2°C
Je advent, doba rozjímání a poklidu. Užíváte si předvánoční období i v této poněkud podivné době?
Užíváme, protože pro nás je hlavní ten pocit pospolitosti. Jsme extrémně rozlítaní a doba je divoká a nepředvídatelná, ale jedna věc je daná, a sice ta, že Lennonce zasvítí oči, když může zapálit svíčku na adventním věnci, vytáhnout rok uklizenou misku s vánočním motivem nebo napsat dopis Ježíškovi. Tohle jsou proudy štěstí, které žádná pandemie naštěstí zastavit nemůže.
„V rámci hereckého světa jsem podprůměrně labilní a málo se prožívám, a v rámci hudebního světa jsem ta nudná slečna s čajem.“ Tak jste se charakterizovala v jednom rozhovoru. Mně ale vrtá hlavou, jak může vyrovnaná a nudná slečna uspět v showbyznysu?
Za prvé nevím, jak se měří úspěch. Za druhé – když na párty pijete čaj, místo abyste do sebe kopala panáky a do nosu si sypala omítku neznámého původu, tak máte další den o něco vyšší pravděpodobnost, že se dokopete k dalším kreativním a výkonným činnostem. Říkám to s mírnou nadsázkou, ale je pravda, že strukturou osobnosti nejsem typický umělec, což mě v některých situacích staví do mírné – většinou společenské – nevýhody, ale jindy mám díky tomu pocit, že jsem nadprůměrně vytrvalá. A vytrvalost s úspěchem souvisí. Což nic nemění na tom, že náš hudební úspěch považuju za relativní a ještě na tom bude hodně práce.
Umíte být sama? Ptám se, protože jsem zjistila, že to spousta lidí neumí. A jestli je to vlastně dobře... Tedy pro ty, kdo to neumí…
Já sama být umím. Samota patří mezi okamžiky, které vnímám jako slavnostní. Asi protože je to pro mě velká vzácnost. Ale to by vám řekla asi každá dvojnásobná maminka.
Jak pak vypadá takový slavnostní okamžik?
Četba, jídlo, vonná tyčinka, postel, čaj. Nudná paní, vždyť to říkám!
Promiňte tu intimní otázku, ale musím se zeptat. Když se mi narodil syn, chtěla jsem jej přivézt ukázat na rodnou Moravu rodičům, jenže tatínek den před naší cestou zemřel. Vy jste se svým tatínkem a prvorozenou Lennon zažila něco podobného. Dokázala jste ten fakt, že si děda nepochoval své vnouče, už nějak vstřebat, přijmout? Já se s tím prala dost dlouho.
Je obdivuhodné, že tuhle zkušenost umíte veřejně sdílet. Jste silná žena. A k vaší otázce. Se smrtí svého tatínka jsem se dodnes nevyrovnala. Moc bych si přála vyslovit něco trochu povzbudivého, ale tohle je bohužel rána, která, obávám se, nepřebolí nikdy.
Naprosto rozumím. Věříte na ony duše, kdy jedna na svět přijde a druhá odejde? Vnímáte to jako nějakou zákonitost, něco takového, nebo ryze jako náhodu?
Těžko říct. Nejsem ani ezoterik, ani stoprocentně racionální pragmatik. Můj tatínek věřil na „nenáhody“ a já svému tatínkovi věřila všechno. A to, že odešel po roce a půl v kómatu týden poté, co se narodila Lennonka, která se narodila v den jeho narozenin, a on se pak rozhodl odejít na Štědrý den, to je prostě přinejmenším pozoruhodné.
Oba vaši rodiče byli velcí bojovníci za svobodu. Co maminka říká na současnou situaci, kdy je nám ta svoboda poměrně dost odpírána?
Maminka má radost z výsledku voleb, 17. listopadu na ní bylo vidět, že je veselejší než v předchozích letech. Spíš ji trápí, co se teď děje například v Bělorusku.
Co by na dnešní dobu řekl tatínek?
Děsil by ho nástup virtuální reality jako alternativy k té reálné... A taky by se hodně radoval ze svých vnuček. Byl by u nás pečený vařený a byl by to ten nejlepší dědeček na světě. Představuju si to až příliš často, neúspěšně si ty myšlenky zakazuju, ale nejde to.
Tak mě napadá: zpíváte, nestydíte se, vypadáte dobře. Co byste řekla na nabídku účasti v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, které se zúčastnil i váš partner?
Dvě soutěže naráz by možná byly moc. Chci se teď chvíli soustředit na Eurovizi.
Na tu jsem se chtěla zeptat... S Jordanem jste se rozhodli přihlásit do této mezinárodní soutěže váš společný singl By Now. Co vás k tomu motivovalo?
Velice toužíme po tom, dostat naši hudbu k posluchačům po celé Evropě, a současně by nám bylo velkou ctí, kdybychom mohli reprezentovat Česko v mezinárodním kole Eurovize. To se bude konat v květnu 2022 v Itálii a slibuju, že když nás tam lidi vyšlou, tak uděláme všechno pro to, aby to nebyla ostuda. Kdo by nám chtěl poslat hlas, tomu předem obrovsky děkujeme, a může to udělat buď na webu, nebo přímo v aplikaci Eurovize. Nejvíc nám pomůže, když si to lidi mezi sebou řeknou a ideálně když to nasdílí i se svými přáteli v Evropě, protože ten systém hlasování je nastavený tak, aby už v téhle fázi rozhodovali čeští fanoušci se stejnou vahou jako ti evropští. Má to logiku, je to napínavé, a do 14. prosince nám v tomhle dobrodružství můžete pomoct. A ještě jednou moc a moc děkujeme všem, kteří by to byli ochotni aspoň zvážit.
Zastáváte názor, že ženy, které potratí, by o tom měly hodně mluvit, neuzavírat se do sebe a nebrat tuto bolestnou zkušenost jako stigma. Vy sama jste o děťátko přišla, nebudu se ptát, jak vám asi bylo. Co byste ale poradila ženám, které si touto bolestnou zkušeností právě prochází?
Aby se zeptaly žen ve svém okolí, jestli se jim to nestalo taky. Zjistí, že třeba stalo a že v tom nejsou samy. A taky bych jim poradila nejít další den do práce. Já šla a nebyl to dobrý nápad, dorazil mi tehdy do DVTV jako host Jaroslav Dušek a moc se mi to nepovedlo.
Vedle českých osobností jste vyzpovídala i dost těch zahraničních, třeba Madeleine Albright, která je ale napůl Češka. Jak na vás tato (ne)skutečná žena zapůsobila?
S Madeleine Albright jsem dělala rozhovor v roce 2009 pro MF DNES a letos, den po porodu, pak ve společném interview se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. A jak na mě zapůsobila? Jako rozhodná a současně roztomilá žena, která z nějakého důvodu nezapomíná na svůj původ, a tak je vůči nám někdy až překvapivě tolerantní a trpělivá.
Existuje někdo, s kým byste rozhovor nechtěla dělat ani za zlaté prase?
Nudí mě předvídatelnost. Takže sama se sebou bych si asi moc nepokecala. A taky bych už nechtěla dělat rozhovory s lidmi, u nichž vím nebo cítím, že lžou nebo překrucují, ale nemám, jak to dokázat. To je bezmoc a pocit zmaru, a taky jediné minus na práci v DVTV, na kterou jinak vzpomínám s láskou. Ale po tomhle druhu hostů se mi opravdu nestýská.
Podpořila jste iniciativu Jsme fér, která si klade za cíl zrovnoprávnit LGBT menšinu u nás. Registrované partnerství, resp. manželství homosexuálních párů, je u nás pořád ještě velké téma a tabu. O tom ale mluvit nechci, spíš mě zajímá váš postoj k instituci manželství. S Jordanem sezdaní nejste…
Nejsme. Nestihli jsme to předtím, než nám odešli oba tatínci. Bez nich by to pro nás bylo smutné. A můj celkový postoj k manželství je vlastně neutrální. Kdo po tom touží, ať do toho svazku vstoupí. Nám jen asi pořád nedošlo, v čem by to našemu vztahu nebo naší rodině mělo nějak zásadně prospět. Děti máme. Hypotéku teď nově taky. A šaty a slavnostní obleky a ceremonie a mejdany máme v popisu práce. Čili ta přidaná hodnota spojená se svatbou nám furt uniká.
Vás si moc neumím představit, jak řešíte se svatební organizátorkou, jestli jsou makronky dostatečně růžové a jakou barvu bude mít potah na židli… Snad se nepletu! Jak by měla vaše svatba vypadat, pokud by měla být na programu dne?
Jelikož není, tak na to nemám žádnou odpověď. Protože kdyby byla, tak se pletete, mluvili bychom do všeho. A hodně!
