Maminkou jste teprve dva měsíce, jak si na tuhle roli zvykáte? 
Na roli maminky jsem si zvykla velmi rychle. Chtěla jsem být mladou maminkou a jsem ráda, že se nám to s manželem podařilo takto brzy. Nikdy jsem to neměla tak, že bych upřednostňovala kariéru, rodina je pro mne na prvním místě.

Holčička se jmenuje Rosálka, dostala jméno po někom z rodiny? Bylo těžké dohodnout se, jaké jméno bude malá nosit? 
Malá se jmenuje Rosalie, po nikom z rodiny to není. S manželem jsme se na jménech shodli hned, pro chlapečka jsme měli vymyšleného Mikoláše a pro holčičku Ráchel nebo Rosalie, ale zvítězila Rosalie.

Jak se osvědčuje váš muž jako tatínek a pomocník? 
Lukáš je úžasný tatínek a pomocník. Pomáhá mi s malou, přebaluje, koupe, uspává. Já myslím, že kdyby jako muž mohl kojit, tak i snad kojí. :D Pomáhá mi i s domácností, i když já to nemám moc ráda. Myslím, že určité činnosti patří opravdu jen ženám, jsem v tomhle trochu stará škola.

Kdo vám v těch prvních měsících nejvíce pomáhá? Máte funkční babičky? 
První týden jsem tu měla na několik dní svou maminku, která mi pár věcí ukázala, poradila, pak přijeli i ostatní z prarodičů. Obě rodiny ale bydlí docela daleko od nás, takže jezdí na návštěvu tak jedenkrát do měsíce. Zatím vše s Lukášem zvládáme sami, ale jsou moc hodní, a když bude potřeba hlídat, tak přijedou a o malou se na chvíli postarají.

Teď, když máte za sebou jeden porod, dovedete si představit, že to dáte někdy znovu? Toužíte po synovi? 
Porod byl opravdu porod. Nebudu říkat, že to nebolelo, byla to ta největší bolest, jakou jsem zažila. Ale je za to taková krásná odměna. Druhý den už jsem si na to ani nevzpomněla. Můžu říct, že za pár let bych do toho šla znovu. Samozřejmě by bylo krásné mít chlapečka, ale i když druhé dítě bude opět holčička, budeme šťastní, nejdůležitější je stejně zdraví!