2°C
Říká ti něco závist?
Vůbec nic. Já jsem říkala od svých osmnácti, že jsem šťastná, že tuto vlastnost nemám. My to máme v genech, my to fakt v rodině nemáme. Když se podívám na nějaké lidi kolem sebe, tak si říkám, jak musí být nešťastní a musí se strašně trápit. Já mám spoustu jiných špatných vlastností, ale závist to není.
A které máš?
Jsem netrpělivá, někdy jsem taková hodně emotivní, říkám všechno, co si myslím, hned a na rovinu a s tím mám problémy celý život. V téhle branži je to trochu problém, ale zase se nenechám zadupat.
Jsme tu v parfumerii, tak kterou vůni máš nejraději na léto?
Citrusovou a svěží, až se to za tebou táhne. Miluji vůně a strašně si na to potrpím doma i na sobě.
VIDEO: Reportérka Primy Martina Jandová: Kolegyně se jí vdaly, ale kdy ona, když je zasnoubená?
Jak dlouho už používáš omlazující kosmetiku?
Vůbec, já jsem opravdu tragický případ. Nebyla jsem asi deset let na kosmetice a produkty střídám tak, jak mi to přijde do ruky. Od patnácti jsem si mazala tělo niveou, to je dobré, ale jinak všechno špatně.
A jinak se staráš o svoje tělo?
Měla bych víc, mám tam velké rezervy, vím, že k životu potřebuji pohyb, ale poslední dva roky to moc nefunguje, ale pořád si říkám, že to zlepším. Když se tak poslouchám, tak jsem hrozně špatný příklad. Já jak jsem pořád v práci a do toho to, jak jsme si koupili tu chalupu a všechno – tak já vůbec na sebe nemám čas.
Vy máte teď s Martou a Alicí takový společný projekt. Jak ses na to tvářila, když s tím za tebou Marta přišla?
Bylo to spontánní a vlastně je to od Marty strašně krásné. Protože já jsem koupila chalupu kvůli své mámě, která je po čtyřech operacích páteře, a chtěla jsem rovný povrch a to, aby máma byla v přírodě v létě a na jaře. Taky moje dcera se vdala, tak jsem si říkala, že jednou třeba budu taky babička a že bych chtěla, aby se rodina někde scházela. Ten sad a tohle všechno nebylo v plánu, takže já jsem si dávala videíčka na mobil, jak co mám dělat. Ovoce, ořechy, listí, tráva... A Marta mi říkala, že je to hrozně vtipné a že by bylo super si udělat projekt, točit o tom a pomoct mi s tím vším. Ona věděla, že jsem se rozešla před dvěma lety před svatbou s partnerem, takže jsem teď na to sama. Ale říkala jsem si, že si nebudu kazit život kvůli tomu, abych si hledala chlapa na barák a na zahradu. Takže mám tyhle dvě přítelkyně (a rodinu), které se do toho se mnou pustily, jezdí tam za mnou, pomáhají mi – a ještě si u toho užíváme tuhle srandu. Ale ona je to práce, ono se to nezdá, ale je to práce.
Marta mi právě říkala, žes nebyla úplně nadšená z toho množství práce, které za tím natáčením je, protože ty to znáš...
No ano, znám to a je to hodně práce. Musíme mít kameramana, střihače a teď to vymýšlet všechno! Oni přijedou, my celý den jedeme třeba tři díly a pak makáme, makáme, aby bylo všechno hotovo, a jsme úplně urvané večer, a já ještě hlídám ten střih a nějaké to poutání. Je to práce, ale nadšená jsem byla, to jinak kecá...
Byly vždycky vztahy mezi vámi Jandovkami takhle idylické?
Mezi mnou a Martou hned. Já jsem ji poznala, to jí bylo sedmnáct a mně dvaadvacet. Ona se bála toho setkání, protože táta si našel mladší. A my jsme se potkaly, já v teplákách, krátké nehty a tam to hned do sebe zapadlo a od té doby jsme se nikdy nerozdělily. I když jsem se s Petrem rozvedla, tak vždycky Marta byla moje nejlepší, nejbližší, prostě můj člověk a vlastně je to sestra mojí dcery, tak to bylo vždycky úžasné. A s Alicí to trvalo pár let. Nebylo to hned samozřejmé. Ale teď je to fakt upřímné a já si toho hrozně vážím. Je to její zásluha, že hodila věci za hlavu a teď se rodina schází, a nejkrásnější je to kvůli tomu Petrovi, kterému je jednaosmdesát. Teď se sejdou ty maminky a děti a on je šťastný a my jsme fakt spolu v pohodě. Píšeme si v soukromí, radíme se, povídáme si o všem a je to fakt teď upřímné, čisté a krásné, ale trvalo to pár let.
Jsi hodně rodinný typ?
Já jsem vysloveně rodinný typ. Miluju rodinu, právě proto jsem koupila i tu chalupu, že mám představu, že se tam budou sjíždět. Rodina pro mě je na prvním místě a vlastně tím, že my jsme s Petrem zůstali vždycky přátelé a on mi vždycky zůstal stát za těmi zády, i když já jsem měla jiné partnery, on měl Alici, tak jsem vždycky věděla, že ho mám, to bylo strašně krásné. O Martě jsem věděla, že ji vždycky mám, že moje dcera má Martu, toho tátu, a vždycky ta rodina fungovala. A nejen tahle, ale mám ještě tři bráchy, mám ségru a maminku, tátu a jsou to pro mě nejdůležitější lidé a jsem ráda, že všechny mám a že ještě všichni fungujeme ve zdraví a můžeme se vídat. Je to krásné.
Máš ve zvyku harmonické rozchody a vídáš se se svými bývalými, nebo tohle je světlá výjimka?
Nebyla to výjimka. S většinou mých bývalých mám normální hezký vztah, ale ne tak jako s Petrem. My jsme lepší přátelé, než jsme byli manželé, tam je to souznění duší. Takže tam je to všechno super, ale já jsem říkala Petrovi vždycky, že nakonec, když jsem to poznala po tom všem, byl nejlepší chlap v mém životě. A že ta karma za to, že jsem ho opustila, mě sejmula ještě v tomhle životě. Protože pak jsem neměla úplně štěstí na některé chlapy, ale se všemi se bavím, kromě jednoho jediného, u něj jsem to ještě nezpracovala, protože to fakt nebylo hezké z jeho strany. To bylo fakt celé lež, tam jsem to úplně zavřela.
Myslíš si, že to, že víš, co chceš, znamená snáz si hledat partnera, nebo naopak?
Vtipné, že se takhle na to ptáš, protože já jsem teď přesně v takové fázi, kdy naopak já právě nikoho nehledám. Já to nechci zaklít, nechci být do smrti sama, ale vůbec nevysílám signály, nehledám a vlastně mi po těch všech zkušenostech, které jsem pak měla při vztazích po Petrovi, mi je teď tak strašně hezky. Já se sama o sebe dokážu postarat, mám lidi kolem sebe a skvělou práci, rodinu a mám čas na sebe a nemusím nikde tahat nikoho z žádných depresí a investovat tam čas a energii. Takže si myslím, že pokud se rozhodnu jít do nějakého vztahu, což teď nemám tu fázi, tak budu hodně náročná, hodně. Takže asi je to nevýhoda, mít tyto zkušenosti... Nebo nevím, ale já už přesně všechno poznám, takže mně to nestojí kolikrát za to – jít jenom na kafe a ztrácet s tím čas. Ctitele mám, až mě to děsí, ale nemám tu vlnu, že by mi to lichotilo, že bych randila nebo tak. Jsem teď hrozně taková odtažitá a vůbec nevyhledávám žádný vztah, ale doufám, že přijde jednou ten, jehož cílem bude to, abych já byla šťastná, abych já byla spokojená, abych já měla to, co já potřebuji.
Měla jsi třeba nějakou takovou éru v životě, kdy jsi opravdu toužila po partnerovi a hledala ho třeba i po seznamkách?
Ne, nikdy. Já nevím, jestli je to tou generací. Já to vůbec neodsuzuji, protože mám mladší kamarádky – o třicet dvacet let – a vidím, že to třeba i funguje a že v tom všichni frčí, ale já vůbec. Pro mě je to úplně nepředstavitelné, prostě já nikdy. Přes seznamku ani přes Instagram nebo přes sociální sítě nikdy nikdo neměl šanci mě pozvat na rande nebo něco. Takovouhle formou vůbec.
Potřebuješ ten osobní kontakt?
Já jsem celý život měla to, že jsem hned věděla, že to tam je a že se něco děje, ale svítily mi ty kontrolky. Ne, dej si pozor! Ale já je neposlouchala. Ale takové to prvotní jsem hned poznala, když mě to k nějakému chlapovi táhlo. To se mi teď neděje.
Myslíš, že ses poučila, a že když budou teď ty kontrolky svítit, hodíš zpátečku?
To už se teď děje. Přijde ctitel, koupí mi nádhernou kytku nebo dělá jiná velká gesta a já bych se nechala unést, ale ne, kontrolky blikají a řvou a já už je konečně poslouchám.
Jaké máš plány na léto?
Já jsem si s tou chalupou vlastně strašně zavařila, je to starost, ale i radost. Já mám plány, že budu pracovat, budu točit celé léto, pustila jsem letní byt na Slapech, protože to už jsem nestíhala. To mi ta voda teď trošku chybí, takže tam občas zajedu za kamarádkami zaplavat si a projet se na lodi, ale jinak budu makat na chalupě, sázet kytky, rekonstruovat. Takže chalupa, práce, rodina.
Který největší oříšek na té chalupě musíš řešit?
Trávu a ovoce. Já tam mám jednatřicet ovocných stromů, když jsem to minulý rok v srpnu převzala, tam byly koberce ovoce na zemi a na stromech a já nevěděla, co mám dělat. Pak začaly padat ořechy, pak listí všude. Vším jsem se prokousávala, všechno jsem se učila a vlastně jsem ráda, že to teď vím, co a jak. Mě to hrozně baví, ta fyzická práce, to je zajímavé, akorát mám na to málo času.
Bude nějaká pálenka – Jandovice?
Máme šest minut od domu palírnu, takže my už máme z vlastních švestek slivovici, taky višňovici a letos bude i kalvádos. A Jandovice už nás taky napadla!
