Když jsem před několika lety dělala rozhovor s Luckou Vondráčkovou (34), byla zrovna poprvé těhotná. A nechtěla o tom mluvit, aby něco nezakřikla. Teď s manželem vychovává tříletého Matyáše a hovoří se o jejím dalším těhotenství.
Lucko, psalo se o tom, že čekáte druhé miminko, pak zase, že to není pravda. Jak to tedy je?
Ráda mluvím o své práci, a naopak velmi nerada o svém soukromí. Až budu mít pocit, že se mám podělit o nějakou osobní novinu, podělím se. Když ten pocit nemám, nedostane ze mě nikdo ani slovo.
Velmi si této ceny vážím, protože je to ocenění od lidí, kteří mě poslouchají. Letos jsem stihla vydat dvojalbum Duety a také DVD z Hittour, takže jsem ráda, že to posluchači ocenili. Ale do Prahy se dostanu až v únoru. Bude mě tady čekat velký pracovní maraton.
Album Duety je tak trochu mapou vaší kariéry, je na něm i duet s Martinem Dejdarem z roku 1993. Jak na něj vzpomínáte?
Tahle písnička byla začátkem všeho, a to velmi magickým. V té době stačilo být jednou v pořadu Šance a pokud jste měli číslo, které zaujalo, všiml si vás celý národ. To už se nezopakuje, protože pozornost diváka je roztříštěna na tisíce kousků. Jsem vděčná panu režiséru Polákovi, že mi tu zkušenost dopřál. Navíc tak založil tradici našich společných vystoupení s Martinem. Humor, tanec a zpěv, to je moje oblíbená kombinace.
Jak vnímáte svou kariéru, kterou jste poskládala na dvojalbum?
Sama jsem koukala, kolik jsem toho stihla. A to jsem si dost vybírala, protože jsem za těžiště kariéry vždy považovala činohru. Ta mi dávala hloubku, očišťovala duši a nenechala mě podlehnout slávě a flitrům šoubyznysu. Spolu se vzděláním a mou rodinou to je mé spojení s nenablýskanou opravdovostí.
S kým bylo nejsložitější nazpívat duet?
S nikým! Vždycky to byla radost pracovat na společném projektu. Potkala jsem se s Michalem Kocábem, Danem Landou, po 18 letech v branži mě oslovil Dalibor Janda a po 25 letech práce jsem se konečně potkala s Karlem Gottem.
Lucko, platí pořád, že v Čechách pracujete a v Kanadě jste máma a manželka? Nezkoušíte prorazit i v zámoří?
Tady můžu prorazit tak akorát tunel na pískovišti! Jsem ráda za to, že pracuji v Čechách a v Kanadě jsem na mateřské.
Mluví se o vás nejčastěji jako o zpěvačce, jste herečkou a také tanečnicí, v čem se vy sama cítíte nejpevnější v kramflecích?
Pro mě je ideální film, kde se zpívá a tančí. Zatím se mi to ale poštěstilo jen v Kvasce. A i když mě potkalo spousta krásných pohádkových postav a dramatických rolí na divadle, na ten pravý Chorus Line stále čekám.
Po práci na dramatickém Labyrintu a divadelních tragédiích přišel čas na komedii.
Trilogie, jejíž poslední díl přijde do kin zanedlouho, je sice jednou z nejúspěšnějších komedií, zároveň ale jednou z nejkritizovanějších. Nemrzí vás to?
Tenhle film není určen festivalům náročných filmů. Přesně k tomu jsem dostala scénář a s tím jsem do toho také šla. Až budeme točit Pýchu a předsudek, bude to jiný úkol.