4°C
S Lubošem jsme byli ideální pár. Svatba, hypotéka, první syn a tři roky po něm holčička. Kamarádky mi záviděly a já se vznášela v oblacích.
Vždy jsme si měli o čem povídat, trávili jsme spolu všechen volný čas, jezdili na výlety a společně se smáli. I po narození dvou dětí jsme nikdy neměli problém. Samozřejmě, občas jsme se chytli kvůli nějaké maličkosti, ale finančně jsme vše zvládali, včetně takových věcí, jako našetřit na dovolenou a pořád jsme měli chuť se milovat. Vlastně se náš sexuální život s narozením dcery ještě zlepšil.
Pozornější než před lety
Když Luboše v práci povýšili na vedoucího projektů, začal chodit domů až kolem sedmé večer. Byl dost unavený a já ho litovala. Musí se chudák tak dřít, abychom se měli dobře, myslela jsem si. On ale ze své pozornosti nijak neslevil. Naopak, veškerý čas, který strávil mimo rodinu, nám vracel o víkendech a po večerech byl ještě pozornější.
Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že jeho maximální péče je vlastně hojení špatného svědomí. Luboš měl milenku. Jak jinak, než kolegyni z práce. A já se to dozvěděla tím nehorším možným způsobem - od své gynekoložky! Mrazivý telefonát
Jednoho středečního rána jsem zvedla telefon z gynekologie, lékařka mi vážným hlasem sdělila, že se musím dostavit kvůli výsledkům rutinní prohlídky. Malý Daník byl ve školce a Verunku jsem vzala s sebou. Do ordinace jsem jela jako v mrákotách a bála se toho nejhoršího, rakoviny.
Když mi doktorka v ordinaci svěřila, že mám kapavku, nejprve se mi strašně ulevilo, čekala jsem něco daleko horšího. Pak ale nastal nejtrapnější kolotoč otázek v mém životě. Kdy jsem měla nechráněný sex, s kolika muži udržuji sexuální vztah, kolik jich bylo za posledních pár měsíců...
S Verunkou v náručí jsem nevěřícně kroutila hlavou a hrdě přiznala, že posledních 10 let jsem spala jen se svým manželem. Nechápala jsem, jak je možné, že mám kapavku. Musela jsem se nakazit na veřejných záchodech nebo v autobuse, fňukla jsem nešťastně. Jenomže paní doktorka se mi postarala o ledovou sprchu. Pohlavně přenosnou chorobou jsem se mohla nakazit zase a jen pohlavním stykem a pokud jsem muži nebyla nevěrná já, musel mi být nevěrný on. Tvrdý úder
Z ordinace jsem jela autobusem. Byla jsem ve stavu, ve kterém jsem nedokázala řídit. Najednou mi byly jasné časté přesčasy v práci i Lubošova abnormální pozornost. Začalo mi do sebe zapadat i to, proč mu z práce volají klidně i o víkendu. Nejvíc ze všeho jsem ale nebyla naštvaná, že mi byl nevěrný, ale že mě mohl takto pošpinit.
Nechápala jsem, proč když mu naše manželství stálo za to, aby se nijak neprozradil, jak mohl dopustit ohrozit svoje i moje zdraví? Jak mohl spát s jinou ženou bez ochrany?! Vše, co mi bylo posvátné, zbořil jako domeček z karet.
Když se Luboš vrátil z práce, byly obě děti už u mých rodičů. Udeřila jsem na něj, jak mi to mohl udělat. Nejdřív zapíral, ale když viděl, že to nemá smyl, jen se mě tiše zeptal, jak jsem se to proboha dozvěděla. Pravda ho šokovala. Vůbec netušil, že je nemocný a fakt, že nakazil i mě, ho vyděsil. Já ale neměla sílu utěšovat jeho, když jsem nemohla utěšit ani sebe samotnou a řekla jsem mu, ať odejde a už nikdy se nevrací.
Konec jako z pohádky?
Od tohoto osudného dne chodil Luboš každý den z práce v pět hodin a staral se o děti. Z ložnice se přestěhoval do pracovny a každý den mi nosil květiny. Nepromluvila jsem na něj skoro tři měsíce. Léčba naštěstí byla rychlá a mně i Lubošovi brzy vyšly všechny testy negativní. Přesto jsem měla problém se na něj jen podívat.
Jenomže všechno ponížení a zradu nakonec utloukl zdravý rozum. To, jaký je pozorný otec, že máme dvě děti a hypotéku, společně s jeho každodenním ujišťováním, že miluje jen mě a jak velká to byla chyba, mě nakonec přesvědčili, že bych mu měla dát druhou šanci.
První sex jsme měli až po více než roce od mé návštěvy na gynekologii. Byla jsem trošku opilá a trvala na ochraně. Sice to nebylo takové, jako dřív, ale myslím, že máme šanci náš vztah ustát. Přesto jsem si jistá, že bez kondomu už nikdy s žádným mužem spát nebudu. Ani s vlastním manželem.
