2°C
Vše začalo, když jí bylo šestnáct let. Začala dramaticky počítat každou kalorii, kterou snědla. Od té doby to s ní šlo od deseti k pěti a následující měsíce se staly peklem nejen pro ni, ale také pro její blízké. "Přestala jsem se bavit se svými kamarády, rodinu jsem ignorovala a do školy se mi vůbec nechtělo chodit," popisuje své stavy během anorexie.
Do toho sváděla věčné boje se svými rodiči, kteří samozřejmě chtěli, aby jedla. Ona se s nimi ale neustále dohadovala. "Jídlo jsem vždy rozházela po stole nebo po stěnách," vypráví. Podle jejích slov to bylo, jako kdyby její tělo ovládl ďábel, nebyla schopna se ovládat a něco dělat. Její maminka to ale nevzdala a snažila se do ní nacpat násilím alespoň mrkev. "To byla pro mě poslední kapka. Vzala jsem si od ní nůž a křičela na ni, že chci umřít," vzpomíná.
Když jí lékaři oznámili, jak na tom je a že není jisté, jestli ji zachrání, uvědomila si, že nechce, aby ji její rodina viděla umírat. Tři měsíce strávila v nemocnici na kapačkách a rozhodla se bojovat. Dnes je z toho venku a rozhodla se stát se výživovou poradkyní, ale mohla pomáhat lidem, jako je ona. "Volný čas se teď snažím trávit co nejvíce s rodinou a přáteli. Každé ráno děkuji za to, že jsem dostala druhou šanci," uzavírá mladá dívka.
