2°C
Naposledy, když jsme spolu loni hovořily, jste byla ještě s manželem, ale to se změnilo. Jaký je single život?
Báječný! Po prvotním šoku a pocitu osamělosti a prázdného bytu a po všem, co na vás po rozchodu vykoukne, teď vůbec nechápu, na co si single holky stěžují. Člověk má tolik času na sebe a své kamarády… Ne že by mi manžel zakazoval někam chodit, to vůbec ne, ale chtěla jsem být s ním, tak jsem spoustu věcí odsouvala. Já v podstatě od třinácti skákala ze vztahu do vztahu – a teď mám rok sama pro sebe, což je úplně neskutečný zážitek. Asi si tím každý musí jednou projít. Učím se vařit.
Vy neumíte vařit? To vám vařil manžel?
Ano, je skvělý kuchař. Teď se to musím konečně naučit, protože člověk nemůže pořád chodit na večeře. Mám závazek, že to zvládnu do konce srpna. Ovšem já se nehodlám učit českou kuchyni, chci umět ratatouille a salát z mořských řas.
Nemrzelo vás někdy, že jste se s manželem rozešli?
Mrzelo nás to oba. Nevím, jak Lukáš, ale já to beru jako svou životní prohru. Chtěla jsem s ním zestárnout, ale jsou věci, které se nedají lámat přes koleno. Lukáš se rozhodl úplně změnit život. Chce žít v lese, a to je pro mě tak nepřekonatelný rozdíl, že spolu dál žít nemůžeme. Ovšem můžeme zůstat dobrými přáteli, což – doufám – jsme. Máme psa ve střídavé péči. No, psa, je to spíš netopýr zkřížený s veverkou. Komunikujeme spolu, řešíme své životy a doufám, že to tak zůstane napořád. Spousta lidí mi tvrdí, že ne, ale já doufám, že pro sebe budeme důležitými lidmi po celý život. Ale manželství už vrátit nejde.
A co když si najde novou přítelkyni?
Už ji má. Ještě jsme se neviděly, ale říkal mi, že s ním chodí opravovat posedy, a to je přesně to, co já bych nedělala. Ale ani jeden z nás nechce hned skákat znovu do chomoutu.
Vždyť jste spolu s manželem byli sedmnáct let. Rozchod pak je skoro jako amputace…
Je to půlka života, proto doufám, že s ním zůstanu celoživotní kamarádka. Vždycky mě bude zajímat, co dělá. Možná to bude znít bláznivě, ale mně se zdálo, že ho v lese napadl divočák a že skončil v nemocnici. Tak mu ráno volám, jako že srandička, ale že by si možná měl dávat pozor, a on mi řekl, že ho opravdu ráno napadl postřelený divočák, ale že ho stihl zastřelit dřív, než mu něco udělal. Tak to jsem jen zalapala po dechu a uvědomila si, že jsme asi pořád nějak napojení.
Dokážete si představit, že budete mít další svatbu?
Určitě, já bych se vdávala klidně hned, svatba je super mejdan, rozhodně lepší než rozvod. Jak jsem teď single, tak jsem zjistila jednu věc. Říká se, jak jsou chlapi povrchní a nechtějí vztahy a všechno jen lehkou nohou, ale to vůbec není pravda. Já se pořád setkávám s muži, kteří by vztah chtěli, to já jsem ta, která ho nechce.
Ženy občas po rozchodu dělají nějaké radikální změny v životě. Vás to nepotkalo?
Ne, bylo to asi tím, že jsme neměli klasický rozchod. Bylo to racionální uvážení bez hádek. Já nikdy neřeknu o Lukášovi, že nechápu, jak jsem s ním mohla žít. Teď už bych s ním žít nemohla, ale chápu, proč jsem s ním žila předtím.
Ale byla jste na nějakém zákroku na plastické chirurgii, ne?
To byla jen maličkost. Moje maminka onemocněla rakovinou, když jí bylo sedmatřicet, a já jsem právě v tom věku. Uzdravila se jen díky tomu, že chodila na preventivní prohlídky. Proto, i když jsem zdravá, chodím na kontroly pravidelně. Takže jsem si nechala zkontrolovat pihy a laserem mi odstraňovali znaménko, které se prý dělá ze sluníčka.
Když měla maminka tenhle druh rakoviny ve vašem věku, nemyslíte na to, že byste měla mít děti?
My jsme se s Lukášem, co se dětí týče, nějak nesetkali. Byly doby, kdy chtěl dítě on, a pak, když já jsem si říkala, že bychom mohli, on už nechtěl. Nejsem rozhodně člověk, který by chtěl dítě jen pro dítě. Nikoho neodsuzuji, ale jsem z rodiny, která má tátu i mámu. Samozřejmě že můžete narazit na chlapa, který se po dvou letech, co s ním máte dítě, ukáže jako totální blbeček, se kterým je lepší se rozejít, nebo vám partner zemře a je nezbytné vychovávat dítě sám. Já teď ale nemám žádného partnera, se kterým bych si dovedla představit deset let života nebo i víc. Pokud takový přijde a povede se nám mít děti, budu šťastná. Pokud ne, tak se nezblázním. Až se objeví nějaký muž, který má aspoň trochu slušný genetický materiál, tak do toho klidně půjdu.
Co znamená slušný genetický materiál?
Nebude tak úplně debil, bude tam pár slušných charakterových vlastností a nebude nemocný. Teď, jak to říkám, to zní hrozně sobecky, ale není. Mít dítě jen kvůli tomu, abych si splnila úkol a starala se o něj sama, je děsné. Jak se o něj můžete sama postarat? Musíte ho pak dávat na hlídání chůvám nebo je dítě samo. Co je to za dětství!
Trend starších maminek se teď ale rozrůstá. A pak se stává, že než dítě dospěje, jsou mámy ve věku babiček…
Když psala Božena Němcová Babičku, předlohou jí byla její vlastní babička. Člověk má pocit, že čte o babičce vetché, téměř nad hrobem, ale ona to byla padesátiletá ženská. Teď je to úplně jinak. Díky lékařské péči se dožíváme strašně vysokého věku a o důchodu si naše generace může nechat jenom zdát. Život se tím pádem prodloužil, a proto se může plození a rození také posunout.
Celý rozhovor a ještě mnohem víc najdete v dnešním vydání tištěného Blesku pro ženy:
