Narodil se v roce 1932 v Čáslavi, tam žil až do začátku války se svými rodiči. Ti mimo jiné postavili u Máchova jezera první český penzion a první zápis v návštěvní knize hostů z roku 1932 zní: „První náš host v roce 1932 – náš Milošek. Mnoho štěstí.“ Od té doby tam jezdíval režisér na prázdniny, a to až do roku 1950.
Tragický osud rodiny
Štěstí si ale rodina dlouho neužila. Přestože dostali Formanovi v roce 1938 nabídku, aby emigrovali před nastupujícím fašismem do Švédska, odmítli to. Otce pak zatklo gestapo, protože byl aktivní v odboji, matku ve spojení s protinacistickými letáky. Oba pak zemřeli v koncentračním táboře. Miloš vyrůstal v Náchodě u příbuzných, později navštěvoval internátní školu pro válečné sirotky v Poděbradech. Tam se seznámil s Ivanem Passerem a Václavem Havlem. Koncem čtyřicátých let odešel do Prahy, tam odmaturoval a v letech 1950–1955 studoval FAMU, přestože to původně zkoušel na DAMU.
V roce 1963 natočil první snímek, a to dokument Konkurs. Potvrdil jeho mimořádný talent. Tentýž rok ještě natočil celovečerní film Černý Petr, který získal mimo jiné Cenu čs. kritiky a taky Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Jeho filmy byly své a ovlivnily celou českou kinematografii. Do roku 1968 natočil v Československu společně s Miroslavem Ondříčkem několik filmů s typickým černým humorem a zvláštním pohledem na společnost. Film Hoří, má panenko byl nominován na Oscara.
Uspěl i za oceánem
Po sovětské okupaci odešel do USA, a přestože přešel do zcela jiného prostředí, dokázal perfektně navázat na své „české“ úspěchy. Natočil film Taking Off, ten sice diváky neoslovil, ale kritika byla nadšená. Teprve Přelet nad kukaččím hnízdem z roku 1975 v hlavní roli s Jackem Nicholsonem přinesl Formanovi velkou popularitu! Film získal Oscara za nejlepší režii, Zlatý glóbus i cenu BAFTA.
Jeho filmy získaly patnáct různých ocenění, vedle Přeletu nad kukaččím hnízdem byly nejúspěšnější snímky Amadeus (1984 – Oscar, Zlatý glóbus i César za nejlepší zahraniční film), Lid versus Larry Flynt či Muž na Měsíci. O Formanovi mnozí prohlašovali, že nikdy netočil na zakázku jen pro peníze. Vždy ho zajímal příběh, který dokázal satirickým způsobem ztvárnit. Dokázal taky skvěle vytipovat do té doby neznámé herce, z nichž pak udělal hvězdy.
Lidé s ním rádi byli, uměl skvěle vyprávět. Za svůj život se třikrát oženil. Poprvé to bylo s Janou Brejchovou. Do ní se sice zamiloval, ale do filmu Lásky jedné plavovlásky obsadil její sestru Hanu. Manželství trvalo jen čtyři roky. Po dvou letech se v roce 1964 oženil s Věrou Křesadlovou, s ní měl dvojčata – syny Petra a Matěje. Vztah nepřežil režisérův odchod za moře.
S třetí ženou měl také dvojčata
Třetí manželkou se stala Martina Zbořilová, kterou si vzal v roce 1999 a s níž měl taky dvojčata – Andyho a Jima. Poslední léta prožil v Americe na jejich venkovském sídle v Connecticutu, obklopen svými blízkými. Když loni zemřel, Larry Flynt jeho odchod komentoval slovy: „Byl to pozoruhodný muž s výjimečným talentem. Film ztratil jednoho ze svých velkých vizionářů.“
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Další příběhy herců a hereček nejen z doby první republiky najdete na webu Blesk pro ženy ZDE.