Kateřinu označili za neplodnou, dnes má dvě dcery a pomáhá ženám "projíst" se k miminku

4
FOTOGRAFIE

14. října 2019 | 06:00

Cesta Kateřiny (44) k mateřství trvala šest a půl roku a byla velmi klikatá a plná emocí. Kvůli zákeřné nemoci to také vypadalo, že se matkou nikdy nestane. Přesto se ona ani manžel nevzdali a teď mají dvě dcery. „První se narodila po pěti letech léčby neplodnosti na třetí pokus umělého oplodnění. Měla jsem endometriózu a v této době jsem vedle tří cyklů IVF absolvovala dvě operace a 5 měsíců jsem byla v umělé menopauze navozené hormonálními léky. Při porodu císařským řezem mi potřetí operovali mnoho srůstů v břiše. Lékař mi řekl, že má dcera je zázrak a další dítě už mít nebudu,“ vzpomíná na diagnózy a těžké období dnes již dvojnásobná matka. Podruhé totiž otěhotněla přirozeně. Zázrak to možná je, ale Kateřina i její muž mu šli naproti.

Díky osobní zkušenosti s umělým i přirozeným početím nyní Kateřina Burešová (44) z Olomouce pomáhá jiným ženám nebo i párům doslova "se projíst" k miminku a podpořit přirozenou plodnost zdravým životním stylem. Napsala dvě knihy a byla také jedním z hostů na první československé konferenci IVF Meeting Prague, která se konala v uplynulém víkendu v pražském hotelu Belvedere.

„Po porodu jsem chtěla zhubnout a taky jsem se bála návratu endometriózy. Změnila jsem docela zásadně svůj životní styl a jídelníček. Asi půl roku po této změně jsem přirozeně otěhotněla s druhou dcerou. Prošla jsem obrovským pochopením souvislostí. Proto jsem si také doplnila své vzdělání a nyní provázím ženy s podobnými potížemi, jako jsem měla já,“ vypráví výživová poradkyně.

Jak dlouho jste se pokoušeli o početí, než jste se rozhodli jít na umělé oplodnění?

Poprvé jsme navštívili kliniku asistované reprodukce asi rok a půl od rozhodnutí založit rodinu. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Obzvlášť manžel potřeboval víc času, než se s tím srovnal. To jsem ale zatím ještě nevěděla, že jsem poměrně vážně nemocná. Endometrióza se u mě projevovala „pouze“ bolestivou menstruací.

To muselo být velmi psychicky náročné. Jaké emoce jste zažívala?

Emoce byly opravdu proměnlivé a vystřídalo se jich opravdu velké spektrum. Od radosti a velkého očekávání, když jsme začali s prvním IVF, po ještě větší zklamání, když to nevyšlo. Při druhém pokusu jsem se snažila své emoce potlačit a tvářit se, jako by se nic nedělo, abych nebyla znovu tolik zklamaná. Až později jsem pochopila, že to bylo jen na povrchu, uvnitř mě ty emoce pořád probíhaly.

Co zpětně vnímáte jako nejvíc nepříjemnou záležitost?

Nejhorší okamžik byl, když mi lékař po druhém nepodařeném pokusu řekl, že se mi endometrióza vrátila a že budu muset na další operaci.

A opravdu frustrující je, když vám lékař řekne, že nemůžete sama nic dělat, jen se spolehnout na něj. No, i když jsem lékařům velmi vděčná, dnes už naštěstí vím, že to není pravda. Každá žena může pro podporu své plodnosti udělat opravdu hodně.

S manželem jsme překonali velkou krizi

Narušuje tato situace i partnerské vztahy? Tím asi narůstá stres a pár se dostává do začarovaného kruhu.

Ano. Překonali jsme s manželem docela velkou krizi. Dávala jsem si za vinu, že tak skvělý člověk jako on bude bez dětí. Tvrdil, že mu to nevadí, ale neuměl moje emoce pochopit a zpracovat. Pořád víc jsem se uzavírala do sebe, neměla jsem se komu vypovídat, vyplakat, a to nás hodně odcizilo.

Nakonec se vám druhý potomek podařil přirozenou cestou. Jak je to možné? A určitě to nebyl pouze zázrak...

V prvé řadě jsem to dělala pro sebe. Tři cykly hormonální stimulace a 5 měsíců v umělém přechodu mi zanechaly asi 20 kg nadváhy. Chtěla jsem zhubnout a taky jsem se bála návratu endometriózy. Nastudovala jsem endo dietu, koupila si