2°C
Začala jste zkoušet novou hru a kupodivu grotesku! Údajně jste si ji sama vybrala.
To je pravda… Původně to vůbec nebylo v plánu, ale tím, že Hana Maciuchová, která měla na jaře zkoušet v Ungeltu novou věc, onemocněla a bohužel nemoci podlehla, vznikla tady taková nabídka. Tak jsem si říkala, že jestli si mám do svého repertoáru přibrat něco nového, musí to být komedie nebo groteska. A protože jsme s Vojtou hráli už Bláznivého Petříčka, máme vyzkoušené, že dělat si ze sebe na jevišti legraci, dělat si naschvály a všelijaké poťouchlosti nám jde dobře. Tím, jak víme, že si to pak doma vrátíme, nás to i baví. (smích) Takže když mi přišla do rukou tahle bláznivá komedie Slepice na zádech, řekla jsem si, že by mohla být skvělá i pro Vojtu. Tomu odpadla kvůli koroně dlouhá šňůra koncertů, takže měl čas a mohli jsme to spolu nazkoušet.
Koho hraje, když ten výchozí moment, od kterého se celá hra odvíjí, je, že váš manžel zapomene na vaše narozeniny.
To souhlasí, ale Vojta hraje souseda.
Prý je to pohybově náročné představení…
Mělo by být, choreografii dělá Marek Zelinka (tanečník, partner Marie Doležalové – pozn. red.). Ovšem, jestli se rozpohybujeme… Ale taková je vize.
Mohlo by vás také zajímat – Táňa Dyková promluvila o hereckém setkání s legendou Jiřinou Bohdalovou:
A režíruje vás Jaromír Dulava, který je ovšem známý spíš jako herec!
Jednou už, myslím, něco režíroval, ale to jsem vůbec nevěděla. My jsme spolu hráli v jednom představení, a když jsem ho tak sledovala, říkala jsem si, že by byl dobrý režisér. Jednak má obrovský respekt mezi kolegy, jednak fantastické režijní vidění. A navíc je moudrý. Hlavně ho ale miluju jako herce-komika a tahle hra je přesně ten styl, který perfektně ovládá. Tak jsem si řekla, že by bylo dobrý, kdyby to režíroval. A Milan Hein (ředitel Divadla Ungelt – pozn. red.) na to přistoupil.
Vedle divadelní premiéry vás ale čeká i jedna filmová…
Michal Suchánek natočil ve skvělém obsazení – taky díky koroně, protože za normálních okolností by nikdo neměl čas – film Večírek, a teď se čeká, kdy ho odpremiérujeme. A to je taky oddechovka. Ne, že bych si myslela, že bychom se teď měli furt jenom držet za břicho a smát se, ale co se mě týče, já chci tohle léto strávit mezi lidmi a v pohodě.
Jak ho tedy prožijete?
Pracovně. (smích) Ale těším se na to, protože pro mě je práce zároveň jistý druh zábavy. Teď natáčím s Honzou Prušinovským celovečerní film Grand Prix a pak budu tři až čtyři měsíce točit seriál Špunti na vodě, který je pokračováním stejnojmenného filmu. Česká televize chce pro velký úspěch vyrobit dalších třináct dílů. A v září mě čeká zase něco úplně jiného, film Mašíni, kde bych měla hrát matku dvou mladých kluků.
Už? To vás budou muset asi postaršit.
(smích) To nevím. Ale já už jsem hrála matku i Zdeňkovi Piškulovi v jedné televizní inscenaci. To spíš tenkrát jsem si říkala: „Už je to tady!“ Tihle kluci jsou o něco mladší, je jim osmnáct. A mému vlastnímu synovi už je šestnáct, takže teoreticky to jde.
Grand Prix se odehrává mimo jiné v prostředí závodů formule 1, nechápu, co tam můžete mít za roli? Že byste hrála vnadnou dívku v depu?
Jo jo, takovou tu, co otvírá šampíčko. (smích) Ale nerada bych prozrazovala víc…
Svezete se aspoň v nějakém závodním autě?
To jo! Svezu se hodně.
Původně jste si naplánovala na celou sezonu volno…
A krásně to klaplo, když pak přišla korona. Nic se nestalo, nic mi neuteklo, ostatní taky nepracovali a já byla spokojená.
Jste odpočatá?
Jsem.
Děti vás nevyšťavily, když jste je měla celou dobu doma?
Na začátku to asi bylo trošku náročnější, ale spíš tou celkovou situací, že jsem nevěděla, co bude. Ale pak jsme si v tom našli určitý řád, převážně jsme byli na chalupě, a tam to na člověka tolik nedoléhalo. Ve městě je to náročnější, na venkově to jde. A musím říct, že já si to takhle přála. Chtěla jsem mít zase přehled o škole svých dětí, vařit a povídat si s nimi. Předtím jsem hodně pracovala, tak jsem z toho domácího rytmu vypadla, a to pak potřebuji mít nějaký čas pro rodinu. A ten jsem teď dostala. Samozřejmě si vůbec nepřeju, aby ta situace dál pokračovala, ale na druhou stranu jsem se snažila vyzobat si z toho to nejlepší. A tím nejlepším byl čas, který jsme spolu strávili, a nikdy už to asi nezažijeme. Já tedy doufám, že ne.
Kam půjde váš nejstarší syn na školu?
Dělal přijímačky na gymnázium.
Takže tohle byl pro něj docela stěžejní rok. Nemusela jste ho trochu honit do učení?
Ne, on je naprosto zodpovědný a studijní typ. Doufám, že mu ta škola klapne, protože opravdu miluje učit se a dozvídat se nové a nové věci.
Takže herecký směr je zavržen.
Ten nejstarší říká, že možná by se jednou viděl někde za kamerou, ale rozhodně ne před ní. Prostřední tvrdí, že kdyby bylo nejhůř, ale opravdu až v krajní situaci, tak by hercem byl. A Lojzík zatím neříká nic. Všechno má rád, všechno ho baví.
Manžel prozradil, že Lojzík začal hrát na klavír. Jde mu to?
Jde, je úplně úžasný.
Takže máte bezproblémovou rodinu, přinejmenším děti si vedou dobře.
Asi jo, zatím dobrý. Musím říct, že tři kluci a v takovém masakru… Ale přežili jsme to ve zdraví. Neupili jsme se, nezabili, žádné léky neberu, takže pohoda.
autor: Ivana Bachoríková
