2°C
Janu Havrdovou možná znáte jako jednu z moderátorek pořadu Sama doma na ČT1, ale to je vlastně jen zlomek toho, co dělá. Vystudovaná právnička se mimo jiné opakovaně stala mistryní světa ve fitness step. Patří mezi známé propagátorky zdravého životního stylu, je spoluzakladatelkou projektu Česko se hýbe. Ráda zdravě vaří, s kamarádkami založila webové stránky věnované vaření bez mouky a cukru Our Lovely Cooking. A to právo? I na to občas dojde, využívá ho ve své práci ve fitness managementu.
"Jsme aktivní rodina, já i manžel pravidelně sportujeme, o pohybu se doma bavíme, je to téma stejně jako škola nebo jídlo. A samozřejmě máme spoustu dětských pohybových kroužků. Desetiletý Pepíno má ve škole florbal, k tomu ještě vodní pólo, šestiletá Anička baletí a k tomu má kompenzační jógu. Dospělý Albert chodí na vedené cvičení do gymu a sám si nastavuje další tréninky na kole nebo běhá. Na druhou stranu se naše děti někdy rády i trochu povalují, ale to je v pořádku – k tomu, aby mohly sportovat, musí i odpočívat. Proto jsme si oblíbili třeba společná filmová odpoledne nebo večery, které utužují rodinnou pospolitost," říká Jana Havrdová.
Dá se nějak vyčíslit, kolik pohybu děti potřebují? Hodinu denně? Tři hodiny denně?
Podle WHO by mělo mít každé dítě minimálně 60 minut pohybové aktivity denně. Nicméně osobně si myslím, že by to mělo být mnohem více. Hodinu v nějakém sportovním kroužku a pak alespoň další dvě až tři hodiny spontánní pohybové aktivity venku na hřišti, na kole...
Do osmi let žádná specializace!
A jaký pohyb to vlastně má být?
Děti by měly mít pohyb hlavně komplexní. Tedy rozvíjet rychlost, flexibilitu, sílu, nepřetěžovat žádné konkrétní partie. Do osmi let věku by se děti neměly specializovat na konkrétní sport. A pokud ano, je třeba takovou ranou specializaci dobře kompenzovat například plaváním.
Stačí, když dítě chodí jednou dvakrát týdně na kroužek fotbalu?
Ano i ne. Pokud má vedle fotbalu ještě normální tělocvik ve škole, má aktivní přestávku a odpoledne lítá po hřišti, tak je vše v pohodě. Pokud ale dítě jde 2x týdně na hodinový sportovní kroužek a zbytek dne tráví u počítače nebo tabletu, je to opravdu špatně.
Spousta rodin říká, že na pohyb prostě není čas, kvůli práci atd. Co s tím, jak z toho ven?
Je třeba změnit komplexní vnímání potřeby pohybu v životě. Pohyb potřebujeme stejně jako dýchání, jídlo, pití nebo spánek. Na výmluvy doplatíme jen my sami a naše děti. Pohyb je prokázaná prevence i lék na většinu onemocnění – od vysokého krevního tlaku až po deprese. Bez pohybu naše tělo zásadně strádá. To si každý musí srovnat v hlavě a pak se podle toho chovat nejen k vlastním dětem, ale samozřejmě i k sobě. Vlastním chováním dáváme dětem příklad. Je prokázáno, že u obou sportujících rodičů je tříčtvrtinová šance, že se dítě bude také celý život hýbat – a rádo.
Jak moc dítěti rodič ubližuje, když ho každý den doveze až ke škole a vyzvedne ho odpoledne tamtéž?
Toto je hodně individuální věc. I já sama děti do školy vozím, protože bydlíme na vesnici, kam jezdí MHD dvakrát za hodinu. Autem jsme ve škole do 15 minut, bez auta to může trvat hodinu. Důležité je vyhodnotit pohyb v průběhu celého dne, a pokud z jakéhokoliv důvodu vozím děti do školy autem, tak je dobré zvážit celou dopravní situaci kolem školy.
Zaparkovat nebo vysadit děti dál od školy, přejít přes park… A pak samozřejmě kompenzovat pasivní cestu do školy jinou aktivitou. Skvělou pomůckou jsou krokoměry, které se dnes prodávají i ve verzích pro děti. Přidané aplikace děti motivují, je to fajn zábava.
Já sama jsem se snažila pro děti najít nějaké pohybové kroužky, ale vlastně moc nejsou – chtějí výkon nebo jsou pekelně drahé, sokol je mnohde zase bídný. Máte nějaký tip?
Z vlastní zkušenosti vím, že se dá najít relativně dost kroužků pro předškoláky a malé školáky. My máme například projekt Děti na startu. Není o výkonnosti, ale o komplexnosti. Děti si hrají formou kruhového tréninku, učí se míčové hry, gymnastiku, atletiku, základní pohybové dovednosti. Problém nastává u dětí kolem 10 let, kdy selhává české sportovní prostředí. Děti tlačí do výkonnosti, a tu podávají jen ti nejlepší. Řada dětí je pak demotivována, organizované sporty opouští. Rodina pak musí vymyslet nějakou náhradní aktivitu. Děti se ale hýbou rády, a když k tomu dostanou prostor, aktivitu si najdou.
Zaujalo mě, že část rodičů myslí i na pohyb dětí doma, třeba v zimě, kdy je ve čtyři tma, a pořizuje jim domů žebřiny a podobně. To je fajn, ne?
Určitě! Žebřiny, trampolíny, skákací gumy a další domácí sportovní vybavení je fajn. Skvělé jsou také nejrůznější jump parky, lezecké stěny, velké dětské herny. Navíc ani špatné počasí nebo tma nejsou překážkou pro pobyt venku. My naši vesnici večer obcházíme celkem pravidelně. Když nám na krokoměrech chybí kroky, vyrazíme na procházku i za tmy.
Jak moc málo se u nás děti hýbají ve srovnání s ostatními zeměmi?
Jsme na tom stejně špatně jako většina západního světa. Příklad bychom si mohli brát ze severských zemí, jejich systém podpory pohybu je velmi dobře propracován. Konkurence mobilů a počítačů je však silná i tam. Čím civilizovanější společnost je, tím méně pohybu má. To je bohužel velká pravda.
A proč je vlastně nedostatek pohybu tak špatný?
Děti třeba ani nejsou tlusté. Ale do šesti let si nastavují základní pohybové vzorce. Jejich těla rostou, vytvářejí si držení těla a pohybové návyky, které je pak provázejí celým životem. Pokud mají méně svalů a více tuku, může to u některých citlivých jedinců ovlivnit dospívání v pubertě.
Tuk je totiž prostor pro činnost hormonů, a pokud má dítě tuku hodně, může ho ovlivnit větší množství hormonů. Holky dříve menstruují, a tím pádem přestávají růst. U kluků se to projeví holčičí postavou. Mají větší pánev, bříško, drobné hrudníky. Jsou studie, které nedostatek pohybu zásadně spojují se snižující se plodností. Pokud se zásadně a rychle nezmění postoj společnosti k pohybu, vymřeme jednou na tuky a sedavý způsob života.
