2°C
Proč jste chtěla uspět právě v Americe? Je to tím, že tam se hraje na talent a nikoli na původ, ať už v tom negativním či „pozitivně diskriminačním“ smyslu?
Já jsem o to ani neusilovala, ono to přišlo úplně samo. Když mi bylo osmnáct, s holkama z managementu, Martinou Garassyovou a Irenou Gruntorádovou, jsme se rozhodly, že narozeniny oslavíme v New Yorku. Byla to třídenní dámská jízda. Shodou okolností jsem tam potkala svého současného přítele, který mi pomohl ke kontaktům, i když sám není z hudební branže. A když jsem letos dostala nabídku od japonské společnosti, abych pro ně dva roky pracovala v New Yorku a v Tokiu, rozhodla jsem se do NY částečně přestěhovat. Koncem roku připravuji promo právě v Tokiu, moc se těším.
Podle čeho si vás Japonci vybrali?
Musela jsem letět do New Yorku naživo jim zazpívat. Měla jsem hroznou trému. Bylo tam ve studiu sice jen pět lidí, ale i tak to bylo těžké.
Jakou písní jste je přesvědčila?
Řekla jsem si, že raději než nějakou svou písničku jim zazpívám něco, co budou znát. Nakonec jsem vybrala jednu starou věc, kterou mám hrozně ráda – You Might Need Somebody – a pak ještě od Jacksona I Just Can´t Stop Loving You. To asi zapůsobilo. Teď budeme podepisovat smlouvu, připravujeme program a songy, které vybíráme tak, aby vynikla barva mého hlasu, kterou tam považují za specifikum. Takže splněný americký sen.
Nerada bych, aby to znělo namyšleně, ale nikdy pro mě vlastně nebylo těžké se prosadit. Odjakživa dělám, co mě baví, a mám posluchače, kteří mě mají rádi. Nikdy jsem neměla ani potřebu poukazovat na to, že mě někdo diskriminuje nebo že mám nějaký problém. Funguju, koncertuju, mám pořád spoustu práce.
Už jste měla v Americe nějaké velké vystoupení?
Zatím ne. Nemám pracovní povolení, to se řeší až teď. Jen jednou se mi podařilo neplánovaně jamovat v klubu a byl to úžasný zážitek. Potíž je taky v tom, že v Americe můžete chodit do klubů až od jednadvaceti. A já tam poprvé vyrazila, když mi bylo čerstvých osmnáct, takže jsem mohla chodit tak akorát do kostela poslouchat gospel.
Jak vypadá váš den ve Státech?
S přípravou natáčení mého dalšího klipu, který se bude dělat v Praze, mám spousty práce, takže se s přítelem vídáme až večer. Ale když mám volněji, jdeme si ráno společně zacvičit. Přítel chce zhubnout, takže na sobě začal tvrdě makat. Mám v NY pár českých přátel, se kterými se potkávám, a občas zajdu s mými americkými kamarádkami na nákupy. A často navštěvuji rodinu mého přítele. Někdy mi tam ale bývá smutno, stýská se mi po mé rodině a po psovi.
Celý rozhovor s Monikou Bagárovou najdete v novém vydání časopisu OK! Magazine, které je k mání v trafikách.
