Pátek 1. března 2024
Svátek slaví Bedřich, zítra Anežka
Oblačno 11°C

Výtvarnice Emma Srncová: Stáří není pro sraby

14. září 2022 | 06:00

Emma Srncová (80) čerstvě oslavila kulatiny, zvládla těžkou nemoc, většinu času tráví na chalupě a dodnes maluje a dělá svými obrazy plnými barev radost sobě i ostatním. Jak je sympatické výtvarnici na těle i na duši? Zásadně mi tyká, a když se potkáme, mám pocit, že se známe celý život. Je srdečná, silná a okouzlující, přestože život se s ní úplně nemazlil. A i když jsou její obrázky optimistické a povznášející, ona si život nikdy narůžovo nemalovala.

Jak se cítíte právě teď na těle i na duši?

Zrovna nic moc. V létě mi otekla tvář, bolely zuby, rozjel se zánět, brala jsem antibiotika a měla na ně alergickou reakci. Měla jsem stres z toho, co mě čeká a zároveň jsem nebyla schopna nic vyřizovat, zvlášť když nejsem schopná komunikovat přes internet. Dokonce jsem se zhroutila a vypadalo to na mozkovou mrtvici. Odvezli mě na pohotovost, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Mozek v pořádku, ale o alergii na penicilin jsem do svých osmdesáti opravdu nevěděla.

Jak jste se s takovou situací vypořádala? To muselo být peklo.

Mám bohužel nedostatek hysterie, takže ze sebe neumím stres nebo strach vypustit. Naštěstí byl na pohotovosti skvělý pan doktor, který mě natolik uklidnil, že jsem už cestou domů byla schopná vnímat krásný západ slunce.

Jak jste si pomohla sama?

Když mi bylo o prázdninách ouvej, potřebovala jsem nějaký laskavý obrázek, takže jsem namalovala milovnici ptáčků. Malování je pro mě láska a život, mnohokrát mi pomohlo se znovu probudit.

Kdy nejvíc?

Určitě po rozvodu s manželem Jiřím Srncem, který mě k malování přivedl a předem mi vlastně pomohl najít moji novou cestu.

Video se připravuje ...
Zemřela slavná historička, sběratelka umění a mecenáška Meda Mládková (†102) • VIDEO: Videohub

Co člověku v osmdesáti nejčastěji běží hlavou?

Strach, že už nic nezvládnu, a radost, když se to povede.

Bilancujete?

Ani ne, já jsem se svým životem celkem spokojená, zažila jsem, jaké je to být nahoře i dole, ale vždy to mělo nějaký dobrý posun. Rozhodně to nebyl nudný život.

Co se vám opravdu povedlo?

Asi moje rodina a to, že jsem se dokázala postavit na vlastní nohy a ještě pomáhat blízkým. Samozřejmě ne všechno bylo tak, jak mělo být, ale já věřím na osud.

Máte za sebou těžkou nemoc. Co jste se během léčby dozvěděla o sobě a o svém okolí?

Že jsem optimista a věřím v dobré konce, že moje dcera Barbora je úžasná ošetřovatelka, která o mě vzorně pečovala a uvědomuji si to i teď, kdy jsem celkem v pohodě a zase si jdeme na nervy.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Autor: Majka Dvořáková
Video se připravuje ...