9°C
Je pravda, že jste chtěla už jako malá holka svou cukrárnu?
Ano, to je pravda. Chtěla jsem péct dortíky a někdy od puberty jsem snila o vlastní cukrárně. V těch snech jsem přesně věděla, jaké emoce by má cukrárna měla vzbuzovat.
Kde se ve vás vzaly tyhle sladké sny? Měla jste jako dítě ráda sladkosti?
Znáte nějaké dítě, které nemá rádo sladkosti? Myslím, že každé dítě sní o tom, co bude dělat, až bude dospělé, a já chtěla péct dortíky. Kde se to vzalo, netuším, ale kde se vezme to, že dítě chce být kosmonaut? Prostě se mi líbila práce s čokoládou, cukrem a těšilo mě, když se výsledek povedl, že udělal radost lidem kolem mě. Je to taková nesobecká práce.
Původně jste ale cukrářkou nebyla. Jaká byla ta cesta k vaší vysněné profesi?
Dlouhá. Původně jsem vystudovala speciální pedagogiku, ale již během studií jsem večery trávila v kuchyni. Pak se to celé zlomilo soutěží Na nože, kde jsem si uvědomila, že gastronomie je můj život a že již nechci dělat nic jiného. Tak jsem si pronajala malou výrobnu a dodávala jsem do různých kaváren a postupně směřovala k vlastní cukrárně.
Povězte, my ženy obvykle ulítáváme na čokoládě, když jsme ve stresu, děláte to taky? Nebo jste sladkého přehlcená?
Ve stresu se tělo obaluje, potřebujeme si obalit nervy a čokoláda nebo zmrzlina jsou ideální k obalování. Mám to stejně, když mám splín nebo stres, sním tabulku čokolády.
V čem tkví podle vás úspěch vaší cukrárny? Je to v poctivosti? V tom, že nepoužíváte žádné náhražky a podobně?
Určitě je to poctivost. Ale u podniků našeho typu jde podle mě o emoce. Aby byl podnik úspěšný, potřebujete zvládnout tři složky. Za prvé: kvalitní produkt. Za druhé: skvělý servis. A za třetí: čistotu. Když jedno nemáte, nefunguje to. Když budete mít super produkt, ale budete ho servírovat na rozbitém porcelánu ve špinavé cukrárně, asi se k vám nikdo nepohrne. Do cukrárny stejně jako do restaurace chodíte za zážitkem, za emocemi. Chcete si tam užít volnou chvíli s rodinou, s přáteli. A nechcete sedět na plastových židlích a dívat se na otrávené prodavačky, které vám dort balí do papíru.
Máte nějaký tajný recept, třeba od babičky, který v cukrárně využíváte? Nebo jste nějaký vymyslela sama? Mimochodem, dá se ještě něco vůbec vymyslet, nebo jste zastáncem tradičních receptur, bez experimentování?
V cukrárně recepty mé babičky nemáme. Ale všechny dortíky, které pečeme, jsou podle mých receptur. Nejde o to, vymyslet novou kombinaci chutí, to už se asi málokomu povede, ale jde o to, do výsledného produktu dostat svou osobnost. To znamená, že vymyslíte vlastní design nebo vezmete známou věc a použijete ji úplně jinak.
Vy prý denně vyrobíte kolem 600 dortíčků. To všechno zdobíte sama? Nebolí vás ruce? To je asi lepší než posilovna!
Ano. Je to strašné číslo, ale na cukrárně využíváme moderní technologie, díky kterým jsme schopni takové číslo zvládnout ve dvou lidech. Gastronomie obecně je velmi fyzicky náročná, takže ano, taková posilovna to je.
Co si myslíte o light dortech a sladkostech? Není to trošku protimluv?
Nenutím nikomu svůj názor na stravování. Já říkám, že nejlepší je pravidlo všeho s mírou a je jedno, jestli jde o sladkosti, maso nebo alkohol. Rozumím dietám, pokud má někdo nějakou intoleranci, ale pokud jsem zdravá, tak proč bych si nedopřála kousek koláče? To mi hlava nebere.
Jak slavíte u vás doma Vánoce?
Slavíme je úplně tradičně. To znamená vanilkové rohlíčky, jmelí a vánočka. Dnes, když mám dceru, tak Vánoce miluji ještě víc. Dětská upřímnost se ničemu na světě nevyrovná.
Není tajemství, že čekáte druhé dítě. Máte chutě na sladké?
Na sladké mám chutě pořád, jinak bych tu práci dělat nemohla, ale to neznamená, že ho každý den jím. Já se toho načuchám celý den v práci a večer si jdu dát steak.
