Čtvrtek 28. března 2024
Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána
Oblačno, déšť 14°C

Bohuš Matuš půjde pod kudlu! Kvůli o třicet let mladší Lucince chce být hezčí

16. září 2020 | 06:00

Táhne mu na padesát, ale cítí se na třicet. Se svou mladinkou přítelkyní Lucií čeká potomka a v očekávání je i pracovním. Bude-li mít štěstí, po řadě muzikálových rolí dostane jednu činoherní. A protože chce v šoubyznysu vydržet co nejdéle, začal se Bohuš Matuš o sebe starat. Navštěvuje kliniku estetické medicíny a hodlá zatočit s váčky pod očima.

Písničky Waldemara Matušky jste míval ve svém repertoáru, co mi paměť sahá. Předpokládala bych tudíž, že budete automaticky obsazen do připravovaného muzikálu Láska nebeská, který pro Divadlo Broadway připravuje Oldřich Lichtenberg. Ale ono to tak není. Proč?
Protože je to činoherní inscenace. S hity Waldemara Matušky. A Olda mi rovnou řekl: Ty ses mi strašně hodil do Času růží – ve kterém jsem nakonec nehrál, protože jsem dal přednost Plesu upírů – ale tohle je činoherní role. Pan Zelenka si tě musí nejprve vyzkoušet, jestli bys ji zvládnul.

Setkal jste se s Waldemarem Matuškou někdy osobně?
Ano. Říkal mi dokonce, že se mu moc líbí, jak prezentuju jeho písničky. Ať to prý dělám jenom já. Když jsme točili pro televizi Horoskopičiny, visel tam na chodbě rozpis vystupujících. Všichni jsme si ho četli a pan Matuška se svojí ženou Olinkou, aniž by věděl, že stojím za jeho zády, ukázal na moje jméno a řekl: Tenhleten se mi líbí. To mě úplně dostalo. Potom jsme spolu mluvili a občas se viděli. Vždycky byl hrozně milý.

Takže vás znal z televizních pořadů?
Párkrát jsme se na jejich natáčení potkali. A já mu stihl říct, že ho obdivuji.

A Olinka?
S tou jsem se setkal před rokem. Vymyslel jsem pro Waldemara a Olinku píseň Pocta Waldovi, kterou jsem vydal i na desce, tu jsem předal Olince. To album se jmenuje Písně mého srdce a vyšlo na Vánoce.

V karlínském hudebním divadle pro změnu připravují muzikál Rebelové. A vy jste přece nazpíval za Jana Révaie písničky do jeho filmové verze. Nebylo vám tenkrát líto, že v tom nehrajete?
Já byl v té době dost vyjukaný. Měl jsem určité nabídky, ale nešel do nich. Byl jsem kluk z ulice, který se vyučil kominíkem, a najednou se objevil ve světě šoubyznysu. Věděl jsem, že to zazpívám, ale herecky a tanečně jsem byl mimo. Neuměl jsem se ještě pohybovat.

Ani teď by vás nelákalo hrát v Rebelech?
Muzikálům se trošku vyhýbám. Vybírám si jenom to, co opravdu chci. A to byl třeba Dracula, Fantom opery… Do současných Rebelů se, myslím, ani nehodím. Ti jsou pro mladší interprety. A tancovat pořád moc neumím a tam je pohybu dost.

Chodíte prý na omlazovací kúry, to kvůli svojí mladší přítelkyni?
To přišlo náhodou. Dostal jsem nabídku od Petra Clinic, že by se o mě starali. Tak jsem si řekl, že když pořád hraju ty milovníky, i když já jsem spíš šašek než milovník, a ani tak nevypadám, že bych se sebou mohl něco udělat. Když je člověk nalíčený, působí jinak, ale v reálu je to horší. Byl bych strašně rád, kdyby se mi podařilo odstranit pytle pod očima. Hodně vystupuji v televizi Barrandov a tam mají nějaká světla, která mi je hodně zvýrazňují. Mám je opravdu jako Walda v sedmdesáti.

Tak si je nechte. Právě proto!
Já nechci imitovat Waldemara Matušku. Postavil jsem si kapelu a v našem repertoáru není jediná převzatá písnička. Všech 21 songů, co zpívám, jsou moje.

Byl jste už i na botoxu?
To ne, ale masírovali mi nějakým přístrojem obličej a vyčistili pleť. Nejlepší by bylo jít pod kudlu. Ale jenom s těmi váčky pod očima. Žádný facelift nechci a snad ani nepotřebuji.

Co vlasy, s těmi nic dělat nebudete?
S těmi už nic neudělám. Možné jsou jenom dvě cesty. Buďto nosit nalepovací tupé jako Osmany Laffita, nebo transplantace vlasových kořínků. Můj kolega Marian Vojtko s tím má osobní zkušenost, a když viděl moji hlavu, povídal: Ty máš tak ošklivou pleš, to by tě to vyšlo na milion.

Prý vám vlasy slezly poté, co jste se pokusil o sebevraždu. Aspoň se to o vás píše na internetu.
No tak, to si vždycky někdo něco vymyslí. Podobně jako to, že jsem žil s Barborou Škrlovou (odsouzená v souvislosti s kauzou týrání dvou nezletilých chlapců v Kuřimi, pozn. red.). Takže právnička paní Slámová za ní tenkrát šla do kriminálu, ona napsala dopis, že nic takového v životě neřekla, a já ho vyvěsil na svých stránkách. A s těmi vlasy je to podobný nesmysl. Pravdou je, že mám hodně testosteronu, proto mi vypadaly.

Kdy?
Ještě na Johance z Arku jsem jich měl dost. To mi bylo přes třicet. Ale měl jsem je vždycky řídké. A jak mi postupně padaly, domalovával jsem si ty lysiny barvicím šamponem. Jednoho dne za mnou přišla Gábina Osvaldová, kterou jsem měl moc rád, tenkrát mi se svým manželem Ondrou Soukupem hodně pomáhala, a povídá: Bohoušku, ten centimetr barvy, co na té kůži už máš, ten si umej. Přiznej, že tam ty vlasy nemáš, a buď v klidu.

Nezkoušel jste vystupovat bez pokrývky hlavy?
Zkoušel. Jednou jsem takhle nakráčel na pódium a v hledišti se ozvalo: Ježíši, co to je? A pak za mnou chodily ženy, co mě znaly s šátkem, a říkaly: Tohleto je strašný, nenoste to. Vypadáte jako Vladimír Iljič Lenin.

Chodí na vás i muži?
Málo. Moje publikum je specifické, od desíti do osmdesáti. Nejmenším bývá deset, deset lidí má kolem třiceti a tři sta padesát jich je ve věku padesát a vejš.

Kolik máte šátků?
Asi deset. Často mi ho někdo sebere. Strhnou mi ho z hlavy a utečou. Taky mi je ale fanoušci občas nosí jako dárek. Vlasy bych už ani nechtěl. Když si oholím hlavu, cítím se velice dobře, akorát vypadám strašně drsně. Když jsme s mojí bývalou přítelkyní byli kdysi na dovolené v Turecku, někdo jí tam vnucoval na ulici, ať si koupí kabelku. Náhodou jsem se k tomu přichomýtl bez šátku na hlavě a ten prodavač se mě úplně lekl. Dokonce začal koktat. Takže toho využívám, když chci být inkognito.

Vaše partnerka Lucie, se kterou čekáte první dítě, je o třicet let mladší. Ta předchozí byla taky velmi mladá. Neměl jste někdy stejně starou známost?
I starší. Když jsem studoval na konzervatoři v Brně, měl jsem o patnáct let starší přítelkyni Táňu. Byla zdravotní sestrou. A dokonce mi píchala vitaminy B, aby mi rostly vlasy. Takže jsem je měl krásně lesklé, ale sotva čtyři. Bylo jich málo.

Jak dlouho jste spolu chodili?
Asi dva tři roky. Byla úžasná, hodně se o mě starala, strašně mi pomáhala.

A proč jste se rozešli?
Protože jsem chtěl do Prahy, i když jsem v Brně studoval konzervatoř. Tím pádem se to rozbilo. A teď mám Lucinku a vím, že tak jako ona mě ještě nikdo nemiloval.

Autor: Ivana Bachoríková
Video se připravuje ...