Nahá jsi krásná: Zpověď ženy, která si prošla anorexií i bulimií | Pro ženy | Blesk.cz

Nahá jsi krásná: Zpověď ženy, která si prošla anorexií i bulimií

24. března 2009 | 11:41

Do redakce si s námi přijela popovídat sebevědomá a komunikativní mladá dáma Lucie Maierová – pátá v řadě odvážných. Prozradila nám o svém životě ještě víc než to, jaké jsou její proporce a co pro ni znamenalo natáčení.

Lucie Maierová (33)


* Svobodná, bezdětná
* Asistentka obchodu v kosmetické firmě

Lucie Maierová (33)
Lucie Maierová (33)
Autor: archiv TV Prima

Více uvidíte dnes v pátém dílu pořadu "Nahá jsi krásná"
na TV Prima ve 21.20 hod.

Proč jste potřebovala zvednout sebevědomí?
V dětství jsem byla silnější a na základní škole pak terčem posměchu. Mezi dětmi jsem si připadala jako ošklivé káčátko. Svůj podíl na tom měl i můj táta, který si občas neodpustil kritickou poznámku. Většinou to ani nemyslel zde, ale v pubertě jsem byla přecitlivělá a brala jsem to příliš vážně.

Snažila jste se něco změnit?

To jsem právě vůbec neuměla. Pronásledoval mě komplex méněcennosti, který mě nakonec vehnal do pomyslné ulity. Proto jsem vlastně ani nikdy neměla kamarády. Neměla jsem se komu svěřovat, byla jsem uzavřená. Když mi bylo asi dvanáct, chtěla jsem zhubnout, protože jsem naivně věřila, že když budu vypadat jako ostatní, změní se i přístup vrstevníků ke mně.

Držela jste dietu?

Začala jsem si hlídat, co jím. Postupně jsem vynechávala některá jídla, a když jsem nastoupila na střední školu, ztratila jsem měřítko pro to, co je normální porce. Byla jsem v dívčí třídě a vůbec jsem se necítila dobře. Přestala jsem skoro jíst, někdy jsem měla za celý den jen jogurt a jablko. Když jsem cokoliv snědla, měla jsem výčitky svědomí. Z anorexie se tak někdy ve druháku vyvinula bulimie, protože jsem strach z toho, že přiberu po každém soustu, začala řešit zvracením.

Někomu vadí, že na holky sahám, ale tady právě to bylo nejstěžejnější. Dalo by se počítat na roky, jak dlouho neměla fyzický kontakt s člověkem.
Někomu vadí, že na holky sahám, ale tady právě to bylo nejstěžejnější. Dalo by se počítat na roky, jak dlouho neměla fyzický kontakt s člověkem.
Autor: archiv TV Prima

Ale uzdravila jste se. Jak jste to dokázala?
Naštěstí jsme se nedostala na úplné dno, které u téhle poruchy může znamenat i tragický konec. Neměla jsem chuť do života, byla jsem strašně vyčerpaná a v důsledku únavy jsem byla protivná a nesnesitelná. Neměla jsem kolem sebe vrstevníky, se kterými bych si o tom mohla promluvit a s mámou se mi nic řešit nechtělo. Ale uvnitř jsme měla stále jiskřičku naděje, že se to změní.

Se stejnou nadějí jste podstoupila i proměnu?
Oslovila mě ukázka v televizi. Měla jsem intenzivní pocit, že je to ušité přímo mně na míru. Probudila se ve mně dávno skrytá touha něco na svém životě změnit. Tušila jsem, že je to jedna z cest, jak se naučit být spokojená sama se sebou.

V jakou hlavní změnu doufáte?

Věřím, že se mi podaří najít přítele. Moc ráda bych měla rodinu, přála bych si dvě děti.
Sestra má roční holčičku Johanku a já si novou roli tety náramně užívám. Ale nechci být napořád jen teta Lucie, jsem ve věku, kdy každá normální ženská touží po dítěti. Nemyslím tím za každou cenu, prvotní je samozřejmě najít si vhodného partnera. Podle mě je ideální založit rodinu alespoň po ročním vztahu, aby se oba mohli dostatečně poznat.

Projít se po přehlídkovém mole bylo pro Lucii neopakovatelným zážitkem.
Projít se po přehlídkovém mole bylo pro Lucii neopakovatelným zážitkem.
Autor: archiv TV Prima

Jaký by měl být váš partner?
Nemám žádné konkrétní nároky na vzhled. Ale musí v sobě mít něco, čím mě osloví, zkrátka charizmatický, hodný a upřímný. Aby to neznělo neskromně, dovolím si poznamenat, že rozhodně nesním o mercedesu, ale jen o pohodovém rodinném životě.
Teprve před rokem a půl jsem „vylétla z hnízda“, tedy od maminky do pronájmu. Byt není podle mých představ, ale nemá smysl do něj investovat, když mi nepatří. Možná by to vyřešila hypotéka, ale to bychom na to museli být dva. Snění o vlastním bytě se ale občas neubráním.

Na co se teď těšíte?
Mám velikou chuť obnovit si šatník, vlastně budu muset, protože nevhodné oblečení v rámci proměny vylétlo oknem. Byla to pro mě symbolická tečka za mým starým já. Baví mě, že si můžu vzít třeba kalhoty, o kterých jsem si myslela, že jsou pro mě tabu. Jsem pevně odhodlaná se každý den nalíčit. Ne jako abstraktní obrázek, ale přirozeně.

Jak reaguje okolí na vaši proměnu?
Všem se líbí vizuální změna, tedy zejména střih a barva vlasů, ale já vím, že moje hlavní proměna proběhla v jiné rovině a není tak očividná. Určitě mě to posunulo dál, stoupla mi sebedůvěra.

Projít se po přehlídkovém mole bylo pro Lucii neopakovatelným zážitkem.
Projít se po přehlídkovém mole bylo pro Lucii neopakovatelným zážitkem.
Autor: archiv TV Prima

První pomoc, když mě bolí duše
Nejvíc si odpočinu s neteří Johankou. S ní dokážu hodit všechny starosti za hlavu. Je to spolehlivá náplast na všechny bolesti.

Co si myslí stylista a kadeřník Libor Šula

Lucka je úžasný člověk a poklad. Nechápu, že nemá kluka. Je to holka, u které jsem si uvědomil, že jí vážně pomáháme a nezvedáme jí jen sebevědomí. Někomu vadí, že na holky sahám, ale tady právě to bylo nejstěžejnější. Dalo by se počítat na roky, jak dlouho neměla fyzický kontakt s člověkem.

Libor Šula, stylista a kadeřník
Libor Šula, stylista a kadeřník
Autor: TV Prima

Autor: připravila: lap