Dnes tu budete předčítat své fejetony – je to náznak nové knihy?
Nové knihy budou dvě. Jedna vyjde v září, jmenuje se Síla stylu a je o módě, vkusu a o tom, že každé oblečení je správné a nikdo by si do toho, co nosí, neměl nechat mluvit. Druhá kniha je fejetonová a ta půjde na trh v říjnu.
Vy jste se po mnoha letech působení v Harper´s Bazaaru vzdala své pozice, je to kvůli tomu, že chcete víc psát knihy?
Za prvé kvůli psaní knih a za druhé kvůli všemu, co na základě knih vzniká, tedy filmu a divadlu. Také se již dlouhou dobu angažuji ve filantropii a náš nadační fond se rozrůstá a já jsem si uvědomila, že nejde mít tři práce a dělat všechno najednou. Potom zákonitě dojde k tomu, že bude člověk někde nevěrný. Pochopila jsem, že nejraději mám knížky, které s časopisem a módou podvádím, a to se mi přestalo líbit.
Jak těžké bylo odejít? Přece jen šestnáct let je dlouhá doba...
Připravovala jsem se na to docela dlouho, takže to zase tolik nebolelo. Rozhodli jsme se k tomu celý tým a někteří z té party jdou se mnou. Nerozcházíme se, jsme pořád rodina. Asi by mě víc bolelo přijít o kolegy, se kterými člověk žil šestnáct let, než rozhodnutí posunout se dál.
Co vám bude nejvíc chybět?
Nic. Taky děláte redakci dlouhou dobu – některých věcí se přesytíte. Když je šestnácté jaro a je tu opět postava do plavek, celulitida, hubnutí a opalovací krémy, tak si řeknete: Na tohle mám už vyšší IQ.
Jsme tu dnes u Taťány Kovaříkové. Často nosíte její kreace – proč zrovna ona?
To je dlouhá historie. Tánička je kmotrou mé dcery, je jednou z mých nejbližších přítelkyň, takových těch životních. Nemám sestru, ale takhle nějak si přestavuju, že fungují. Táňa je člověk, který může přijet ke mně domů v jakoukoli hodinu, já můžu k ní a můžeme se na sebe absolutně spolehnout... Tenkrát jsem k ní přišla, když ještě neměla butik a nebyla jednou z nejúspěšnějších návrhářek České republiky. Ve sklepě na Malostranském nábřeží šila zakázkové šaty. Já jsem chtěla jedny šatičky, ona mi je rozmluvila a ušila mi mnohem lepší a hezčí. Tím jsme se skamarádily a přátelství nám drží dodnes. Náš vztah má spoustu podtextů, jako je spolupráce na filmech, oblékala třeba Pohádkáře. Táňa je členem mého nadačního fondu, na každou dražbu nám dává modelové šaty, ale pomáhá i jinak, takže náš soukromý a pracovní život je velice těsně spjatý.
Vaše dcera Bibi je už velká slečna, jistě má už svůj vkus. Je podobný tomu vašemu, nebo s ním rezolutně nesouhlasíte?
Já bych si nedovolila nesouhlasit s ničím vkusem. Každý člověk má právo vzít si na sebe, cokoli chce, v tom je svoboda. U Bibi se to mění, vyvíjí, mísí a může to začínat grunge a punkově, pak jít přes safari věcičky až po obyčejné džíny nebo červené minišaty. Mně se líbí ve všem, je přece moje dítě.
Blíží se konec školního roku. Bojíte se doma vysvědčení?
Vůbec, jediné, co chci, je, aby nepropadla. Jinak je mi to šumák.
Jaké máte plány na prázdniny?
Máme velice podivný plán. Bibi se rozhodla jet na hudební festival do polské Gdyně a mně přišlo, že je to úplně v pohodě, ať jede. Jednoho večera si vzala mou kreditku a řekla mi: „Já si tam koupím stan, jo?“ Tak jsem souhlasila. Kamarádky se mě pak ptaly, jestli jsem někdy byla na nějakém hudebním festivalu a uvědomuji si, jak to tam vypadá. Skončilo to tím, že jedu jako doprovod. Toho se trochu děsím, protože jsem to ještě nikdy neabsolvovala, a doufám, že mě nikdo nepozvrací nebo na mě nespadne. Bude to zcela nová zkušenost. Pak se přesuneme do Chorvatska, mám strašně ráda chorvatské moře.