Ivane, tady je napsáno, že film Dvě slova jako klíč vám může změnit život. Změnil vám ho?

To uvidíme teprve! Ale ne, samozřejmě práce na tomhle filmu byla velice krásná, zajímavá a náročná. Vlastně to trvalo docela dlouho, protože ta cesta do Indonésie se dost protáhla. My jsme měli odlétat hned na začátku, když se začínalo točit v roce 2020, hned po covidu. Nakonec jsme odlétali až dva roky na to. Takže se do toho počítal i ten čas mezi tím. Člověk tak ztratil plno jiné práce, protože jsme to měli vždycky zablokované, pak se to odvolalo, protože najednou Čechy byly zase červeně covidové a Indonésie byla zavřená...

Musel jste si obnovovat i nějaká očkování, kromě covidu?

Já už mám dlouho očkování na žlutou zimnici a tak podobně, protože jsem s francouzskými produkcemi točil v Africe v Keni atd. Říkali, že je to na život, takže ve mně cirkulují takové věci, že to ani nechci vědět.

VIDEO: Herec Ivan Franěk: Těžké natáčení v pralese v Indonésii!

Trochu jsem vás přerušila – změnil vás tedy nějak ten film?

Natáčení v Indonésii na Siberutu mi změnilo život v tom, že člověk si opravdu uvědomí existenci tolika zbytečností, které nosí v hlavě a vidí okolo sebe. Zjistí, že o tom to není, že stačí mít rád, cítit, že někdo má rád vás, a že to může být strašně jednoduché. My jsme si tady vystavili opravdu ty zámky, hrady a takové ty zbytečnosti, které vůbec nejsou potřebné.

Jste spirituální člověk, nebo spíš pragmatik?

Já nevím, manželka mi říká, že jsem cvok, tak pragmatik nebudu. Ona je zubařka, ona asi bude pragmatik. Ona je takový člověk, který řekne: Jestli máš problém, pak si ho vyřeš, já ti s tím nepomůžu. Což je fajn, to je dobré, protože jsem se díky ní naučil hodně věcí. Ale nevím, já strašně rád sním. Pro mě je nebe strašně důležité a myslím, že mi to zachraňuje život. Posledně mě k tomu navedl ve Varech, když jsme měli besedu o filmu, Jarda Dušek. On právě povídal o té harmonii, kterou by měl mít člověk v sobě, nebo o tom, kde ta harmonie je. A ta harmonie je v přírodě okolo nás. My jsme vlastně disharmoničtí kompletně – a jenom třeba pohyb listů ve větru nebo to, když se člověk kouká na moře, tak si uvědomí, jak je mu hezky. Je mu najednou dobře. Nebo se kouká na nebe, jak jdou mraky, a to je právě ten moment, kdy se tělo zharmonizuje s tím, co je okolo nás. Pak si najednou vzpomeneme, že někomu musíme zavolat, a všechno je během vteřiny fuč. A to je právě to, co říkám: každý den by si měl člověk uvědomovat, o čem to opravdu je.

Diana Dulínková: Natáčení Dvou slov jako klíč ve mně něco otevřelo a musela jsem na terapii

Myslíte tedy, že ten osud máme napsaný a už s ním nemůžeme nic udělat?

To já nevím, ale třeba francouzský dramatik Jean-Claude Carrière vždy říkal, že když jste na něco připraveni, tak to znamená, že jste ve vašem životě na takovém místě, kde se vám ty věci stanou, protože je vidíte. Když na to nejste připraveni, prostě projdete okolo a ono to projde za vámi. Taková ta vteřinová míjení. A je to i s příležitostmi, s lidmi, ve vztazích, je to prostě ve všem. A najednou za rok se vám něco stane. To, co se vám nestalo před rokem. A proč? Protože jste zas někam došli. Já si tedy myslím, že spirituální nejsem, ale rád sním, mám rád lidi a přemýšlím o tom, takže člověk dospěje k takovým jednoduchým věcem a někdo si třeba řekne: On je blázen nebo blbec... Ale o tom to není, já prostě rád koukám do nebe.

Máte to takhle celý život?

Ano, ale tak člověk se dopracovává dál tím, jak roste. Naše buňky se mění, každý den jsme jiní. Já na to pohlížím jako na přesýpací hodiny, na jednu stranu si říkám, že se nám ten věk přičítá, ale na druhé straně se nám odčítá to, co nám zbývá, protože až se to dosype, tak je konec. Nevíme kdy, protože to není dobré vědět.

Vy ve filmu hrajete malíře. Ve skutečnosti jste loutkoherec a loutky i tvoříte, ale ta malba je vám taky blízká. Ty malby a kresby, které jsou ve filmu, jsou vaše?

To jsou kresby Jiřího Čiháka a Jiřího Čiháka znám z dob, když jsme kdysi točili film s Jurajem Herzem T.M.A., kde jsem byl taky malířem. To byl takový hororový film z roku 2009 a tam právě zapůjčoval obrazy Jiří Čihák. A když Dan Svátek potom povídal, že by potřeboval nějaké obrazy, že musíme něco najít, tak jsem si na něj po letech vzpomněl a Jirka zase zapůjčil obrazy.

Oblíbený Barťák zraje jako víno! Tyhle fotky jsou toho důkazem

Malba vám tedy není z těch uměleckých okruhů tak blízká?

Já se rád dívám na obrazy, ale mně potom v nich chybí pohyb těch věcí. Já třeba nemaluji figurální věci, ale vyrábím takové objekty. Fascinuje mě odraz v zrcadle, takže někdy v Burgundsku, kde mám barák, si tak hraji. Kupuji taková ta stará zrcadla na trzích na vesnicích, kde dávají do ulic ty zbytečné věci a prodávají je za pár peněz. Právě tam hledám ta zrcadla, pak je rozbíjím, ale to jsou ta hezká, tlustá, to nejsou taková jako z IKEA, placatá, která vám po třech letech dělají fleky, to jsou kvalitní, broušená. A tím třeba se bavím, že si zvenku přivedu sluníčko do sklepa těmi odrazy. Nebo pracuji s tím, že zaplétám různé drátěnky nebo drátové ploty, tvořím mozaiku byzantskou a pak do toho maluji. A pak bych do toho rád dával i natočené dokumentární filmy z hlubin moře, ty bývají hodně zvláštní. V podstatě když se člověk před to postaví, tak se mu tam hýbou odrazy filmů, vidí i sám sebe nebo kousek sám sebe a každým krokem se mu to mění, ten pohled. To mě fascinuje, protože pro mě umění je okamžik, prostě nádech a výdech – a už to není. To mě fascinuje na životě vůbec, že je to okamžik.

A vy žijete v Čechách, nebo ve Francii?

Trvalé bydliště ve Francii, pak žiju v Římě, v Itálii. Bráchu a mámu mám v Čechách. Takže já mám plno klíčů a vždycky s sebou nosím pas, protože nikdy nevím, jestli se něco nestane a nebudu muset někam letět. Tak jsem vždy připravený.

A co máte naplánované na léto?

Já teď točím v Polsku takovou minisérii s Piotrem Adamczykem, takže jsem přiletěl včera z Varšavy, zítra odlétám, protože pokračuju v natáčení. Budu lítat z Paříže do Polska, točím do půlky října, mezitím začínám točit český historický film, o kterém ještě nechci mluvit, a jeden italský film, takže léto skoro nemám.

Těmto slavným párům už odzvonilo! Pro koho byl rok 2023 osudovým?

Herci, kteří nenávidí role, podle kterých si je pamatujeme: Jaké mají důvody?