Parfumérka Petra Hlavatá: Vůně je jako láska, někdy vydrží celý život | Pro ženy | Blesk.cz

Parfumérka Petra Hlavatá: Vůně je jako láska, někdy vydrží celý život

7. dubna 2014 | 10:00

Vystudovala střední zdravotnickou školu, obor farmaceutický laborant a pracovala ve staré lékárně v Olomouci. Na její vůni prý vzpomíná dodnes. Právě tam se Petra Hlavatá naučila míchat mastičky, krémy, tinktury z léčivých bylin a také staré lékárenské fígle, které se dnes už neučí. Po revoluci pak přičichla k homeopatii a aromaterapii, z cest po Indii, Pákistánu nebo Iránu si pak přivezla vonné substance a oleje a to už byl jen krůček k tomu, aby se pustila do svého vonného řemesla. Představujeme vám ženu, která doslova žije vůněmi a naučí je vnímat i ostatní.

Přiznám se, že na rozhovor s paní Petrou Hlavatou, majitelkou parfumerie Rafaella, jsem šla s lehce špatnou náladou, když jsem ale dorazila do jejího krámku, veškerá tíha ze mě spadla. Už z dálky to ucítíte zvláštní směsici vůní, které působí jako balzám na duši a když vstoupíte do průjezdu domu U Bílého pelikána, přivítá vás rozkošná předzahrádka plná bylinek a květin. A právě tady tvoří paní Petra své vlastní parfémy a také osobní vůně svých klientů, které jsou jim šité na míru.

Z čeho vznikla vaše potřeba vytvářet vlastní parfémy?

Mám vůně ráda odjakživa a myslím, že mi přestalo stačit to, co znám z parfumérií. Ale asi to byla i nějaká potřeba tvořit si svůj život a svůj svět. Vzhledem ke své původní profesi farmaceutika, umím míchat, ať už čaje, masti nebo právě parfémy, takže vytvořit si vlastní vůně pro mě nebyl problém. Svoji první řadu parfémů s názvem Gaia jsem namíchala na oslavu narození mé dcery a tak to vlastně celé začalo (usmívá se paní Petra na svou dceru, která našemu rozhovoru naslouchá a u toho kreslí návrhy flakonků pro maminčiny parfémy).

Jak vymýšlíte své vůně a z čeho jsou?

Vůně se nedá vymyslet, ta musí přijít, pokud tedy netvoříte vyloženě na zakázku. Je to jako malovat obraz, také poznáte, kdy je nebo není hotový. Já pracuji postaru, netvořím komerční vůně, ale vše vychází z mé fantazie. K jejich výrobě používám většinou přírodní složky, ale nebráním se ani těm syntetickým. Míchám zkrátka, co je potřeba. Vytvářím nejen svoji řadu parfémů, ale také osobní vůně pro mé klienty, takže pokud někomu voní syntetika, použiji ji do jeho vůně.

Zmínila jste, že vytváříte osobní vůně a také praktikujete vonné poradenství, co to vlastně znamená?

Během toho vonného poradenství procházím s klientem nejprve základní vonné tóny, od těch nejhutnějších a nejstarších po ty vysoké svěží. Společně ze složek, které se mu líbí nejvíce, pak hledáme základ, srdce a hlavu parfému. Na základě výběru klienta připravím tři typy vzorků parfému, se kterými klient odchází. Na další schůzce pak s jedním, který je mu nejpříjemnější, dále pracujeme a rozvíjíme ho. Než parfém uzraje, trvá to alespoň měsíc. Mezi tím vymýšlíme také jméno osobního parfému a také flakon. Používám flakony od českých sklářů, které mi vyrábějí na míru, proto je osobní parfém opravdu osobní.

Ono s vůní je to jako s láskou, její výběr je velmi intimní a je potřeba, abyste na sebe prozradili všechno. Ukáže se, jestli jste typ člověka, který potřebuje hodně malých „zážitků“ nebo ten jeden opravdový. Někteří klienti přijdou a už za půl hodinky mají jasno a výběr jen tak přikrášlujeme. Pak jsou ale lidé, kteří potřebují spoustu času, mnoho malých kapiček vůní, aby si dokázali poskládat tu svou. Pozná se na tom, jaký každý opravdu je vonný typ.

Dá se podle vůně poznat charakter člověka?

To je druhá část výběru parfému. S ním je to jako s dobrým jídlem, když zjistíte, co potřebujete a víte, jak se cítíte, dokážete svoje potřeby uspokojit. Parfémy jsou opravdu stará alchymie, která se dříve používala dokonce vědomě. Staří panovníci například používali jinou vůni, když šli do boje a jinou, když šli na lože. A o tom svět vůní je.

Měl by tedy člověk mít více vůní? Říká se, že když najdete tu svou, už jinou nechcete….

Ono s vůněmi je to jako s muži (směje se paní Petra šibalsky). Nedá se říci, že by člověk měl mít více lásek, když najdete tu svoji životní, už jinou nepotřebujete, a když ji nenajdete, tak jich okusíte víc a hledáte. Musíte to zkrátka cítit, vůně by vás měla dostat, pohltit a měla byste se s ní cítit dobře.

Poznáte jaký je kdo vonný typ, už když přijde do dveří?

Musím říci, že po těch letech většinou ano, ale nemluvím jim do toho, musejí si to najít sami. A není to nějaký vizuální podnět, stává se, že něžné blondýnky tíhnou k těžkým orientálním vůním, přesto, že byste to do nich třeba neřekli. Pozoruji, že výběr vůně je věc našeho genofondu, čichová paměť je totiž nejstarším smyslem a tak kam nás náš čich pustí, tam vlastně jdeme. I partnera si prý vybíráme podle vůně. Staré pravidlo také říká „Co mi voní, to mě léčí“, je to prostě instinkt.

Cestujete hodně kvůli ingrediencím a vůním?

Docela ano. Byla jsem v Indii, Pakistánu, Iránu a dalších zemích a letos jsem si řekla, že bych chtěla opět projít starou kadidlovou stezku, Omán, Jemen, Saudskou Arábii. Někdy o sobě říkám, že jsem vlastně průzkumník, protože stále hledám a zkoumám ingredience.

Máte dvě děti, podědily po vás lásku k vůním?

Dcera Gaia určitě. Je hodně tvořivá a už dnes se mnou navrhuje flakony k vůním. Za čas spolu uděláme dětskou řadu parfémů a určitě v ní chci její smysl pro ně rozvíjet. Syn Adam je právě v pubertě, a nejraději míchá jídlo (směje se paní Eva).