14°C
Jana Skřejpková (42)
* pracuje jako celní deklarantka
* je vdaná, má dva syny
Více uvidíte dnes v devátém dílu pořadu "Nahá jsi krásná"
na TV Prima ve 21.20 hod.
Jste dlouho vdaná. Jaké je vaše manželství?
S manželem jsme spolu už dvacet jedna let, takže jsme si na sebe vypěstovali jistý druh závislosti. Neuděláme bez sebe ani krok, když jeden z nás musí odjet, napíšeme si během dne alespoň tři sms zprávy a milé přání na dobrou noc. Někdy mi připadá, že jsme jako dvojčata.
Nikdy si nejdete na nervy?
Moje maminka říká „láska nehněvaná, není milovaná“. Tím přiznávám, že i u nás se občas projeví příznaky ponorkové nemoci, ale to je asi běžné v každém manželství. Umíme se i pohádat, dříve to bylo kvůli dětem. Teď už synové vyrostli, přesto na sebe občas vylítneme, ale je to pokaždé kvůli naprosté malichernosti.
Proč jste se přihlásila do pořadu Nahá jsi krásná?
Oslovila mě upoutávka v televizi, tenkrát ještě bez oficiálního názvu. Měla jsem pocit, že by mi to mohlo prospět v tom, abych si víc věřila. Odeslala jsem přihlášku a samozřejmě jsem vůbec nedoufala, že se mi někdo ozve. Ale k mému údivu mi přišla pozvánka na casting.
Je vůbec možné, aby šťastně vdaná žena měla nízké sebevědomí?
To víte, že ano. Moje sebedůvěra klesla na bod mrazu už v dětství, kdy se mi pár vrstevníků v okolí posmívalo. Kousavé, uštěpačné a snad i neopodstatněné poznámky na moji adresu mi hodně ubližovaly, tím víc, že jsem se neměla komu svěřit. Maminka mě měla dost pozdě a sestry byly o jedenáct a o třináct let starší.
A co vaše kamarádky?
Ty chodily spíš za mnou se svými problémy a já jsem si ty svoje nechávala pro sebe. Netroufla jsem si někoho zatěžovat a nechtěla jsem být malicherná. Když jsem viděla upoutávku na pořad, najednou jsem se jakoby vrátila do dětství, zhruba do doby počínající puberty, kdy jsem se necítila vůbec dobře.
Když bolí duše:„Ráda se ponořím do vany, lázeň v teplé vodě s bylinkovým aroma zabírá spolehlivě. Nebo se zachumlám do deky a čtu si oblíbenou knížku. Většinou ale stačí, když mě manžel vezme za ruku.“ |
Vaši synové už mají pubertu za sebou, bojíte se, až vylétnou z hnízda?
Vím, že jednou odejdou, ale nebude to ze dne na den. Starší syn už studuje a postupně se osamostatňuje. Máme kamarádský vztah. Vím, že vazba mezi námi zůstane, i když kluci nebudou nablízku. Ale určitě to pro mě bude těžší než pro ně.
Jak vypadá váš běžný den?
Než jdu do práce, musím se postarat o naše dvě fenky, připravím svačiny, když se vrátím, uklízím, chystám něco dobrého k večeři. Vzhledem k tomu, že mám doma tři chlapy, trávím dost času v kuchyni. Teď na jaře mě zaměstnává zahrádka. O víkendech chodíme fandit místním fotbalistům, ale také našim synům. Mladší syn je reprezentant v lezení a starší se donedávna věnoval hokeji.
Máte vůbec čas sama na sebe?
Doma i v práci mám kolem sebe mužský svět a mně nezbylo než se mu přizpůsobit. Ale dnes už si to ani jinak neumím představit. Těším se na ježdění na kole, někdy si zacvičím pilates. Ale mou hlavní životní náplní je rodina. Nejdůležitější pro mě je, aby doma všechno dobře fungovalo a všichni byli spokojení.
Změnilo natáčení něco ve vašem životě?
Zažila jsem něco úplně nového. A pocítila jsem, že kromě rodiny můžu něco znamenat i pro „cizí lidi“, myslím tím lidi z filmového štábu. Chvíli jsem si připadala jako jedna z nich. Byla jsem jim blízká a užitečná. Doufám, že ve mně tenhle pocit dlouho přetrvá. Vím, že mi tuhle zkušenost nikdo nevezme.
Co si myslí moderátor pořadu
|
