2°C
Promítlo se narození dcery nějakým způsobem do vaší muziky?
Myslím, že ano. Už těhotenství mě zvláštním způsobem uklidňovalo, začala jsem cítit potřebu hnízdit. Jak se říká, že matky musí mít před narozením dítěte připravený čisťounký pokojíček pro malého, já něco obdobného prožívám na pódiu. Najednou si na jevišti ráda sednu na židli, vezmu mikrofon a klídek. Už nemám potřebu se natřásat, kroutit zadkem a házet hlavou.
Vaše nové album se jmenuje podle písně, která prý původně vznikla pro vašeho otce Karla Černocha.
Ano, táta ji občas zpíval, ale nikdy nevydal. Máma ji naprosto zbožňovala. A když se předloni blížila tátova nedožitá sedmdesátka (zpěvák podlehl v r. 2007 rakovině, pozn. red.) a my mu chtěli připravit vzpomínkovou desku, našli jsme spoustu různě poschovávaných starých nahrávek. A mezi nimi i tenhle skvost.
Aktuální desku vydáváte po sedmi letech od předešlé nahrávky. Proč to trvalo tak dlouho?
Zdržely mě texty. Toužila jsem nazpívat album v češtině a v písničkách cosi sdělit. Jenže nevládnu slovem tak, abych se tohoto úkolu zmocnila sama, takže jsem ho svěřila do rukou jiným. Co píseň, to jiný textař. Ale paradoxní je, že dohromady to do sebe docela zapadá.
Proč jste se rozhodla přejít od oblíbené angličtiny k rodnému jazyku?
Ne všichni v Česku mluví anglicky, a proto si myslím, že je dobré promlouvat k druhým v mateřštině. Víc se tak lidem přiblížím a oni si v písních snáze najdou svůj příběh. Také mám za to, že by u nás měla nastoupit nová generace interpretů, o kterých bude možné říct: To je český zpěvák, to je česká zpěvačka. Čeština mi sice nijak zvlášť nesluší, ale je pro mě velkou výzvou. Mým snem i ambicí je psát si vlastní texty.
Už na začátku kariéry jste okusila, jak chutná sláva. Byla jste členkou pěveckého tria Black Milk. Jak na ty časy vzpomínáte?
Do jaké míry odrážel repertoár Black Milk vaše tehdejší muzikantské směřování?
Měly jsme všechny tři jednu společnou lásku, a tou byla černošská muzika. Hrály jsme si ve studiu spoustu hodin s vokály, bylo to obohacující. Ale pak se to „seklo“. První odešla Tereza Kerndlová, hned po ní já. A shánět k Heleně Zeťové dvě nové holky, do toho už vydavatelství pravděpodobně nechtělo jít.
Proč se to, jak říkáte, „seklo“?
Všechno má svůj poločas rozpadu. Začala jsem v Black Milk cítit určitý nekomfort, navíc jsem chtěla studovat vysokou školu. Myslím si, že jsme se s holkama postupem času názorově rozcházely. Neshodly jsme se v tom, jak by mělo vypadat naše třetí album, nebyly jsme si ani jisté, zda ho máme vůbec vydávat. S Helenou jsme chtěly, ale zároveň každá z nás usilovala i o sólovou dráhu.
Pokračování rozhovoru a další články najdete v novém čísle časopisu OK! Magazín, který je právě na stáncích.
