Vnímáte jako čerstvá padesátnice tyhle narozeniny nějak zásadně jinak? Blížící se stáří, děti vylétájící z hnízda?

Ano, fatálně. Nečekala jsem, že to bude tak intenzivní prožitek a tak velká změna. Na tohle nás taky nikdo nepřipravuje a moc se o tom nemluví. Je to velká změna toho, co jsem byla ochotná dělat, a už nejsem, co mě dřív bavilo, a už mě nebaví, co mě naopak naplňuje a dřív to nebylo podstatné. Také pocity, že už jsem na světě zbytečná a že nic pořádného neumím, mě velmi zaskočily. Rozhodně se ve mně odehrává vnitřní inventura, kdy si zvědomuji, co už je hotovo, a je to úleva, co potřebuji oželet a oplakat, protože některé věci už se nestanou, a co bych v tom životě vlastně ještě chtěla prožít. Děti ani tak neodlétají z hnízda, ale jdou si samostatně po svém, což nám všem vyhovuje. Mám život natolik naplněný aktivitami, že syndrom prázdného hnízda není moje téma.

Dala jste sama sobě nějaký speciální dárek?

Já si pro sebe kupuji i dárky na Vánoce. Aby pod stromečkem nebyly jenom dárečky pro děti, ale i jeden smutný pro mamku. Aby děti viděly, že se obdarováváme navzájem a všichni jsme dostatečně obdarovaní. Já si jako dárky dávám masáže, wellness s kámoškama, kupuji knihy, karty, kameny a šperky. Takže kdybych to měla shrnout, tak sama sobě dávám speciální dárky často. I několikrát měsíčně. Vlastně je to můj životní styl, obdarovávat se. Ale samozřejmě jsem se to musela naučit, nespadlo to z nebe. A k letošním narozeninám jsem si dala výlet k moři, který už proběhl v lednu. Samotný velký dárek bude moje oslava, která se odehraje jako improvizační představení v Dejvickém divadle, kde diváky budou jenom moji kamarádi a známí. Takže si daruji mejdan.

Podívejte se na rozhovor se Simonou:

Kdesi jste řekla, že se nastavujete na poslední třetinu života. Jakou ji plánujete mít?

Vděčnou, radostnou a sytou. Já si dělám srandu z toho, jak se všichni těšíme na důchod, jako že pak už bude klid a budeme dělat jenom to, co se nám chce. Tak já jsem si řekla, že s tímto důchodovým nastavením budu pracovat už odteď. A vzhledem k tomu, že nikdo nevíme, jak dlouhý čas je nám vyměřen, tak že se budu na svět dívat, jako bych se s ním už loučila a všechno, co prožívám, bylo možná naposled. A to je krásné. Já se neustále dojímám. A do toho si tak pobrblávám, když potřebuji udělat něco, co se mi nechce, nebo se neděje podle mých představ. A také se chci nadále vzdělávat, chodit na přednášky a setkávat se se zajímavými lidmi.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se