Změnila vám příhoda s infarktem život?
Snad jedině v tom, že když jedu na zájezd, tak přemýšlím nad tím, jak daleko je nemocnice. Ale pokud se ptáte na životní styl, tak zatím ne. Cigarety jsem sice hodně omezila, ale kouřit jsem nepřestala. To ke mně patří.
Nebude vám chybět pódium a diváci? Prý to funguje jako droga.
Může to vypadat nevděčně, ale stýskat se mi opravdu nebude. Umím si představit život bez koncertů, nakonec dvacet let jsem zpívat nemohla a kariéru jsem vlastně začala znovu dělat až v sedmačtyřiceti. Navíc bych na jevišti nerada vzbuzovala soucit.
Myslíte, že už ho vzbuzujete? Vypadáte skvěle…
Děkuju, ale jsem realistka. Já trochu klamu zevnějškem. Čím je hůř, tím vypadám líp, bezstarostněji a odpočatěji.
Neříkejte mi, že jsem jediná, kdo vám to říká. Co vaši ctitelé?
Ale jo. Já tomu říkám „rojení dědků“. Připadá mi to roztomilé. Když si někdo přijde pro podpis a řekne, že jsem byla krásná a jak mě tenkrát miloval, tak se ptám, proč mi to neřekl už tehdy.
Měla jste nouzi o muže?
Nikam jsem se nedostala, nikdy jsem moc nechodila do hospod a v sedmatřiceti se mi narodila dcera Káťa. Pak už na hledání partnera nebyl čas. Měla jsem co dělat, abych nás uživila.
Teď už byste na muže určitě čas měla. Umíte si představit, že byste s někým žila?
Po tolika letech? To už opravdu ne. Mně stačí jen zvířátka. Navíc ten čas pořád nemám.
Celý rozhovor s Martou Kubišovou si můžete přečíst v novém čísle tištěného časopisu Blesk pro ženy.