Tereza Voříšková: Když přijde na věc, jsem strašný posránek | Pro ženy | Blesk.cz

Tereza Voříšková: Když přijde na věc, jsem strašný posránek

28. ledna 2015 | 06:00

Tereza Voříšková se v poslední době objevuje na televizních obrazovkách opravdu často. V novém seriálu Reportérka, jehož kauzy jsou založeny na skutečných událostech, hraje hlavní roli. Tereza nerada dává rozhovory, proto jsem ráda, že si se mnou chvilku popovídala a odhalila i malinko ze svého bedlivě střeženého soukromí.

V novém seriálu hrajete roli reportérky, tuhle profesi znáte spíš z druhého pohledu, změnila jste díky tomu třeba pohled na novináře?
Já nemám na novináře vůbec špatný názor, nemyslím si o nich nic negativního, dělají svou práci a to je dobře. Já se jen osobně s novináři nepotkávám, protože si myslím, že nejsem tak zajímavý objekt, a také se snažím udržet si soukromí. V seriálu hraju investigativní reportérku, což by mě v osobním životě strašně bavilo. Pohybuje se někdy až na pomezí špionáže, je to zábavná a nebezpečná práce a já miluju nebezpečné věci.

Takže adrenalin a nebezpečí vyhledáváte?
Když na to přijde, tak jsem vlastně strašný posránek, ale hrát si na to mě baví.

Vidím, že tetování a piercing máte jen v roli. Netoužila jste někdy mít je doopravdy?
Kdybych mohla, byla bych potetovaná od hlavy až k patě. Líbí se mi ten kult, to umění. Teď tetují mladí umělci nádherné originální obrazy, ale já kvůli práci nemůžu. Když se pak hraje třeba v 15. století nebo v jiné době, tak není možné, abych byla potetovaná. Špatně se to zakrývá.

Vaše postava připomíná hlavní hrdinku trilogie Milénium, je to náhoda, nebo záměr?
Naopak si myslím, že se Dan Svátek snažil, abych jí podobná nebyla. Mně osobně se moc líbila po filmové stránce víc švédská verze, co se ale týče herečky, lepší výběr měla americká verze. Strašně jsem doufala, že bych mohla také podstoupit v rámci role nějakou velkou změnu, ale Dan to nechtěl. Ale podobná energie tam je, to cítíte dobře.

Vaše postava mnohdy využívá – možná by se dalo říct, že až zneužívá – svou ženskou krásu a šarm, děláte to také někdy v životě?
Hedvika, kterou hraju, toho opravdu mnohdy vyloženě zneužívá, ale ona je v podstatě negativní postava, a to se mi na tom scénáři líbilo nejvíc. V běžném životě mám pocit, že to nevyužívám. Můj partner by byl ale jistě jiného názoru a řekl by vám, že toho každá žena využívá neustále. Ale on je v tomhle trošku paranoidní.

V poslední době se v České televizi objevujete docela často: pokračování Znamení koně, Případ pro exorcistu a teď Reportérka. To je hodně široká škála charakterů, která postava se vám hrála nejlépe?
Znamení koně je seriál v pravém slova smyslu. Zbytek jsou minisérie. Jsou to navíc filmoví režiséři Dan Svátek a Jan Hřebejk, kterým se těžko odmítá role. Jelikož mají jen tři díly, je to také mnohem rychleji dotočené. Takže nehrozí, že bych v jednu dobu točila tři nekonečné seriály a nevěděla, kam dřív skočit. Baví mě všechny role, ale u Reportérky jsme s režisérem vybudovali agresivní charakter mé postavy. To jsem vlastně ještě nikdy nehrála, a proto je to pro mě hodně zajímavé. Začínám totiž dostávat role svobodných mladých maminek a frustrovaných žen a tohle je něco jiného. Bavila mě její cílevědomost, drsnost a ostrost a velká negace, kterou v sobě má. Například: jak dokáže rozmlátit pokoj – to je prostě super! Hrát tyhle trochu zlé a vyčůrané ženské je úplně nádherné. Člověk se totiž hrozně vybije a v osobním životě má pak klid.

Jste v běžném životě cílevědomá jako vaše hrdinka?
Vůbec, já jsem celkově úplný opak té postavy, což je dobře, ale s cílevědomostí jsem na štíru. Byla bych mnohem raději, kdybych byla malinko cílevědomější.

Učíte se od svých postav a přejímáte to do svého života?
Určitě. Třeba Viola z Terapie mi opravdu pomohla odhalit nějaké negativní věci, které jsem ani netušila, že je v sobě člověk má. Ale potom už je to práce vás samotného na sobě samém. S každou novou postavou najdete nový vzorec chování, podle kterého jednáte. Nastaví vám to zrcadlo.

V televizi jste teď často vidět, máte vy sama čas sledovat televizi?
Já televizi vůbec nemám. Když je něco zajímavého, tak to sleduju na internetu, filmy na počítači nebo na projekčním plátně. Musím se přiznat, že televizi téměř nesleduji.

Jaké programy nebo filmové žánry máte nejraději?
Když se dostanu k televizi, tak preferuji ČT2. Co se filmů týče, tak ty miluji a mám strašně velký rozptyl, naposledy včera jsem viděla film od Woodyho Allena, Kouzlo měsíčního svitu. Nádherný film s Emmou Stone a Colinem Firthem, vřele doporučuji.

A co knihy, máte čas číst?
Čtu hodně odjakživa, protože nám rodiče každý den před spaním četli. Střídali se táta s mámou, sudý lichý, díky nim jsme už v dětství měli spoustu načteno. Pak jsme dostávali i audioknihy. Jsem ke čtení zkrátka vedená už odmalička a jsem na to zvyklá. Někdy mám prázdná období, ale teď jsem se na to zase vrhla. Jsem schopná přečíst knihu za tři noci, což znamená, že potom vůbec nespím, a taky podle toho teď trochu vypadám. Čtu už druhou knihu od jednoho hrozně zajímavého íránského autora, nevím, jak by se ten titul jmenoval v češtině, protože ho čtu v angličtině. Stejně tak jako knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Mám vždycky rozečtených více knih, teď asi tři anglické a tři české.

Knihy v angličtině čtete kvůli zdokonalení jazyka?
Spíš abych nezapomněla, co jsem se naučila. Jsem zpět v Čechách přes rok a zjistila jsem, že z toho úplně vypadávám, protože jediný můj styk s angličtinou jsou filmy. Takže jsem se rozhodla, že to nesmím dopustit, a i přestože v češtině je to samozřejmě pohodlnější a rychlejší a je to krásnější jazyk, tak si vybírám jednodušší knihy, které se dají číst v angličtině.

Máte ambice naučit se ještě další jazyk?
Určitě, vždycky v každé prázdné pauze si říkám, že se naučím další jazyk, ale zatím jsem dotáhla jen angličtinu. Učila jsem se  pět let německy a neumím vůbec nic. Teď přemýšlím, do jakého jazyka se teď vrhnu, jestli obnovím němčinu, která mi nikdy nešla a nebyla jsem na ni talentovaná, nebo něco jiného.

Když se vrátím zpět ke knihám, čtete klasické knihy, nebo máte čtečku?
Já zbožňuju knihy. Teď máme jet s kamarádkami někam na měsíc cestovat a ony mi zakázaly brát si s sebou moc knih. Já si jich totiž vždycky beru hrozná kvanta, a jak cestuji, tak je nechávám na místech, kde bydlíme, třeba v hostelech – to se tak dělá. Ale kvůli zákazu si asi budu muset koupit elektronickou knihu a hrozně se na to netěším, protože jsem milovník papíru. Já vím, že je to hrozně neekologické, protože se plýtvá stromy, ale nemůžu si pomoct.