4°C
S Lucií Borhyovou jsme se potkali na oslavě padesátého výročí vzniku kosmetické značky Dermacol. Jedno téma k hovoru tak bylo jasné: líčení. Kromě toho přišla řeč také na to, zda je rozdíl vychovávat syna a dceru, a na to, jak přísná matka vlastně moderátorka je.
Pamatujete si, kdy jste se poprvé v životě zkoušela namalovat?
Musela jsem být hodně malinká. Když se podívám na svou dceru, které je rok a půl, jak mi bere šminky a normálně se maluje, říkám si, jestli je po mně. Pokud ano, musela jsem to dělat taky, ale nepamatuju si to. Pamatuju si na pubertu, kdy jsem se chtěla začít malovat, protože holky ve škole se líčily. Tátovi se to vůbec nelíbilo a říkal, že na to mám spoustu času. Přitom moje dcera už to dělá teď. Bere si rtěnky, otvírá si je, do stínů mi sahá, voní se.
Používala jste v pubertě divoké barvy?
Naopak, volila jsem hodně decentní líčení. Právě kvůli tátovi, bylo mi jasné, že bude protestovat proti tomu, že se ze mě stává velká holka. Měla jsem jen řasenku a nenápadný lesk na rty.
Byla vaším vzorem maminka?
Určitě, maminka je krásná žena a vždycky se dokázala skvěle nalíčit a upravit. Brala jsem jí kabelky a chodila s nimi. Malá Linduška mi je taky bere, a to jsem si myslela, že to holčičky dělají, až když jsou větší. Překvapilo mě, že v roce a půl si vezme čepici, použije rtěnku, popadne kočárek s panenkou, tři kabelky na rameno a dělá pápá.
Je tohle jedna z věcí, které vás překvapily ve srovnání s tím, co dělával malý syn?
Je to rozhodně novinka, u něj to byla auta, vláčky, mašinky a letadýlka, zkrátka úplně jiný svět. Najednou v Lindušce vidím tu holčičku. Dneska jsem si vzala na sebe šaty a ona si jich okamžitě všimla a říkala dokolečka: „Šaty, šaty.“ Pak jsem si vzala boty na podpatku, ona to hodně vnímá už takhle od malička.
A neděsí vás to trošičku?
Na jednu stranu se mi líbí, že je moje princezna, to je hezké. Možná je to jen taková chvilková věc a je to způsobeno tím, že všechno poznává. Až to opadne, začne se zajímat i o jiné věci.
Když kupujete oblečení, ladíte ho podobně s dcerou?
Zatím ne, je ještě maličká a většinu času v kočárku, takže není moc poznat, co má na sobě. Jedině na Vánoce jsem nám to všem sladila. Je to ale dobrý nápad. Až povyroste, mohly bychom si koupit třeba stejné džíny a tričko a vyrazit ven.
Lucasovi už je sedm, jak mu to jde ve škole a co ho baví?
Je hodně sportovně založený, ale baví ho i různé vystřihovánky a lepení a skládání puzzle a lega. Taky hodně rád maluje. Všímám si všeho, co ho baví, abychom na tom mohli pracovat a mohl se tím směrem dál rozvíjet. Docela mě překvapil, jakým směrem jde, je hodně zručný a má velice dobrý hudební sluch, zpívá a hraje na klávesy.
Jak přijal ségru a to, že už není jedináček?
Milují se! Jsem vážně ráda, že spolu mají takový vztah, ona k němu vzhlíží, je pořád u něj. Jemu trochu vadí, že mu bere hračky a všude je roztahuje. Občas na sebe žárlí, ale většinou je to roztomilé.
Máte nějakou představu, co byste chtěla, aby vaše děti jednou dělaly?
Chci, aby dělaly, co je baví a co jim bude dělat radost. Chci jim to samozřejmě umožnit, ale nikdy je nechci do ničeho nutit.
Jste přísná maminka?
Praktikuji spíš volnější výchovu, ale jen do určité míry, mám své mantinely. Chci, aby z nich vyrostli slušní lidé, snažím se je vychovávat tak, jako mě vychovávali mí rodiče. A když je potřeba, dokážu být i přísná. Mám ale výhodu, protože mám zlaté děti, takže to většinou vůbec není potřeba.
Na co se teď těšíte?
Lucas bude mít jarní prázdniny, tak plánujeme na týden vyrazit. Na hory to asi nebude, spíš to vidím někam za sluníčkem a do tepla. Jinak se soustředím hlavně na děti a na práci.
Zajímají vás rozhovory s významnými herci? Podívejte se na další.
