4°C
Na první pohled působí Klára jako křehká květinka. Hned na ten druhý je však každému jasné, že spíš než na vílu se dívá na pořádný živel. Dvaadvacetiletá studentka herectví o sobě tvrdí, že je temperamentní Ostravačka. A něco na tom nejspíše bude.
Jste novou tváří v jednom z nejúspěšnějších seriálů, jak jste se k roli dostala?
Roli Alice Svobodové jsem získala díky profesorce ze školy, protože jsem se přes ni dostala se na kamerové zkoušky. Pak už si mě nějakou náhodou – možná to byl osud - vybrali.
Je, proto se snažím nebýt nervózní a natáčení si raději pořádně užívat.
Jak se vám Alice hraje, jste si v něčem podobné?
Alice je hodně složitá povaha, je hodně emotivní, a to máme společné. Jinak je veškerá podobnost čistě náhodná.
Mohou vás diváci vidět i v jiné roli? Dostala jste už nějaké nabídky?
Zatím ne, další nabídky jsem nedostala, ale rozhodně se jim nebráním.
Jste seriálovou fanynkou, nebo se na ně nedíváte?
Nestydím se přiznat, že jsem se občas na nějaké ty seriály koukala, ať už na zahraniční nebo z domácí produkce. Na televizi se ale zase tak moc nedívám a tak zrovna Ulici jsem naposledy viděla už před několika lety.
Máte nějaký herecký vzor?
Mnoho. Podle mě je totiž důležité pozorovat více herců a snažit se něco si z jejich práce vzít. Kdybych měla být konkrétní, tak mě hodně baví Lucie Žáčková (herečka Národního divadla – pozn. red.). Ze zahraničních herců obdivuji Scarlett Johansson a Joaquina Phoenixe.
Spousta herců a hereček se na sebe nedokáže v televizi dívat, jak jste na tom vy?
Párkrát jsem se zkusila kouknout, ale popravdě se na sebe dívat nemůžu. Nerada se vidím a nerada slyším svůj hlas z televize, protože mi zní úplně jinak než naživo.
Ráda zalezu do peřin a pustím si kvalitní film. Nebo si otevřu víno a dám si vodní dýmku, pro tu mám totiž vyloženě slabost.
Jaký film jste viděla naposledy?
Lucy se Scarlett Johansson. Zajímavý film, který mě přinutil uvažovat nad různými otázkami lidské existence. Každopádně doporučuji.
Koukáte na filmy sama, nebo máte přítele?
Můj přítel je hodně časově vytížený, ale když už na sebe nějaký čas máme, díváme se spolu.
Co je vaším koníčkem kromě filmů?
Miluji divadlo. Nejen jako herečka, ale také jako divák. Mám ráda, když můžu přijít do divadla, sednout si do hlediště a vnímat tamní kouzelnou atmosféru. Po představení si s přáteli dám víno v divadelním baru. Taky hodně čtu, nejraději ruské klasiky, Čechova, Puškina nebo Dostojevského.
Občas jsem hodně vznětlivá a tvrdohlavá, o tom by mohl můj přítel vyprávět. Dokážu hned říci, co si myslím, to je asi pro Ostraváky typické.
Co vás spolehlivě vytočí?
Lidská hloupost. Protože nejhorší je srážka s blbcem. A taky hromadná doprava, má totiž zpoždění vždycky, když nejvíc pospíchám.
Předpokládám, že mluvíte o hromadné dopravě v Praze, protože vy už jste se z Ostravy přestěhovala.
Je to tak, žiji v Praze už asi dva a půl roku. Odstěhovala jsem kvůli škole a přiznám se, byl to můj sen. Jsem tady spokojená.
Necítíte nějakou nevraživost? Přeci jen Čechy a Morava či Slezsko jsou tak trochu rivalové.
V mém okolí je spousta lidí z Ostravy, kteří se stejně jako já přistěhovali do Prahy a mají to tu rádi. A také znám dost Pražáků, kterým nevadí, že jsem přistěhovalec. Naopak, sami občas prohodíme pár regionálních vtípků na adresu toho druhého. Musím zaklepat, s žádnými nepřátelskými reakcemi jsem se nesetkala.
Stále jsem se ho nezbavila, stejně jako některých dalších moravských jazykových specialit. Snažím se, dokonce když jedu domů, opravuji rodinu a kamarády, protože i mě některé věci už také rvou uši. Ten akcent je ale tak nakažlivý, že když se po víkendu vrátím do Prahy, je slyšet, že jsem byla na Moravě.
Ani ne za měsíc jsou tu Vánoce, jste na ně připravená?
Už za měsíc? To je šílené. Já rozhodně nejsem typ člověka, který nakupuje dárky s předstihem, naopak, pro mě platí, že 23. prosinec to jistí.
