4°C
S Lucií máme hodně společného – dvě děti přibližně stejného věku. A tak se kolem strastí i slastí nás maminek točil celý rozhovor. Matka matce zkrátka rozumí. A já byla překvapená, jak často mi Lucia mluvila z duše. Zároveň jsem jí byla vděčná, že se spoustu věcí nebála přiznat otevřeně.
Jaké byly první chvíle, když jste přišla se synem domů z porodnice?
Velmi chaotické. Doma čekala Rebeka, která se chtěla na miminko okamžitě vrhat, mačkat ho a líbat, což se ostatně nezměnilo dodnes. Měla jsem sice k ruce mámu, ale ta byla dost bezradná. Každý pokus o pomoc dopadl malou katastrofou. I naše rodinná kamarádka, která, ač se snažila situaci uklidnit, jak mohla, nakonec jen zoufale postávala uprostřed toho zmatku a pravděpodobně chtěla vysublimovat.
Co dělal v ten okamžik váš partner?
Ondřej se rozhodl stavět hračku pro Rebeku, aby jí nebylo líto, že všichni vítají miminko. Jenže kvůli tomu jsme jen všichni šlapali po plastových součástech něčeho, co vůbec nenasvědčovalo tomu, že si s tím jednou bude někdo hrát. Chtěla jsem se oběsit a Ondrejko křičel. No, idylické to zrovna nebylo.
Už si to trochu „sedlo“?
Pořád jsem zoufalá, protože neexistuje návod na to, jak zvládnout dvě děti, které vás chtějí najednou a mají na to právo. Stále mám pocit, že jednoho šidím. Na to mě nikdo nepřipravil, že i když se vydám na sto procent a úplně potlačím svoje potřeby a touhy, tak stejně nemůžu dát oběma najednou všechno.
Ale dcerka přijala brášku dobře…
Rebeka je nadšená, ale Ondrejko už méně. Neustále ho pusinkuje a muchlá a jemu se tyhle projevy lásky zatím nelíbí. A také se občas bojím, aby to přežil.
Máte občas pocit, že z dětí zešílíte?
Samozřejmě, že šílím. Neznám nikoho, kdo by byl několik let dvacet čtyři hodin v kuse k dispozici, na úkor sebe sama, a zachoval si duševní zdraví. Osobně totiž potřebuji dost velkou dávku samoty, jenže ta se teď nekoná. Je to strašně náročné.
Umí vám partner s dětmi nějak pomoct?
Moc po něm nechci. Jsem stará škola a myslím si, že o děti se má starat žena. Ale když už na to přijde, je daleko úspěšnější než já, protože nedává příkazy. Všeho dosáhne hrou a Beky na to slyší.
Některé ženy po narození dětí tvrdí, že si umí představit, že by zůstaly natrvalo v domácnosti. Jak to máte vy?
Možná, kdybych měla jen to malé novorozeně, tak chvíli ano. Ale od Rebeky si už potřebuju odpočinout, protože nezavře pusu. Když byla malinká ona, tak mě to napadalo asi do jejích šesti měsíců, ale pak už by mě doma nikdo neudržel.
