2°C
Když jsem byla malá, můj otec nám vždycky chystal snídani a svačinu do školy. Když náhodou někam na pár dnů odjel, jeho největší starostí bylo, aby nám jídlo na dopoledne chystala i máma a nedala nám místo toho deset korun na tatranku. Sice to může znít úsměvně, ale právě tento starostlivý přístup ke stravovacím návykům dětí je důležitý, pozdeji totiž může ochránit před obezitou.
Na konci loňského roku proběhl na čtyřech základních školách v Praze projekt, který měl upozornit na problémy s narůstající obezitou dětí. Jeho výsledky působí děsivě. Třetina chlapců a čtvrtina všech žáků základních škol mají více tuku, než kolik je zdravé. Zvýšenou nebo nadměrnou hmotností vzhledem k svému BMI pak trpí 28 % dívek a 34 % chlapců.
Jíme hůře než po válce?
Pokud chceme najít viníka, tak má člověk pocit, že je vlastně všechno špatně. V dnešní době je k dostání mnohem více potravin plných jednoduchých cukrů, nezdravých tuků. Ano, sacharidy tu sice byly vždycky, ale ne v takové míře. S trochou nadsázky tak lze říct, že dnešní děti jedí hůře než po druhé světové válce.
Tehdy, ačkoliv všechno obestírala bída, jídlo, které bylo k dostání, obsahovalo kvalitní živiny. Například luštěniny, které nebyly drahé a obsahovaly bílkoviny, dnes dětem chybějí. Maso nebylo každý den, maximálně jednou do týdne a čokoláda byla výjimkou.
A navíc děti trávily volný čas mnohem aktivněji než dnes. Tedy zvládly využít tu přijatou energii. Dnes se v nich jen hromadí.
Jsou to, co jim uvaříme
Chytnout za nos bychom se měli i my, protože to, jak se dítě stravuje, je naší prací. Zatímco malým dětem chystáme snídaně a svačiny, u těch starších už tak starostliví nebýváme. Naše ratolesti jsou pak nuceny si jídlo chystat samy, což často nedělají. To vyplynulo i z výzkumu, který pořádalo Centrum prevence, z. s., za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky. V diskusích totiž měly o správné stravě přehled spíše malé děti než ty starší, třeba na druhém stupni.
"Dle projektu jsem vypozorovala, že to začíná někdy čtvrtou třídou základní školy. Je to období, kdy děti dostávají více volnosti, jsou samostatnější a možná rodiče na ně přenášejí svačinovou zodpovědnost. Starší děti zmiňovaly i to, že si svačiny samy kupují cestou do školy nebo že si raději přispí, než aby si ráno dávaly nebo chystaly snídani," říká nutriční specialistka Věra Boháčová z Výživy dětí.
Cukr skrytý ve všem
Jenže problém není jen v tom, že nemají dostatek jídla, ale také v nízké kvalitě "dětských" potravin. V mnohých z nich je totiž úplně zbytečně přidaný cukr, případně glukózo-fruktózový sirup, který postupně navyká děti na sladkou chuť. Najdete je v dětských jogurtech, pitíčkách nebo třeba snídaňových cereáliích. Proto by rodiče měli být zodpovědní nejen v tom, aby jejich dítě mělo pravidelný jídelníček, ale i v tom, co mu dávají. A při nákupu sledovat složení daného výrobku.
Druhý extrémní případ zase může být to, že často také věříme mýtům o tom, co je a co není zdravé, a to poté aplikujeme i na své děti. Těm totiž dnes zásadně chybějí mléčné výrobky. „Internet je plný nesmyslů o zahleňování kvůli mléčným výrobkům a podobně. Rodiče neví, čemu mají věřit, podléhají radám různých problematických poradců a výsledkem je absolutní nedostatek mléčných výrobků. Kvůli tomu je vysoký výskyt osteoporózy mezi dětmi a dospívajícími,“ varuje výživový poradce Pavel Suchánek z FitBee.
Rozevřené nůžky
Dostáváme se tak na území dvou na míle vzdálených extrémů, které mohou být ale stejně nebezpečné. Na jedné straně jsou děti s nedostatkem vápníku, které sportují na vysoké úrovni, a je u nich tedy větší riziko lámavosti kostí. Na druhé straně jsou obézní děti, kterým hrozí průvodní nemoci s nadváhou spojené, jako je vysoký krevní tlak.
„Základem je tedy návrat ke kořenům: pestrá strava, dostatek mléčných výrobků a pravidelná a rozumná pohybová aktivita. Tedy všeho s rozumem. A hlavně rodiče musí jít příkladem,“ radí Pavel Suchánek.
