„Já jsem běhala naposledy, asi když mi bylo čtrnáct let. Běhání je fenomén, ale rozhodně ne můj. Je ale pravda, že když jsem si teď ten kilometr uběhla, tak se ve mně rozproudily endorfiny a je mi najednou mnohem lépe,“ přiznala nám Tereza. Ta by chtěla věnovat všechny peníze, které se tímto sportovním kláním vyberou, deseti konkrétním lidem, a pomoci jim tak s jejich životními osudy.
Běhání tedy není zrovna modelčin šálek kávy, mnohem raději si jde zatancovat nebo zacvičit si jógu, ovšem to, co dělá úplně nejraději, nemá se sportovními výkony vůbec nic společného. „To, co mám úplně nejvíc ráda, je sednout si u televize nebo nějakého hezkého filmu a dát si kafe a bublaninu. Příště tady snad zařídím takový stánek, protože na to bychom mohli nalákat určitě i další lidi,“ smála se Tereza.