Nechtěli jsme tě, ale ještě že tě máme! Příběhy nechtěných dětí s dobrým koncem | Pro ženy | Blesk.cz

Nechtěli jsme tě, ale ještě že tě máme! Příběhy nechtěných dětí s dobrým koncem

  • Ne všechny děti jsou plánované. Milované však mohou být úplně stejně.
    21. března 2014 | 06:00

    Říká se, že na dítě není nikdy vhodná doba. Vždy byste mohli mít lepší práci, větší byt nebo lépe našetřeno. I tak se ale mnoho párů pro založení rodiny rozhodne. Tyto naše čtenářky těhotenství neplánovaly. Někde selhal lidský faktor, jinde antikoncepce. I přesto ale mají všechny tyto příběhy šťastný konec.

  • Alena (34): Nevěděla jsem, kdo je otcem

    Manželství i mateřská s první dcerkou pro mě byla jednou velkou procházkou růžovým sadem. Do té doby než muž změnil práci a začal hodně cestovat. Skoro jsme se neviděli, já byla na všechno sama a když muž na víkendy přijel, namísto romantických večeří a rodinných výletů musel pracovat. Logicky jsme tak sex vyměnili za hádky a netrvalo dlouho a Miloš si našel milenku.

    ilustrační foto
    V té době už Kristýnka chodila do školky, já nastoupila do zaměstnání a i přestože jsme se snažili pracovat na našem rozpadajícím se vztahu, pozornost kolegů mi navracela dávno udupané ženské sebevědomí.

    Když o mě proto projevil velký zájem kolega, kterému se rozpadalo manželství, nechala jsem se zlákat a podlehla jeho pozornosti a pochopení. Za půl roku jsem šla s Kristýnkou k doktorovi a v čekárně málem zkolabovala. Že bych byla opět těhotná? v lékárně jsem si koupila těhotenský test a spěchaly jsme domů. Dvě čárky pro mě byly hotovým očistcem.

    ilustrační foto
    Nastalo složité počítání, jestli je otcem můj nevěrný manžel, nebo ženatý kolega. Výsledku jsem se ale nedobrala. Ten opravdový šok měl ale teprve přijít. Na jindy radostnou novinu zareagoval Miloš stěhováním k milence a kolega návratem ke své ženě. Byla jsem nešťastná, nenáviděla je oba a nejvíc sebe a to malé, co mi rostlo pod srdcem.

    V polovině těhotenství přišla ale pořádná facka od Boha a já se konečně vzpamatovala. Miminko nemělo srdeční ozvy. Krve by se ve mě nedořezal, začala jsem se omlouvat vesmíru za to, že jsem byla tak pitomá a prosila vyšší moc, ať je všechno v pořádku a moje druhá, ještě nenarozená, dcerka všechno zvládne.

    ilustrační foto
    Podezření se naštěstí nepotvrdilo a Anička byla zcela v pořádku. Zbytek těhotenství jsem strávila těšením se a připravováním Kristýnky na příchod sestřičky. Po narození Aničky se za mnou do porodnice stavil můj muž. Dlouho jsme řešili náš vztah, a já mu nakonec uvěřila, že to co udělal byla chyba a že nás všechny tři miluje. Dnes už je Aničce 5 a všechno vypadá jako z filmu o šťastné rodince. Miloš změnil práci, já také a všechno je jinak. Jen se modlím, aby to tak také zůstalo.
  • Zuzana (19): Maminkou v šestnácti

    ilustrační foto
    Když mi bylo 15, prožívala jsem nejkrásnější období svého života. Byla jsem na střední, premiantka třídy, nic mě netrápilo a zažívala jsem zrovna první opravdovou lásku. Radim byl můj spolužák a jiskřilo to mezi námi od prvního momentu, co k nám na školu přestoupil.

    Po půl roce chození, mě na oslavu mých 16 narozenin pozval na romantickou večeři k sobě domů. Jeho rodiče byli ten víkend na chalupě a my se poprvé milovali. A samozřejmě bez ochrany, protože jsme si byli jistí, že si budeme dávat pozor. Jenomže tyto chyby nikdy nemůžou zůstat "nepotrestány".

    ilustrační foto
    Za měsíc se nedostavila menstruace a nepřišla ani za dva měsíce. Objednala jsem se ke své doktorce, která zjistila, že jsem ve 13 týdnu těhotenství. Celou cestu domů jsem probrečela a hned volala Radimovi. Bála jsem se, jak se k tomu postaví, interrupci totiž už nešlo provést. Čekala jsem moc dlouho, jak se to samo vyřeší. Radim mě ale neskutečně překvapil. Ihned přijel a společně jsme čekali, až se naši vrátí z práce.

    ilustrační foto
    Oznámit jim to, byl asi nejtěžší krok v mém životě. Tatínek vypadal, že se o něj pokouší infarkt a máma se rozplakala. Oba ale měli rádi Radima i mě a po dvou deckách vína se pomalu uklidnili. Tatínek nakonec naznal, že děti se rodili i za války a že to nějak zvládneme. Stejně naštěstí zareagovala i Radimova maminka a zanedlouho jsme už všichni seděli u společného stolu a plánovali, jak to bude dál.

    Dnes bydlíme s Radimem ve spodním patře baráčku mých rodičů. Malému Radimkovi jsou tři roky, v září půjde poprvé do školky a já si začnu dodělávat střední školu. Obě rodiny nás moc podporují a maminka se chlubí, že je mladou babičkou. Měla jsem zkrátka štěstí, že i když otci mému dítěte bylo teprve 16, zachoval se jako opravdový muž!

  • Veronika (29): Nadílka přes postinor

    ilustrační foto
    Když jsem se rozhodla vysadit antikoncepci, nebylo to proto, že bychom chtěli plánovat rodinu. Prostě jsem se jen nechtěla ládovat hormony. S partnerem jsme plánovali svatbu, užívali si bezstarostný život ve dvou, mě čekal nástup do nové práce a na tomto životě jsme neplánovali nic měnit.

    Jenomže jak se říká: Člověk míní, pán bůh mění. Po jednom bujarém večírku jsme neuhlídali ochranu a vzhledem k tomu, že se můj cyklus až nebezpečně pohyboval v období kolem ovulace, klapala jsem si hned další ráno do lékárny pro postinor. Obě tabletky jsem užila tak jak se mají a dál tuto "nehodu" pustila z hlavy. Když se za měsíc nedostavila menstruace, přičítala jsem to rozhozeným hormonům z tabletky a dál to neřešila.

    ilustrační foto
    Po dalších dvou týdnech mi to ale nedalo a udělala jsem si těhotenský test. a hned po něm dalších 5. Na všech byly dvě čárky. Okamžitě jsem běžela na gynekologii, kde mi doktorka moji obavu potvrdila - plod má 6 týdnů a už je slyšet tlukot srdce. V mrákotách jsem se dopotácela domů, cestou vykouřila asi 10 cigaret a volala Jakubovi, ať okamžitě přijede z práce.

    Když jsme probírali všechna pro a proti, rozhodli jsme se, že si "to" nechám vzít. I přes všechny racionální důvody se ve mě ale něco zlomilo a já od toho momentu nebyla schopná přestat brečet. I když mám pár kamarádek, které interrupci podstoupili a vůbec je za to nesoudím, najednou jsem naprosto proti mému přesvědčení cítila, jako bych se rozhodla zabít vlastní dítě.

    ilustrační foto
    Po třech dnech ustavičného pláče přerušovaného pouze spánkem jsem věděla, že nemůžu a miminko si nechám. S Jakubem jsme se brali když jsem byla v pátém měsíci a na Štědrý den se nám narodila Anetka. Ten nejúžasnější dárek, co nám Ježíšek mohl přinést.

    Dnes je jí 6 let a brzy se jí narodí bratříček. A já si při pohledu na její blonďaté vlásky a modré oči ani nedokážu představit, že bych se tehdy rozhodla jinak.

Diskuse ke článku
.