4°C
O panenství jsem přišla až v devatenácti, a nešlo o nijak extra zážitek. Nebyla jsem zamilovaná, ale už mi bylo trochu trapné tvářit se před kamarádkami, že „jsem s někým něco měla“, když to nebyla pravda. Tak jsem se vyspala s Milanem. Dokonce jsme spolu pak asi čtvrt roku chodili, ale vyšumělo to.
Cviky v posteli
Partner mi dlouho nechyběl, protože jsem na něj stejně neměla čas. Studovala jsem, k tomu chodila na brigády – rodiče mě totiž na vysoké neživili, a zvládnout jsem to tak musela sama. Byl to docela frmol, ale bavil mě. Měla jsem spoustu kamarádek, docela velkou partu a kluci mě balili, ale nikdo mě tak úplně neoslovil.
Zamilovala jsem se až v třiceti letech do kolegy z práce. Byla to láska na první pohled. Na milování s Lubošem jsem se moc těšila. Jenže realita nenaplnila očekávání. Pro mne byl sex vlastně tak trochu jako tělocvik. Mimochodem – s Lubošem jsem žila deset let, a nikdy se to nezměnilo. Ano, milovali jsme se, ale já to spíš dělala kvůli němu, aby měl radost.
Pokus o dítě
Po rozchodu s Lubošem jsem měla ještě několik partnerů, ale žádný nebyl ten pravý. U jednoho jsem po třech letech zjistila, že má milenku. Klidně bych mu to odpustila, přestože jsem se v posteli dost snažila, ale měl s ní vztah skoro celou dobu, co mi tvrdil, že mne miluje.
Druhý byl fajn, ale hodně cestoval, takže jsme se viděli jen jednou za měsíc. Těsně před čtyřicítkou jsem začala chytat paniku, že nebudu mít ani muže, ani dítě, a tak jsem se pokusila sbalit chlapa v baru. Doufala jsem, že ze sexu otěhotním a budu matka samoživitelka. Peněz jsem měla dost a zvládla bych to. Ale pokus to byl dost zoufalý a já si připadala tak trapně, že z dalšího jsem byla vyléčená.
A země se zachvěla
Po padesátce jsem se se svým životem tak nějak srovnala, hodně jsem cestovala, v práci jsem byla úspěšná, bavila jsem se a hlavně jsem se smířila s tím, že zbytek života strávím se svou kočkou. Jenže na jedné dovolené jsem se seznámila s o deset let mladším mužem a mezi námi to zajiskřilo. Nic moc jsem od toho nečekala, ale při našem prvním sexu na pláži se stalo něco neuvěřitelného. Možná to bylo mořem, možná jsem na to byla konečně připravená nebo byl Aleš prostě nejlepší milenec na světě, ale já zažila svůj první orgasmus.
Přiznám se, že jsem se z toho rozbrečela. Byla to taková síla, že jsem se bála, abych neměla infarkt. Konečně jsem pochopila, proč kolem sexu lidi nadělají takový humbuk. Za rok jsem si Aleše vzala a vyvrcholení zažívám (téměř) vždycky. U mne asi platí pravidlo, že kdo si počká, ten se dočká – a zázraky se holt dějí. I po padesátce.
Čtenářka Eliška, foto ilustrační
