Kdy a jak se z vás stala aktivistka?
Studovala jsem ochranu životního prostředí na Karlově univerzitě a chtěla jsem si zlepšit němčinu v nějaké ekologické organizaci v Německu. Německé projekty nakonec nevyšly, ale přišla mi nabídka z Greenpeace v Rakousku. Tam jsem strávila rok jako dobrovolnice, a mohla jsem tak sledovat, jak taková organizace funguje. Díky Greenpeace jsem se začala aktivismu věnovat. Dnes se mi kamarádi smějí, že jsem při odjezdu tvrdila, že se nikam nebudu přivazovat. Ale pochopila jsem, že v některých situacích to má smysl.

Jak podle vás společnost nahlíží na aktivismus?
Myslím si, že tomu lidé začínají více rozumět. Aktivismus je od slova aktivní, neznamená to jen to, že se někam přivážete. Jde o to, že se zajímáte, co se děje kolem vás, a není vám to lhostejné. A pokud se děje něco špatného, snažíte se, aby se to změnilo. To může být spousta věcí, třeba oslovíte svého politika či úředníka, přidáte se k petici, napíšete do novin, jdete na demonstraci – podle toho, na co se cítíte. A někdy je ten problém tak závažný, že třeba vylezete i na komín. Je přirozené, že někteří s tím nesouhlasí a druzí ano. Rozhodně to není nástroj, který by měl člověk používat každý den, ale jsou situace, kdy všechny ostatní nástroje nestačí a ten problém je tak velký, že je potřeba na něj upozornit i jinak.

Alena Ježková: Poutnice do Santiaga, která se nechce s dcerou jen kamarádit

V současné době probíhá trestní řízení ohledně vyvěšení transparentu na elektrárnu Chvaletice, kterého jste se zúčastnila. Tušila jste, že celá akce bude mít takový dopad?
Upřímně ne, protože to bylo poprvé, kdy taková akce v České republice skončila trestním řízením. Ta možnost tady teoreticky vždycky je a člověk s ní musí tak trochu počítat, ale nečekali jsme, že to tak dopadne v tomto případě. Ani tentokrát se to nemuselo tak vyhrotit. Jenže místo náhrady škody šlo provozovateli elektrárny o naše exemplární potrestání. Vlastně to chápu, šlápli jsme jim na kuří oko – upozornili jsme, že při povolování prodloužení provozu největšího znečišťovatele v Pardubickém kraji došlo k pochybením, a to se té firmě samozřejmě nelíbí.

Udělala byste to znova?
Určitě ano, ale asi jinak. Naším cílem nebylo způsobit tou akcí škodu. Tu jsme ostatně hned po jejím vyčíslení zaplatili. Chtěli jsme pouze poukázat na problém, ne elektrárnu sabotovat. Vrtání do věže a umístění kotevních bodů bylo nezbytné kvůli bezpečnosti lezců i transparentu, aby se nikomu nic nestalo. Netušili jsme, že uvedení věže do původního stavu bude nakonec tak nákladné.

Působíte v organizaci Ashoka, čím se zabývá?
Je to organizace, která vyhledává lidi, kteří se věnují řešení nějakého společenského problému, například exekucí a nadměrné zadluženosti. Hledáme takové lidi, kteří neřeší tyto problémy pouze lokálně, ale snaží se je řešit napříč oblastmi, systémově. Pokud projdou velmi přísným mezinárodním výběrovým řízením, stanou se součástí Ashoky a my jim poskytujeme ty nejlepší podmínky k tomu, aby svá řešení mohli prosadit.

Dnešní děti je těžké zaujmout, vyžadují neustálé zážitky, říká psycholožka

Organizace se zabývá novým trendem solutions journalism. Přiznám se, že tento druh žurnalistiky je pro mě trochu novinkou. Můžete přiblížit jeho význam?
Jedná se o žurnalistiku zaměřenou na řešení – novinářskou metodu, která nejen poukazuje na určitý problém, ale zároveň pátrá po tom, jak se s ním vypořádávají někde jinde. To přináší důležitou informaci, že problémy existují, ale nejsou neřešitelné. A myslím, že to nám v Česku hodně chybí. 

Jak na vaše počínání reaguje nejbližší okolí?
Berou to v pohodě. Rodiče i manžel mě vždycky podporovali. Kamarádi mě znají dlouho a vědí, že nejde o mladistvé vzplanutí nebo módu, že "budu hrozně cool, když budu aktivistka". Vědí, že si stojím za tím, co dělám. Je pro mě důležité nebýt pasivní.

Martina Gebarovská: Díky cestování víc věřím sama sobě

Sekli s prací a firmy jim platí za to, že cestují. Z kritiky si vrásky nedělají