2°C
Navážeme tam, kde jsme přestaly, protože naposledy náš rozhovor byl o otěhotnění. Ty jsi teprve čekala tady to malinkaté, co držíš v náručí, a mě by zajímalo, jaké bylo rození v šestačtyřiceti...
Čekala jsem třetí porod tak, jak se říká, že člověk kýchne a vypadne miminko. Opak byl pravdou. Byl to nejhorší porod, trval asi třicet devět hodin. Poprvé mi až při tomhle porodu praskla voda. Myslím, že to bylo spojené i s nějakým stresem, protože jsem pořád ještě jezdila s Inflagranti na koncerty. Nehrála jsem, ale supervizovala a nějak jsem se tam vystresovala a v noci mi rupla voda, když jsem se vrátila domů a bylo to teda pro mě velmi nepříjemné.
Ty jsi blázen, že jsi jezdila po koncertech až do poslední chvilky!
Jezdila jsem se na ty koncerty jen dívat a kontrolovat to, jestli všechno klape a občas jsem něco moderovala. Právě ten večer jsem ještě moderovala koncert a v noci mi praskla voda a bylo to tři týdny před termínem porodu. Bylo to nepříjemné, protože porod se nerozjel, čekalo se a řešilo se, že mi ho vyvolají. Ležela jsem dva dny na intenzivní péči, pozorovali mě a pak mi vyhrožovali tím vyvoláním. Měla jsem strašný strach, že bych šla na císaře. Bylo to fakt hodně hektické a fakt to strašně bolelo, dokonce mi poprvé dali při porodu nějaké tlumící léky, což jsem předtím nepotřebovala. Do třetice všeho dobrého, jak se říká....
Podívejte se na náš rozhovor s Markétou před porodem:
Už je to konečná tentokrát?
Teď zrovna na dovolené manžel nějak zahlásil: "Na těch dovolených, tam se vždycky daří, že bychom si přivezli miminko?" Já se úplně osypala! Ježíš, to už fakt ne! Já bych klidně rodila dál, ale ne v těch osmačtyřiceti. Opravdu už se cítím vyčerpaná tentokrát.
Povedl se ti andílek, nebo ti dává zabrat?
On je právě strašně hodný, je úplné zlatíčko. Už opravdu od začátku spí dlouho, krásně papá, všechno mu funguje. Třeba dneska spal jedenáct hodin v kuse a to je dost běžná záležitost, že spí devět až deset hodin v kuse.
A kolik mu je?
Teď je mu osm měsíců.
Ty ses hrozně rychle po porodu pustila do hubnutí!
No právě já jsem se namlsala, že jsem hned po porodu strašně rychle zhubla. Opravdu jsem byla pod váhou, kterou jsem měla před otěhotněním, a strašně se mi to líbilo. Jenomže pak jsem asi po čtyřech měsících začala přibírat, klasika, já mám váhové výkyvy docela často a to mě začalo znervózňovat. Předtím mi všichni říkali, jak mi to sluší, tak jsem si na to zvykla a najednou jsem cítila, že už nedopnu zase kalhoty. Tak jsem dala výzvu, a začala jsem chodit do fitka, vlastně po deseti letech jsem začala cvičit ve fitku a opravdu jsem se snažila. Shodila jsem pět kilo, což jsem chtěla, ale dvě se mi povedly přes Vánoce zase nabrat. Teď pořád bojuji dvě kila nahoru, dvě dolů, asi jako leckterá ženská, je to boj, není to zadarmo!
A chození do fitka ti zůstalo i po té výzvě?
Opravdu se snažím. Když mám třeba třikrát týdně koncert, tak on ten můj koncert s Inflalagranti je samo o sobě fitko, protože my třeba dvě hodiny hrajeme, na podpatkách běháme, děláme dřepy, je to show. Takže já se tam hodně zpotím, třeba po koncertě dvě kila zhubnu, ale spíš vody, tu zase dopiju. Takže když mám třikrát týdně koncert, tak jdu jednou cvičit, ale když nemám koncerty, třeba teď zrovna týden nemám vůbec koncert, tak zase naopak jdu třikrát a mě to i začalo strašně bavit. Po deseti letech, když jsem se opravdu snažila otěhotnět, jsem si na sebe dávala pozor, nesměla se přetěžovat, nesměla zvedat nic těžkého, takže jsem i z toho důvodu omezila jakékoliv fyzické aktivity a obzvlášť to fitko. Teď už to mám všecko vyřešené, tak jsem se do toho vrhla s tím, že oni se tam ty endorfy opravdu vyplavují a mně tohle scházelo.
Takže ses po čtyřicítce konečně dokopala do fitka a začalo tě to bavit?
Ne pozor, já jsem chodila právě, než jsem začala těhotnět a byla velmi pilná a hrozně mě to bavilo, ale jak jsem potom otěhotněla poprvé uměle, tak to ti pak všechno zakážou. Nesmí se dělat nic fyzicky a už vůbec ne fitko, takže jsem si pak odvykla. Pak jsem se snažila o otěhotnění a byla těhotná a zase znova se snažila, takže jsem byla pořád v nějakém procesu anebo po potratu. Když je člověk v šestinedělí, zase by neměl cvičit na tu břišní stěnu. Takže já jsem až opravdu po deseti letech znovu začala chodit na řízené zvedání činek a musím říct, že se cítím dobře a silná. Já na ty koncerty potřebuju fyzičku.
Tak on se docela člověk naběhá i při tom mateřství, ne?
Ani tolik ne, já jsem docela klidná matka, já to tolik neřeším. Odstraním všechny věci v baráku, aby na ně něco nespadlo, takové ty nástrahy to všecko dáváme pryč, když jsou děti malé a pak je moc nehlídám. Dáme všude zábrany, aby nechodil na schody a nespadl a jinak ať si chodí, kam chce, ať objevuje.
Nejsi teda po čtyřicítce přecitlivělá matka?
Naopak já dokonce, to bych asi neměla říkat, ale já už občas nechám i toho svého devítiletého syna hlídat tady mrně. Jako na chvilku, různě ho poponese, oni si to hrozně užívají ti sourozenci, že se o něj starají. Krmí ho a právě už ho i nosí, což jsem myslela ze začátku, že nebudu dělat, protože on je fakt těžký na ně. Starší syn má čtyřicet a tenhle malý má už osm kilo. Takže nejsem vůbec přecitlivělá, já si myslím, že ty děti to všechny přežily, ty výchovy různé úzkostivost je většinou spíš na škodu.
Ten porod v šestačtyřiceti vyvolal trošičku vlnu debat. Můžeš říct všem starším ženám, které touží po miminku, že to doporučuješ i v tak pokročilém věku?
Rozhodně si za tím stojím a děkuji za ten rozhovor, který jsme spolu dělaly o tom, jak jsem otěhotněla. Mně opravdu napsala obrovská vlna žen a já tím všechny zdravím. Napsalo mi desítky žen a chtěly ode mě kontakt na toho doktora. Přesně to byly starší ženy, s různými rodinnými příběhy. Jedna psala, že je jí devětatřicet a zoufala si, že nebudu nikdy těhotná. Já jsem jí říkala, že má spoustu času. Spousta žen mi napsala jenom to, že děkují, že jsem jim vlila novou energii do života, že jim přesně ve dvaačtyřiceti říkají, už zapomeňte na miminko a je vidět, že to jde. Ten můj lékař říkal, že dokud žena ovuluje, tak může otěhotnět. Samozřejmě to jde hůř, musí se víc snažit, asi to nepůjde úplně hned, ale možnost je a já starším ženám fandím. Jak jsem říkala už víckrát, že Češi vymírají a je potřeba, aby se inteligentní lidé rozmnožovali.
