Nejčastěji jsme ji mohli vidět v detektivkách, hrála v minisérii Docent, v Případech 1. oddělení nebo Stockholmském syndromu. Je v jednom kole, ale pořád z ní vyzařuje skromnost.

Máte rodinu v Rusku i na Ukrajině. Jak sledujete všechno to dění kolem?

Za poslední měsíce se život mé rodiny, mých nejbližších radikálně změnil a je to pro nás nejtěžší období. Válečnou situaci proto sleduju neustále.

Od kolika let žijete v Čechách?

S maminkou jsme se přestěhovaly do Prahy, když mi bylo sedm let, a ihned jsem nastoupila do první třídy, aniž bych uměla česky. Začátky proto byly náročné, ale měla jsem a mám velké štěstí na lidi kolem sebe. Nezažila jsem nikdy šikanu kvůli své „jinakosti“ – a to vím, že děti někdy dovedou být kruté. Vždy jsem se snažila brát to, že znám dokonale dva jazyky a dvě kultury, jako něco navíc, jako svoje plus.

Bylo těžké prorazit mezi českými herečkami?

Žiju tady už přes 23 let, takže se sama považuju za „českou herečku“. Měla jsem obrovské štěstí, že už při studiu na DAMU jsem začala hostovat v Národním divadle a také točit – první velkou příležitostí byla role vražedkyně Lily v minisérii Petera Bebjaka Spravedlnost a také krátký film Atlantida, 2003 Michala Blaška, se kterým jsme se tehdy poprvé dostali do soutěžní sekce Cinéfondation v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Za obě tato setkání jsem opravdu vděčná.

V Činoherním klubu hrajete ve hře Konsent, která je o obviňování ze znásilnění, vině a nevině. Čím vás role Rachel oslovila?

Rachel je perfekcionistka, záleží jí na tom, aby měla vše v životě dokonale poskládané – snaží se být tou nejlepší advokátkou, matkou i manželkou a opovrhuje těmi, které to tak v životě nemají. Ve chvíli, kdy se jí hroutí manželství i přátelské vztahy, které jsou těsně provázány s těmi profesními, udělá vše pro to, aby z toho vyšla jako vítěz – alespoň aby to tak vypadalo navenek před ostatními. Bavilo mě odkrývat, co stojí za jejím chováním, za jejím způsobem přemýšlení – je mimo jiné mnohem spořádanější, racionálnější a nekompromisnější, než jsem já.

V jedné scéně se na jevišti objevíte ve spodním prádle, máte s tím problém?

Nemám s tím problém, pokud přesně vím, proč je to pro moji postavu a samotný příběh důležité.

Viděla jsem vás také ve hře Beckham, kde hrajete milenku Davida Beckhama. Jde o příběh ze zákulisního světa bulváru. Máte s ním zkušenost i v reálném životě?

S bulvárem naštěstí žádnou špatnou zkušenost nemám, na rozdíl od Rebeccy Loos (skutečná někdejší asistentka Davida Beckhama, kterou ztvárňuji v divadle Studio DVA) nerada mluvím o svém soukromí a doufám, že za mě bude i nadále mluvit má práce, a ne to, s kým zrovna randím či nerandím. Proto si myslím, že jsem pro bulvár „nezajímavá“, a tak bych to i ráda nechala.

Podívejte se na nedávný rozhovor s Elizavetou Maximovou:

Jste při zkoušení hry aktivní, nebo spíš přijímáte režisérovy pokyny?

Můžete být aktivní i při přijímání režisérových pokynů. Každé zkoušení je jiné, ale nejvíc mě baví fáze hledání, tvůrčí dialog mezi režisérem a hereckými kolegy, zvlášť pokud je to inscenace autorská. Například během zkoušení inscenace Petra Zelenky Fifty v Dejvickém divadle jsme dlouhou dobu měli čtené zkoušky u stolu, než jsme šli do prostoru. Baví mě o věcech mluvit, společně nacházet jednotlivé postavy. Většinou mám spoustu dotazů a pečlivě – až „šprtovsky“ – si zapisuju poznámky režiséra a dramaturga, natolik pečlivě, že mám popsaný celý scénář malinkatým písmem.

Vystudovala jste DAMU. Pocházíte z umělecké rodiny?

Moje maminka je filoložka, tatínek je původním vzděláním psychiatr. Odmalička jsem ráda chodila do divadla nebo do cirkusu a už jako tříletá jsem prý prohlašovala, že budu herečka. Rodiče dlouho doufali, že z toho vyrostu, ale nestalo se. Z tatínkovy strany máme v rodině několik herců a režisérů, a tím, že rodiče viděli, jak je umělecká profese nejistá a nestabilní, se mě snažili před herectvím uchránit. Chtěli mě ušetřit všech těch sžírajících vnitřních pochybností a střídajících se období vzestupů a propadů, prostě toho, co k hereckému povolání neodmyslitelně patří. A tak mě nepustili na konzervatoř.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se