14°C
Ráno vstáváme za zvonění budíku, přes den se na nás valí ze všech stran směsice různých zvuků a večer odpočíváme v doprovodu televize nebo hudby. Není divu, že mnohé z nás pak touží uniknout z toho hluku někam do klidu. Když se nám to pak ale podaří, začneme se cítit nekomfortně. Naše myšlenky totiž dostanou prostor, a to málokterá z nás doopravdy chce.
Proč se tichu vyhýbáme?
Ticho spojujeme s nudou, což je pro nás stav, kdy mozek nemá co na práci, a to je přece plýtvání naším drahocenným časem. Ticho během konverzace pak pro nás znamená dusno nebo jen klid před bouří. Naučili jsme se ticho vnímat v negativním smyslu. Ale i když se zdá, že se během něho nic neděje, opak je pravdou. Když se totiž zbavíme rušivých zvuků z okolí, ponoříme se konečně samy do sebe a začneme poslouchat myšlenky, které se derou z hloubi našeho nitra. A přesně toho se spousta lidí bojí. Protože by na ně mohli vybafnout nějací kostlivci a traumata, která nechtějí oživovat.
Sluch podle pohlaví
Až budete mít pocit, že vás vaše drahá polovička neposlouchá, tak se nehněvejte. Možná vás jen neslyší. Podle vědeckých studií totiž mají ženy dvakrát až desetkrát citlivější sluch než muži a lépe slyší vysoké frekvence. To pro to, aby zaslechly pláč dítěte. Vědci z EEG a magnetické rezonance pak zjistili, že u muže v klidu utichá až sedmdesát procent mozkových center, zatímco u žen zůstává devadesát procent stále ve střehu. Jsme tedy zároveň i mnohem citlivější na hluk.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
