2°C
Vy jste vystudovala medicínu a rozhodla se pro cévní chirurgii. Vždycky jste chtěla být chirurgem?
Ano, vždy. Na medicínu jsem šla s tím, že budu dělat některý z chirurgických oborů.
Později jste přešla na kardiochirurgii, a pracovala dokonce v týmu kardiochirurga Jana Pirka. Byl to váš sen?
Ne tak úplně. Po atestaci jsem hledala místo v příbuzném oboru a pan profesor Pirk zrovna vypsal konkurz. Až když jsem pod jeho vedením začala pracovat, uvědomila jsem si, jaké štěstí jsem měla.
Jak dlouho jste léčila pacienty podle západní medicíny?
Pacientům se věnuji stále, v západní medicíně jsem byla osmnáct let.
Co se stalo, že jste se začala věnovat čínské medicíně? Čím vás tak oslovila, že jste za sebou nechala úspěšnou kariéru a utekla z prestižní kliniky?
Nejdříve to byl můj koníček. Oslovila – ba doslova ohromila – mě svou účinností, protože jsem se k ní dostala jako pacient. A když jste také lékař a léčíte a jste zvídavý, chcete vědět, jak je možné, že něco tak "jiného" funguje. Kardiochirurgii jsem milovala, pro tradiční čínskou medicínu ale platí to samé. Z kliniky jsem odešla kvůli rodině a zdraví.
Čínské medicíně se věnujete dvanáct let a léčíte především tímto způsobem. Obdivujete něco i na západní medicíně? Mimochodem – myslíte, že by se mezi oběma našly nějaké podobnosti?
Poměrně dlouho jsem dělala současně západní i čínskou medicínu, pouze čínskou medicínou vlastně léčím čtvrtým rokem. Samozřejmě jsem na západní medicínu nezanevřela, miluji obě. Každá umí lépe něco jiného a spolu se mohou dokonale doplňovat. Obě jsou ve svých metodách velmi přesné, u obou lze přesně říct, co je a není lege artis, tedy dle lékařského umění.
Vadilo vám, když jste působila jako klasická lékařka, že na pacienty nemají doktoři moc čas, že jednoduše chybí individuální přístup?
Samozřejmě. To, že nemají čas, a také to, že každý řeší svou „část“ podle specializace a nepodívá se na pacienta jako na celek. Třetím velkým problémem je, že se zapomíná na psyché člověka, jeho emoce jsou přitom jednou z nejvýznamnějších příčin nemocí.
Teď na své pacienty čas máte... Kolik času se jim snažíte věnovat? Vnímáte ten rozdíl, když má pacient pocit, že ho skutečně posloucháte?
Ano, je to mnohem lepší. Kolik času je zapotřebí, to je velmi individuální. Vstupní vyšetření trvá tak hodinu, někdy i déle. Pacienti často říkají, že je to ten nejdůkladnější a nejdelší rozhovor, který kdy s lékařem vedli. TČM je jednou z celostních metod, takže nás zajímá skutečně vše.
Je o čínskou medicínu velký zájem? A s čím za vámi lidé chodí nejčastěji?
Čím dál tím větší. Když máte dobrou zkušenost, předáváte ji dál. Lidé přicházejí s bolestivými stavy, alergiemi a astmatem, s problémy s imunitou, kožními projevy, únavami, úzkostí a nervovým vypětím... A mohla bych pokračovat.
Souhlasíte s názorem, že správný praktik tradiční čínské medicíny by měl fungovat tak trochu jako praktický lékař? Taky své pacienty v případě nutnosti posíláte dál, k jinému odborníkovi?
Ano, souhlasím. Praktický a často i jako rodinný. Mám rodiny, které léčím i ve třech až čtyřech generacích. Samozřejmě když mám podezření na něco, co je zapotřebí dovyšetřit metodami západní medicíny, neváhám.
Tradiční čínská medicína je o určité harmonii a klidu. Myslíte, že k vám lidé chodí i kvůli tomu, aby se zklidnili a změnili svůj způsob života?
Také. Nebo – ještě častěji – při léčbě chronických potíží sami zjistí, že samo zklidnění vede k úlevě a dosáhnout trvalého zlepšení častokrát není možné jinak než zpomalením životního tempa.
Vy jste absolvovala Školu tradiční čínské medicíny při TCM Institutu a pak stáž v čínském Nanjingu. Jak jste se tam dostala a jak dlouho jste tam byla?
TCM Institut v Praze je jedna z dvou našich škol akreditovaných Komorou TČM, protože splňuje kritéria evropské organizace ETCMA. Součástí studia, v jeho závěru, je stáž na ambulantních odděleních fakultní nemocnice v Nanjingu. Byla jsem tam tehdy tři týdny. Poté jsem se tam ještě vracela několikrát, ale už jako praktik TČM.
V té době jste už měla rodinu, že? Nebylo těžké od ní odejít tak daleko?
Měla, Nathánkovi byl rok. A bylo pro mě tehdy velmi těžké od něj odejít. On si toho dle manžela ani nevšiml, ale mně to stále běželo v podvědomí a děly se mi tam samé zvláštní věci: na Velké čínské zdi jsem si hned první den vyvrtla kotník, později jsem si zas naštípla malíček, dostala zápal pohrudnice, ulomila si na kukuřici zub a nakonec v Hongkongu mě jen tak zničehonic na chodníku plnou silou nakopla do holeně asi pětiletá holčička.
Pořád vás, kteří se zabýváte tradiční čínskou medicínou, představitelé zdravotnictví neberou moc vážně? Nebo už je to lepší?
Vše je o lidech a jejich přístupu. Když je někdo otevřený, ochotný vyslechnout si argumenty, dokážeme velmi dobře naše metody i výsledky léčby vysvětlit a obhájit. Tak, jak povědomí o nás a počty spokojených pacientů rostou, zlepšuje se i naše možné postavení v systému zdravotní péče.
Někteří odborníci jí dokonce nemůžou přijít na jméno, přitom ve spoustě zahraničních zemí je tradiční čínská medicína součástí všeobecné zdravotní péče. Proč myslíte, že my se tomu pořád tak nějak bráníme?
Brání se tomu právě jen ti, kteří nejsou ochotní naslouchat. Názor mají vytvořený dříve, než diskuse proběhne, a drží se ho zuby nehty, i když jsou to spíše jejich strachy nebo neodůvodněné podivné konstrukce. Bohužel se to týká také prezidenta lékařské komory, což je nám nesmírně líto, protože je to na úkor pacientů. Vždyť o jejich zdraví a kvalitu života nám všem jde.
Co považujete za svůj největší úspěch, pokud jde o čínskou medicínu? Máte před sebou ještě nějaké výzvy či nesplněná přání?
Největší úspěch? Jistě mít ordinaci plnou spokojených pacientů a učebnu plnou spokojených studentů. Výzvy? Tradiční čínská medicína je sama obrovskou výzvou. A přání? Samozřejmě – ale o těch, aby se splnila, se nemá mluvit.
