemám, málokdo mi rozumí. Partner mi někdy řekne, že se za to jen schovávám, já se přitom ale opravdu snažím. Nebo když mám horší dny, tak mi říká, že ho neposlouchám, a má pocit, že mě nezajímá, co říká. Tak to ale není. Ale občas mě zase podpoří. Například když jsem někam jednou jela vlakem, doprovodil mě na nádraží. Nastoupila jsem pochopitelně do špatného vlaku a on, jako by to tušil, čekal tam na mě. A co se týče práce, tak tam to šéfová přijala, i tak jsem tam ale musela skončit, protože jsem práci nezvládala skloubit s náročnou péčí o dvojčata. Každopádně potřebuji pracovat buď sama na sebe, nebo někde sólo, ne v kolektivu.

Má to i pozitiva

Většina z nás je kreativní a akční a podáváme hodně dobré výkony. Já jsem například na škole závodně běhala. Kdybych neměla ADHD, tak bych zase možná nezvládala dvojčata. Je to někdy hodně náročné a já jsem motor, mám víc energie, takže to všechno líp zvládám. 

Názor odborníka:

Jak se liší ADHD u dětí a dospělých?

PhDr. et PhDr. PaedDr. Pavel Harsa, Ph.D. et Ph.D. MBA, klinický psycholog z Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK

Liší se vývojovými stadii. Většinou tato porucha začíná v raném dětství, rozvíjí se v období školního věku a snadno může přecházet do dospělosti. ADHD je porucha pozornosti s hyperaktivitou a patří mezi neurovývojové poruchy. Na vzniku ADHD se přibližně ze 75 % podílí dědičnost. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají až do dospělosti. V dospělosti se více než hyperaktivita projevují vnitřní neklid, zvýšená intrapsychická tenze, impulzivita a poruchy pozornosti.

Léčba

Mezi nejčastější léčby patří nácviková psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální psychoterapie – KBT), která učí organizaci a koncentraci pozornosti. Další možností jsou léky, které předepisuje lékař. Nejúčinnější je komplexní léčba, která kombinuje léky s psychoterapií.

Související problémy v dospělosti

Dospělí s ADHD musí v každodenním životě bojovat často s problémy, například v práci, v řízení domácnosti nebo vlastních financí. Jejich sociální interakce jsou obvykle plné konfliktů. Objevit se mohou rovněž souběžná onemocnění, jako jsou například zneužívání návykových látek, závislosti na nich, úzkostné poruchy, sebevražedné tendence, deprese či tiky. Dospělí, kteří mají poruchu pozornosti, mají častěji dopravní nehody a úrazy, mají větší sklony ke kriminalitě nebo drogové závislosti.

Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Blesk pro ženy. Pořídit si ho můžete i v elektronické podobě v našem iKiosku!

 

Autor: Štěpánka Bínová