Čtvrtek 29. února 2024
Svátek slaví Horymír, zítra Bedřich
Oblačno 11°C

Příběh samoživitelky Zdeny (31): Díky potravinovým bankám máme s dětmi co jíst

4. prosince 2021 | 06:00

Potravinové sbírky u nás fungují už poměrně dlouho. A my pro vás máme příběh maminky Zdeny, které komunitní centrum právě s tím, aby ona a její děti neměly hlad, pomáhá.

Jak se vám v současné době daří?

Díky pomoci od komunitního centra a potravinových bank je to mnohem lepší. Mám alespoň nějakou jistotu. Vzpomínám si, že když jsem měla první dítě, přišla jsem do zařízení zajišťující skryté bydlení pro ohrožené matky s dětmi. Tam už potravinová banka tehdy fungovala, ale ještě nedodávali pomoc přímo do rodin. Tato pomoc mi dnes neskutečně pomáhá. Uspokojí všechny naše základní potřeby včetně hygieny a dalších věcí. Komunitní centrum, přes které se nám pomoc dostává, je třeba schopné zprostředkovat i věci, které přímo nemá díky spolupráci s celou řadou různých firem. Navíc spolupracují i s neziskovými organizacemi právního charakteru, které jsou schopné pomoci s množstvím věcí, kterým lidé sami nerozumí a nevědí, jak fungují. Oceňuji také osobní přístup. Například při rozvozu potravin se člověka ptají, co mu chutná, zda nemá nějaké alergie apod. Základ balíčků je většinou stejný – mouka, rýže, těstoviny, máslo, pečivo, zelenina, ovoce. Právě zelenina a ovoce jsou nyní jednou z nejdražších položek, a přitom jde o důležitou složku stravy.

Jak jste s dětmi zvládala uzavírku škol a školek (skloubení domácí výuky, vaření…)?

Skloubit všechny domácí povinnosti s péčí o malého a domácí výukou staršího syna nejde, i kdybych se stavěla na hlavu. Já jsem si naplánovala den tak, abych zvládla obě děti, ale nešlo to. Mladší syn se naučil chodit, neustále se pohyboval po bytě a chtěl všechno zkoumat. Když jsem seděla se starším u učení, mladší byl frustrovaný a vztekal se, což zase znemožňovalo staršímu soustředit se na učení. Kvalita výuky se samozřejmě zhoršila, a především mi vadí, že si děti nezvykají na režim ráno do školy a odpoledne domů, který pro ně bude důležitý i v profesním životě. Takhle malé děti by měly mít pravidelný režim. Doteď mám co dělat, abych staršího syna srovnala. Do školy se sice těšil, ale nebaví ho to tam. Zdá se mi, že děti domácí výukou zvlčely a rodiče to vůbec neřeší. Měli by se víc na své děti zaměřit a vynahradit jim tu díru, která domácí výukou vznikla. Já jsem se tím obdobím snažila projít tak, aby moje dítě pořád získávalo základní návyky a dovednosti.

Video se připravuje ...
Rybí polévka: vánoční klasika krok za krokem

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Jako v armádě (smích). Vstávám každý den v pět hodin ráno. Jakmile člověk vstává pozdě, celý den pak nestíhá. Já chci ráno stihnout udělat vše potřebné a v klidu připravit děti. Občas chodím na brigády, dříve jsem chodila každý den. Ráno jsem vždy obstarala děti, pracovala jsem přibližně do jedné nebo do dvou hodin, pak jsem šla rovnou domů a následoval úklid, procházka s dětmi, domácí úkoly… Každý den také věnuji čas hraní s dětmi a mazlím se s nimi. Chci, aby měly doma co nejvíc lásky, kterou jsem třeba já jako dítě tolik nedostávala. Komunikuji hodně s kamarádkami a probíráme celou řadu věcí, například kosmetiku. Čas pro sebe nemám skoro vůbec. Malý chodí spát horko těžko v devět, takže mám někdy do desíti nebo do jedenácti o zábavu postaráno. Občas to vyjde, že mám čas pro sebe, ale to jdu většinou dřív spát.

Jak ráda trávíte čas o víkendu?

O víkendech zásadně kvůli dětem nepracuji. Když je hezky, tak jdeme ven s pejsky, máme dvě čivavy a šestnáctiletou jorkšírku. Takže se věnujeme pejskům, jdeme na procházku, starší syn třeba na kolo, stavíme domečky a různě blbneme. Nebo jedeme do Prahy na velké hřiště, nebo někam s kamarády. Takže většinou víkendy věnuji dětem, na sebe už dlouho čas nemám. Najít si čas pro sebe skoro nepřipadá v úvahu. Až povyrostou, budu mít toho času víc, ale vím, že čas strašně rychle letí, takže si to s dětmi nyní užívám.

Kdy a jak jste se stala odběratelkou potravin z potravinové banky? Jaké potraviny/drogerii od potravinových bank dostáváte?

Bylo to v roce 2019. Byla jsem v nouzi a požádala jsem je o pomoc, protože předchozí zkušenost mi říkala, že není dobré se spoléhat jen na sebe. My jako ženy nemůže vždy všechno samy zvládnout. Nejsme jako muži. Oni sice také nedokážou všechno sami, ale v některých věcech si dokážou poradit lépe. Takže i samotné potraviny opravdu pomohly. Měla jsem chvíle, kdy jsem byla psychicky úplně na dně, ani ne tak kvůli samotnému covidu, ale hlavně kvůli tomu, jak se k té situaci postavil stát. Z potravinové banky opravdu umějí udělat radost. Třeba i tím, že přivezou deku. To člověka nezahřeje jen na těle, ale i na srdci. To jsou věci, které udělají velkou radost.

O pomoci jsem se dozvěděla přes známého. Abyste potraviny mohli pobírat, musíte splňovat určité podmínky, nemůže je dostávat kdokoliv. Nárok mají například matky samoživitelky, lidé v exekucích, lidé s velmi nízkými příjmy apod. Já jsem byla těhotná, bez peněz, v exekuci, takže jsem byla opravdu odkázaná na pomoc. Napsala jsem jim tedy a dostala jsem kontakt na paní, která mi dodnes pomáhá s plánováním cílů v rodině a zajišťuje i dovoz potravin.

To, jak často potraviny dostáváte záleží na tom, v jak špatné situaci člověk je. Vozí je třeba každý týden, ale když se člověku začne dařit lépe, je to jednou za 14 dní. Dostáváme těstoviny, rýži, pečivo, ovoce, zeleninu, konzervované potraviny, mléčné výrobky, pleny, sunar, prášek na praní, hygienické potřeby a další. Balíčky se přizpůsobují ročním obdobím, a to jak složením potravin, tak třeba přidáním dalších produktů, jako jsou opalovací krémy. Zároveň jsou uzpůsobené i potřebám konkrétních lidí.

Jak probíhá toto předání potravin z banky?

Z komunitního centra balíčky vozí až domů.

Co byste poradila ženám v podobné situaci, které třeba nevědí, jak získat pomoc u potravinové banky?

Zažádejte na OSPOD, nenechte se odbýt. Důležité je nestydět se a říct „nemám na jídlo“. Lidé se stydí, ale životní úroveň je špatná, a to především na mateřské. Z mého standartního příjmu jsem na mateřské najednou dostávala pětinu. Rozdíl obrovský, ale tolik peněz prostě na výdajích neušetříte. Takže nejen matkám samoživitelkám, ale i tatínkům nebo bezdětným lidem v nouzi vzkazuji, nebojte se zažádat, zavolat a říct, co potřebujete.

Co pro vás tato pomoc znamená?

Víc než cokoliv jiného. Mám velkou rodinu a z té mi pomohl jen nevlastní otec. Jsem neskutečně šťastná, že jsme nehladověli, měli plnou lednici a děti byly spokojené. Jídlo je naprostý základ, od toho se odvíjí úplně všechno: stres a klid, radost a smutek. Pamatuji si dobu, kdy jdete do obchodu, a dítě chce třeba malou sušenku, ale vy v kapse nemáte ani korunu. To dítě musíte nějak usměrnit k tomu, že je třeba se uskrovnit. Někteří lidé na tom opravdu takto jsou. A nekoupí svému dítěti ani tu sušenku za 6 korun, protože i když se to může zdát jako nicotná částka, tak jim to později bude chybět. Takže potravinová banka těmto chvílím zamezí a buďme za to rádi.

Jak se s dětmi chystáte na Vánoce? Máte nějaké své tradice? Jaký je vás tradiční štědrovečerní pokrm?

Já slavím úplně všechno, i to, co se neslaví. Mám ráda velké radosti a lidi kolem sebe. Nejdůležitější je pro nás zdraví. Mám toho za sebou hodně, zdraví mi už tolik neslouží, takže jsem vždy ráda hlavně za to, že jsem se ve zdraví dočkala dalších Vánoc s dětmi.

Co se týká tradic, tak stromek zdobíme vždy až na štědrý den. Miluji zelenočervenou a stříbrnou výzdobu a hlavně mašličky, ty na stromku nikdy nesmí chybět. Peču už měsíc před Vánocemi, kluci mají rádi cukroví. Na štědrý večer jíme řízky s bramborovým salátem, občas také namísto kapra přidáme lososa. Na Boží hod děláme kachnu. Nikdy nesmí chybětvaječňák. Synům také ráda kupuji adventní kalendáře s motivy, vždycky hledám ty, které se jim zrovna líbí. Takže už byl třeba kalendář s Minecraftem, teď jsou to zase Pokémoni.

Se zimními měsíci, mám ale spojeno i několik osobních tragédií, na Mikuláše mi třeba zemřel biologický tatínek, to jsem hodně těžce nesla. Takže to není jen doba radosti, někdy je to i těžké. A právě těmi radostmi se to snažím překonávat a povzbudit se.

Zapojujete děti v kuchyni do přípravy pokrmů?

Ten menší rád zkoumá kuchyň a vysypává mouku nebo cukr, to ho baví. Starší syn se mnou peče cukroví, zapojuji ho hodně. Snažím se, aby děti měly základy vaření. Se mnou třeba máma vůbec nevařila. Když mají děti o vaření zájem, tak by to měl člověk podpořit, jinak se může do budoucna vytratit.

Kde čerpáte inspiraci pro vaření? Daří se vám zužitkovat všechny potraviny?

Inspiraci čerpám hodně z Albert magazínu. V Albertu jsem kdysi pracovala a tehdy jsem si Albert magazín oblíbila. Můžu říct, že tam jsou super recepty, jak dietní, tak tematické pro konkrétní období. To mě baví, těch receptů už mám kopu, tak si občas sednu a hledám v nich, co chci zkusit. Ráda v kuchyni experimentuji a zkouším nové věci.

Ani u nás se někdy nevyhneme vyhazování některých potravin. Někdy není po chuti, protože třeba vaříte víckrát to stejné, a stane se, že už vás to nebaví. Věci, které se rychle kazí se snažíme spotřebovat co nejrychleji. Takže ovoce, zelenina, mouka, to vše musí jít jako první.

Autor: REDAKCE