2°C
Seriálová Zdena Suchá, kterou hraje Dana Morávková (45), patří mezi postavy, které diváci milují. Proto doslova šíleli, když ze seriálu zmizela.
Jak reagovali diváci? Vrátíte se?
Psalo mi hrozně moc lidí a musím přiznat, že už točím. Návrat mě a Honzy Čenského je hodně zásluha diváků, díky nim ta pauza byla hodně krátká.
Jaký je váš vztah ke Zdeně, nevyčerpává vás už?
Kdyby mě vyčerpávala, tak už to nehraju. Nejsem blázen, abych dělala něco jiného, co mě nebaví. Jsem ráda, že jsem si v té pauze natočila jiné projekty. Role ve VIP vraždách a v Četnících z Luhačovic, kde mám krásnou roli operetní zpěvačky. Poprvé jsem pracovala s režisérem Arichtěvem a jsem za to moc ráda a také jsem natočila doktorku Kellerovou, ale tu jste stejně jako ty četníky ještě nemohli vidět.
Můžete něco prozradit o Zdeně, co ji v nových dílech čeká?
Vracím se k ní ráda a mohu prozradit, že se vrací ze Slovenska a má nového muže a je to slavný hokejista. Hraje ho slovenský herec Ján Jackuliak.
Jak v divadle, tak v seriálu máte hrozné množství textu. Jak se ho učíte?
V divadle jde o dlouhodobou paměť a po prázdninách máme pravidelné oprašovačky, takže představení, která jsme měsíc nebo dva nehráli, si opakujeme. Na natáčení je to o krátkodobé paměti, a já tedy nejsem taková frajerka, abych přišla na natáčení a neuměla text. Mám kolikrát třicet stran textu, a kdybych to neuměla, tak bych tím všechny zdržovala. Někdo se to učí tak, že si to nahraje na diktafon a poslouchá si to, někdo si to jen čte a opakuje a já mám takový svůj zlozvyk, že si to všechno přepisuju rukou, protože se mi to pak všechno mnohem lépe propojuje.
Máte někdy noční můry o tom, že neznáte text nebo stojíte nahá na jevišti?
To se mi snad nikdy nezdálo. Když bych měla okno, tak bych se to snažila vyplnit nějakými jinými slovy, což do jisté míry jde, ale třeba u toho Shakespeara to je hloupé. Hlavně se člověk na jevišti nesmí odbourat. Mám takové smíšky kolegy, třeba Pepa Carda je hrozný smíšek, tak to je potom složité nedostat záchvat smíchu.
Jste pověrčivá?
Každý herec je, mám zlomvazky pro štěstí. Dáváme si je před premiérami. Můžu dva tři měsíce zkoušet, ale vždycky mám trému předtím, než jdu na jeviště. A i první natáčecí den má člověk trému a obavy.
Jak se té trémy zbavujete?
Divadlo je v tomhle ohledu hodně ozdravné. Se spoustou kolegů jsem se o tom bavila. Když máte nějaký zdravotní problém, tak při vstupu na jeviště prostě zmizí a stejně tak to funguje i s trémou. Je to takový adrenalin, že to zkrátka funguje. Já také věřím, že když se člověk poctivě připravuje, musí to dobře dopadnout.
Jak nejraději relaxujete?
Miluju cestování, jen mít na něj víc času. Jsem vášnivá čtenářka, chodím ráda na koncerty, a jak jsem už řekla, tak také do kina a divadla. Na dovolené si vždycky udělám čas na to, abych si něco pěkného přečetla.
A už máte dovolenou za sebou, nebo vás ještě čeká?
Byli jsme na pár dní v New Yorku po dlouhé době. Na Broadwayi jsme viděli čtyři divadelní představení a podívali jsme se i na památník po jedenáctém září a obešli jsme a viděli všechny ty nejznámější věci. Samozřejmě jsem zvládla i nějaké ty nákupy. Miluju New York.
Vy jezdíte většinou celá rodina, ale teď jsem četla, že váš syn má novou přítelkyni. Nebyla s vámi?
Jsou spolu zatím krátce, takže jsme byli jen ve třech.
Každá maminka se připravuje na okamžik, kdy si ten potomek přivede děvče nebo kluka. Bála jste se?
Vůbec jsem se nebála a myslím si, že je to naprosto v pořádku, že má Péťa slečnu. Je to spolužačka ze školy a je moc milá a já to zase nějak dramaticky neprožívám. Spíš by mi přišlo nenormální, kdyby ji neměl.
Nemá už tendence vylétávat z hnízda?
Ještě studuje, ale jednoho dne vylítne, protože je nenormální, když třicetiletý chlap pořád bydlí s rodiči a máma mu pere a vaří.
Jezdíváte ještě také na kolo do Rakouska. Byli jste už letos?
Už asi popáté jsme byli na tom stejném místě u jezera, protože se nám to tam líbí. Kolem toho jezera je placka, a když mají kluci nějaký přetlak, tak vyrazí do hor a já zůstanu dole u vody.
Jak se nejraději udržujete ve fyzické kondici?
Mě udržuje sám život. Mám tolik práce a pořád někde pobíhám, že mi to úplně stačí.
Je nějaká novinka v Divadle bez zábradlí, ve které vás mohou diváci vidět?
Před prázdninami jsme měli premiéru nové hry, jmenuje se Mnoho povyku pro nic. Zkoušeli jsme to s anglickým režisérem, který tu vede Shakespeare Company, a myslím si, že našel docela zajímavý klíč. Je to Shakespeare a mnoho lidí tu hru zná, ale my ji hrajeme jako vojáci za druhé světové války. Je to velké obsazení a hraji v tom s mnoha lidmi, se kterými se u nás v divadle normálně nepotkávám. Jsem v tomhle divadle už šestnáct let.
Prošla jste spoustou rolí. Které upřednostňujete – komediální nebo dramatické?
To se nedá vůbec říct, mám ráda všechny. Herci mají většinou nejraději právě to, na čem zrovna dělají a co mají v paměti. Ale můžu říct, že mám velice ráda představení Ano, pane premiére, které překládal Martin Stropnický a režíroval Karel Heřmánek, a hraji v tom s pěti pány z našeho souboru. A potom zbožňuji představení Láska.
Ono pobavit lidi je mnohdy mnohem těžší než je rozplakat. Jak to máte v běžném životě – jste rodinný bavič nebo na to máte někoho jiného?
Jsem člověk, který má rád humor, a ráda se směju, ale že bych ve společnosti působila jako bavič, to tedy ne. Tím, že mám tuhle profesi, tak jsem pak ráda, že mám svatý klid, a jsem radši, když někdo baví mě. Ráda chodím do divadla a do kina.
