2°C
Už jste si zvykla na to, že jste matkou?
Teď jsem potkala kamarádku, která čerstvě porodila, a ta mi říká: „Ježíš, proč mi nikdo neřekl, že ten porod tak strašně bolí?“ Já jí to přitom říkala. Vyprávím to všem na potkání. Byla jsem totiž přesvědčená o tom, že budu jediná žena, která neporodí. V půl jedné odpoledne mi začaly stahy a v jedenáct v noci jsem si sedla v obýváku a všem jsem tvrdila, že to nepřežiju a budu první, která asi neporodí. Nakonec jsem to ale přece jen dala.
Co vás jako matku nejvíce naplňuje?
Jsem nesmírně šťastná, že Jasmínku mám. Jsem vděčná, že mám vedle sebe človíčka, který se neuvěřitelně rychle vyvíjí a učí, komunikuje, a dokonce už mluví. O tom jsem si taky myslela, že to snad nikdy nepřijde.
Nicméně role matky se mi zdá hodně náročná. Bylo pro mě těžké se té role vůbec zhostit a přijmout fakt, že jsem za někoho zodpovědná. A teď, když je dceři dva a půl roku, jsem teprve pochopila, proč mě všichni varovali, že čím bude starší, tím víc to bude znamenat práce a starostí. Říkala jsem si, že je to nesmysl, vždyť právě proto, že už umí komunikovat, bude všechno mnohem jednodušší. Jenže Jasmínčina osobnost se začíná formovat, je to hodně živé a svéhlavé dítě, i když před ostatními vypadá jako anděl. Neustále pochybuji, jestli ji dobře vychovávám. Samozřejmě se snažím naučit ji slušnosti a podobně, ale ty pochyby, jestli člověk dělá všechno správně, tam prostě jsou.
Modely chování a vše, co ji učíte, berete v rodině, radíte se doma, nebo se vzděláváte literaturou?
Jsem přísná máma a snažím se být co nejvíce zásadová. Vzdělávám se i literaturou a nepatřím k těm maminkám, které praktikují volnou výchovu.
U nás doma panuje řád a myslím si, že je to tak dobré jak pro ni, tak pro mě. V osm hodin se jde spát a basta, přes to vlak nejede.
Funguje nám to tak už dva roky a mám klid. Četla jsem spoustu knih a nechávám jí hodně prostoru. Čerpám hlavně ze Čtyř dohod, představení pana Duška, které jsem viděla už třikrát.
Snažím se neříkat věci jako: „Běž do pokoje, a až budeš normální, tak se vrať.“ Protože to dítě netuší, co to znamená. Samozřejmě čerpám i od maminek, kamarádek, které mají děti, a vybírám si z toho to, co považuji za dobré.
Jste ten typ matky, která trpí při každém odloučení, nebo si od ní ráda odpočinete?
Jsem na ni hodně napojená. Jelikož jsem pracující matka, tak se mi po ní dost stýská. Ale moje maminka, Jasmínky babička, hlídá a funguje perfektně. Navíc máme skvělou sousedku Irenku, která Jasmínku miluje. Teď ji třeba dva dny hlídala a Jasmínka nebyla doma dva dny, ona u ní i spala. Byla jsem z toho úplně v šoku, jak si tam lebedila. Ale moje maminka mi říkala, že se mám naučit chodit si do práce odpočinout.
Co váš partner, jak se dělíte o práci a výchovu?
Tatínek funguje nad má očekávání, strašně si s Jasmínkou rozumí a je to plnohodnotný rodič, se vším všudy. S ničím nemá problém, přebalování dával – to teď už není potřeba. Jediné, co nedokáže, je vzbudit ji v noci, když je nemocná, a dát jí léky. Oni spolu dělají hrozně moc blbin a já jsem si uvědomila, že maminky si s dětmi mnohdy nemají čas hrát, protože neustále vaří, uklízí nebo nakupují. S tatínkem a babičkou se učí takové blbosti, které by mě asi ani nenapadly, takže je fajn, že je to všechno takhle rozdělené. Ona ho má úplně v hrsti, přesně ví, jak se na něj podívat, aby ho dostala, kam chce. Jsem na to zvědavá za pár let.
Chtěla jste holčičku, nebo kluka?
Bylo mi to jedno, ale věděla jsem, že to bude holka, protože se mi o tom přesně před patnácti lety zdálo. Věděla jsem jméno, místo, kde jsem potkala porodní asistentku. Dvanáct let po tom, co se mi zdál ten sen, se mi vlastně narodila. Neuvěřitelné bylo, že mi nejdřív tvrdili, že budu mít kluka, což mě překvapilo, ale nakonec se pravda ukázala.
Máte takové prorocké sny i jindy?
Možná ano, teď se mi zrovna stala nedávno taková věc, že jsem jela v autě a říkám si: „Hele, dávej pozor, abys dneska nenabourala.“ A za půl hodiny buch a bylo to. Tak jsem si říkala, že bych se měla poslouchat.
Že se vracím k tomu snu. V době, kdy se vám zdál, jste tomu věřila?
Byl to tak realistický sen, jeden z takových, jaké nezapomenete. Všechno se mi vybavilo, viděla jsem to úplně jasně, když se to opravdu stalo, že tohle se mi tenkrát zdálo v tom snu. Teď mi třeba někdo řekl, že se mám zeptat Jasmínky, co dělala, když byla u mě v břiše, že to jsou mnohdy hodně zajímavé odpovědi. Tak jsem se jí zeptala a ona mi řekla: „Křičela jsem a kopala, mami, tati, já chci ven.“
A nepřála si pod stromeček sourozence?
Zatím ne, myslím, že jí to ještě nedochází. Má takové to "já" období. Sama bych určitě ještě další dítě chtěla, ale pořád to doma řešíme, kdy a aby se mělo dobře a takové ty věci kolem. Uvidíme, jestli to někdy vyřešíme.
Nemyslíte si, že to občas lidi moc řeší?
Myslím, že ano, protože ono to vždycky nakonec nějak dopadne. Zvládli to naši rodiče i kdysi lidé na polích, ale na to musí být dva. Já rozhodně žádné podrazy nechystám.
