Jak balancujete na té tenké hranici mezi přísným dospělákem a starší kamarádkou?
No bohužel občas člověk musí zvýšit hlas a ukázat, že není kámoš ze školy, na kterého může dítě pokřikovat a házet po něm křídou. To mě štve. Fakt bych chtěla být jenom kámoška. Ale kluci spějí do puberty a holt se to občas bez nějakého vychovávání neobejde.

Uvědomíte si někdy, že jste byla jako puberťák nejspíš stejná?
Nebyla jsem stejná. Za prvé jsem holčička a za druhé jsem mámě moc neodmlouvala. Ale je fakt, že divoká jsem byla dost. Zvlášť večer, když jsem byla unavená, začala jsem být vždycky rozjívená a nezvladatelná. A to se mi teda vždycky vybaví, když kluci dělají bordel.

Váš partner je o čtrnáct let starší než vy, je také trochu jiná generace. Myslíte si, že vaši vrstevníci jsou v něčem jiní?
Je to kus od kusu. Tím, že je starší, už má mnohem víc zkušeností. Přistihla jsem se, že těžko snáším takové ty naivní chlapečky, kteří jsou schopní mi od rána do večera vyznávat lásku, ale nejsou vůbec praktičtí. Mám ráda chlapy, kteří jsou dotesaní. Nechci si přizpůsobovat někoho k obrazu svému. Když si někoho najdu, tak buď zapadnu, nebo ne, ale nechci nikoho obrušovat. Ono to ani moc nejde!

Ale před časem jste se s přítelem rozešli a pak se k sobě zase vrátili…
V minulosti jsem se několikrát vrátila ke svým partnerům, a to nevyšlo. Bude znít hloupě, když řeknu, že s Pavlem je to úplně jiný případ? Oba jsme si všechno během té pauzy utřídili. Stejně jsem to vždycky brala tak, že s ním budu. Takže se mi to jen potvrdilo. Teď si nedovedu představit, že bychom se dostali do stejné fáze jako dřív.

Čeho si na svém partnerovi nejvíc ceníte?
Asi toho, jaký je otec. Asi že jsem z rozvedené rodiny. Nechci říct, že můj otec byl špatný nebo že mu něco vyčítám, ale prostě tam chyběl. Bral nás na prázdniny a v zimě na lyžování, to bylo skvělé, ale v domácnosti nebyl. Zřejmě jsem se na tom hrozně zasekla a dala si podvědomě cíl, že můj partner bude skvělý táta. A Pavel je, beze zbytku a naprosto. Také vím, že se na něj můžu kdykoli obrátit a spolehnout. Dává mi pocit bezpečí a jistoty. Když někde jsem bez něj, je mi líto, že tam není se mnou, protože s ním chci všechno sdílet.

A jaké máte vzájemné rodinné vztahy třeba s matkou partnerových dětí, herečkou Táňou Vilhelmovou?
Jsme úplně v pohodě.

Myslíte už na vlastní rodinu?
Myslím. Nikdy jsem si neříkala, že chci mít dítě až ve třiceti. Baví mě trend mladých maminek. Je to o tom, že si buď budu užívat teď a pak budu mít dítě, nebo budu mít dítě teď a budu si užívat potom, až bude větší nebo s ním, což mi připadá úplně nejlepší. Člověk si ale plánuje spoustu věcí a pak je všechno jinak.

Pavel Čechák s Berenikou na společné dovolené

Autor: Facebook.com

Jaké jste dřív měla představy o budoucnosti? Potkává se to?
Nevím, jestli jsem si kdy představovala, že budu mít chlapa se dvěma dětmi, ale chtěla jsem skvělého chlapa, a to se mi splnilo. Potkala jsem i mužské bez dětí, ale ti mi nevyhovovali kvůli něčemu jinému. Takže mi přijde, že si svoje představy docela plním.

Kolik jste chtěla mít dětí?
Říkala jsem si, že bych mohla mít třeba tři, ale potom, když se člověk setká s někým, kdo už dvě má, tak ubere, protože pět dětí je přece jen trochu moc.

A svatba?
Jsem v tomhle ohledu romantická a svatbu bych chtěla, ale zároveň chápu, že je to vlastně hrozná blbost. Člověk tím stráví spoustu času, utratí hodně peněz a najednou to skončí. Takže dokážu přistoupit i na argument, že je svatba zbytečná.

Záleží na tom, jak si to uděláte. Třeba jen ve dvou…
To já bych ale nechtěla. Chci večírek, protože jinak to nemá smysl, ale možná jsem v tomhle ohledu ještě nedospělá. Takovýhle den se člověku jen tak nestane, a to je důvod k velké akci. Těžko říct. Možná bych zjistila, že mít svatbu jen ve dvou je to nejkrásnější, co může být! Zažila jsem totiž takové, které mě zklamaly. Možná tím klíčem k té mé bude punk. Hodně piva, pečené prase, velká zahrada a stany.

Píšete si s kamarádkou Marikou Šoposkou hodně otevřený blog Sedmilhářky. Co na to říkají vaši blízcí, když si o sobě přečtou? Máma, přítel, jeho děti?
Nic! My jim radši nedáváme prostor k vyjádření.

Umíte si přestavit, že byste byla spisovatelka jako maminka?
To nedokážu, jediné, co můžu psát, jsou krátké texty písní nebo blog. Napsat knihu stojí hrozně moc úsilí a trpělivosti a já chci všechno hned. Že bych si rok něco psala do šuplíku a pak to pořád upravovala… Nakonec ani nevíte, jestli vaše dílo bude mít ohlas. Zatím si to nedovedu představit, ale možná k tomu dospěju.