14°C
Iveta STEINEROVÁ (37)
* pracuje jako vizážistka a stylistka
* žije s přítelem
* je znalkyně a milovnice kvalitních vín
Více uvidíte dnes v šestém dílu pořadu "Nahá jsi krásná"
na TV Prima ve 21.20 hod.
Nezlobte se, ale opravdu nevypadáte jako člověk, který má problémy se sebevědomím. Proč jste se do pořadu vůbec přihlásila?
Ale já se necítím nesebevědomá, to bych ani nemohla dělat svoji práci, ale nemám ráda svoje tělo. Vím, že umím vypadat dobře, ale nemám ráda to, co je pod oblečením.
Takže když se svléknete a podíváte se do zrcadla…
Tak tam na mne kouká cizí paní. Ať jsem jedla nebo nejedla, ať jsem cvičila nebo ne, držela jsem se celý život na své váze, ale protože jsem se snažila o umělé oplodnění, mám navíc patnáct kilo, které se mi nedaří zhubnout. Vadí mi to a nejsem schopná se s tím smířit.
Vy jste vizážistka a stylistka, takže víte, jak se obléknout, umíte zvednout sebevědomí ostatním, proč nepomůžete sobě?
Druhým se to daří snadněji než sobě. Vím, že když si člověk dodá sebevědomí přes oblečení, rozzáří se barvami a začne se cítit líp, často to bývá startovní můstek pro celkovou změnu. Mnoho mých klientů začalo hubnout a za rok přišli pro nové věci, ale v menších velikostech. Je to o psychickém rozpoložení.
No ale proč to nefunguje u vás?
Může to znít absurdně, ale já jsem to pochopila až díky natáčení. Nikdy bych nešla do pořadu, který se jmenuje Nahá jsi krásná, ale já se přihlásila na casting Naučte se mít ráda svoje tělo. A to bylo přesně to, co jsem potřebovala.
Přesto vůbec nepůsobíte jako člověk, který má nějaký problém…
Já vím, je to moje maska. Nikdy nedávám svoje trápení najevo, takže se usmívám, i když je mi strašně. Vypadá to pak, že jsem pořád v pohodě. Ale právě proto jsem to chtěla řešit. Připadala jsem si jako blázen, který se navenek směje a je spokojený, ale uvnitř má peklo.
Opravdu nikdo nevěděl, jak vám ve skutečnosti je?
Vůbec nikdo. Ani rodina, ani manžel, ani kamarádky. Nikdo. Když jsem řekla manželovi, do jakého pořadu se hlásím, myslel si, že si dělám legraci. Vůbec nechápal, že bych mohla mít nějaký problém.
Kdy jste se rozhodla to změnit?
Když jsem viděla upoutávku na pořad, chodila jsem každý den cvičit a doufala, že se něco změní, ale ono se nic neměnilo. Byla to strašná bezmoc. Strašně jsem chtěla svoje tělo zpátky.
Proč je pro vás tak důležité mít o patnáct kilo méně?
Tři roky jsem se pokoušela o umělé oplodnění. Celé tři roky jsem tomu podřídila, nechodila jsem cvičit, přestože si bez sportu svůj život ani neumím představit, nikam jsem nejezdila a na nic jiného nemyslela než na miminko. Jenže já jsem zrovna ten případ, který na hormony, které se berou kvůli oplodnění, nereaguje dobře. Začala jsem tloustnout a natékat. Při posledním pokusu jsem měla vodu po celém těle, nemohla dýchat a skončila v nemocnici. A v tu chvíli jsem si řekla „dost“. Od té doby uběhly tři roky, co jím zdravě a každý den cvičím, ale vůbec nehubnu. Každý měsíc, kdy jsem zjistila, že se mi váha nepohnula, jsem svoje tělo nesnášela čím dál víc a o to tvrději jsem pracovala na zhubnutí. Ale pořád nic.
Umělé oplodnění se nepodařilo?
Ne. A ani nepodaří. Prostě nemůžu mít děti.
To musí být pro ženu strašně těžké...
Dělala jsem, co jsem mohla. Ale bylo to peklo. Díky reakci mého těla na hormony jsem po oplodnění vypadala jako v šestém měsíci. Všichni, kdo mě potkávali, mi gratulovali k těhotenství, ale já těhotná nebyla. Jen oteklá. Na degustaci vína mi dokonce jeden pán vyčítal, že v požehnaném stavu bych neměla pít. Řekla jsem mu, že nechápu, proč by měli mít tlustí lidé zakázaný alkohol. V té době jsem se zamkla na chatě a nikoho jsem nechtěla vidět. Bylo to jako veřejný pranýř. Abych se nezhroutila, dělala jsem si z toho legraci. Říkala jsem, že vlastně to dítě ani nechci, že bych se celé měsíce nevyspala a kdo ví, jestli by bylo hodné… Byla to moje zbraň a zároveň ochranný štít.
Je obdivuhodné, že o tom dokážete takhle otevřeně mluvit. Zvlášť, když se přiznáváte k určité uzavřenosti.
Ale to já můžu až teď. Až po natáčení pořadu Nahá jsi krásná.
Opravdu na vás tak silně zapůsobil?
Na mě zafungoval jako léčba šokem. Když jsem si stoupla do zrcadlové místnosti, chtělo se mi ze sebe zvracet, a když jsem se zařazovala do řady mezi ostatní ženy, nevěděla jsem, jestli se mám stydět, nebo je litovat. Jedna tlusťoška se řadí mezi další. Připadalo mi, jako bych se viděla nahá nejen zvenčí, ale i zevnitř. Bylo to opravdu strašné. V noci jsem pak nemohla spát, chodila jsem po bytě a pak se mi najednou sevřelo srdce, jako když se o vás pokouší infarkt. Rozbrečela jsem se, vzala tužku a papír a začala psát. Bylo to skoro jako zásah bleskem, kdy se to najednou všechno samo vyplavilo. No a pak jsem papír vzala, složila ho a šla spát.
Co se vám vyplavilo?
Uvědomila jsem si, že si dávám za vinu to, jak vypadám. Obětovala jsem svoje štíhlé tělo tomu, abych mohla mít dítě, a já ho nemám a mít nebudu. Takže jsem ho přestala mít ráda a začala ho nenávidět. Měla jsem pocit, že když nevrátím svoje tělo do původního stavu, tak se nikdy nevypořádám s tím, že nebudu mít dítě. Znám jen černé a bílé. Pro mě je bezdětná ženská krásná, štíhlá a má kariéru. Ženská, která má děti, může mít kila navíc, ale je spokojená, že má rodinu. Já nemám ani jedno, ani druhé. Brala jsem to jako svoje selhání.
Ulevilo se vám?
Trochu ano, ale vím to teprve krátce. Došlo mi, že problém není v kilech navíc, ale v tom, že mám ženské tělo, které není schopné splnit svoji základní funkci. Ale když se ráno oblékám, tak na sebe koukám jinak. Není to stoprocentní změna, je to dlouhodobější proces, ale změnilo se to.
Co byste doporučila ženám, které, když se potkají ráno v zrcadle, tak si řeknou: „No nazdar, ty vypadáš…“
Je to o tom chtít být jiná. O tom mít kuráž říct si: „Ano ty vypadáš, ale já z tebe udělám někoho jiného.“ Ošklivé ženské opravdu nejsou a v moci každé z nás je, abychom vypadaly k světu. Musíme o sebe pečovat, protože i v padesáti se budeme chtít líbit. Máme si dopřávat pěsticí kosmetiku, masáž, saunu, plavání… I já se občas nechám hýčkat, protože to strašně pomáhá. Je třeba věnovat čas sama sobě. Zvlášť ženské, které mají děti, to potřebují a měly by mít pro sebe chvilku, kdy budou samy se sebou a nebudou myslet na okolní svět, to dodává energii. Pak budou mít chuť nalíčit se nejen když jsou do práce, ale i doma, aby se líbily samy sobě nebo manželovi.
Co si myslí moderátor pořadu
|
