4°C
Nedávno to byl rok, co vám ze života odešel táta. V čem a v jakých chvílích vám nejvíc schází?
Schází mi pořád a ve všem. To se asi už nezmění. Nicméně, ačkoli to může komukoliv připadat sebepodivnější, jsem přesvědčený, že tady se mnou pořád je. Často, když si v něčem nejsem jistý nebo mě cokoli trápí, jako by mi pošeptal to své typické: „Jen se neposrat!“ A mnou prostoupí klid a jasná mysl.
No, co to je – cítit se jako nejoblíbenější herec? Přiznávám, že se takto cítit asi neumím… Já si té ceny ale samo sebou velice vážím. Koneckonců je to i důkaz toho, že se lidem líbí, co dělám a jak to dělám, což je pochopitelně mnohem příjemnější, než kdyby tomu bylo právě naopak. Takže co mi to přineslo? Právě ten důkaz, jak jsem o tom před chvílí hovořil. Je to, myslím, fajn pocit.
A co vám naopak vzalo?
Neřekl bych, že by mi to něco vzalo. A pokud ano, tak o tom nevím nebo si to nepřipouštím.
Když jste u toho herectví: kdo je váš nejoblíbenější herec?
Tak těch oblíbených mám „hafo“. Třeba Edward Bortin, jehož herecký projev je velmi osobitý. Stejně tak je úžasný Leonardo DiCaprio nebo Christian Bale či Garry Olejan. Mám rád herce, u kterých má herectví ještě nějaký další přesah. Ale to člověk musí mít v očích, jak ostatně taky říkával můj táta.
Řekl byste o sobě, že jste multifunkční osobnost?
Ano. Zastanu poměrně dost profesí a vždy se snažím dělat je nejlépe, jak je to jen možné. Navíc mě už odmalička zajímala spousta věcí a byl jsem hodně zvídavé dítě. Věřím, že jsem s rozšiřováním svých činností ještě zdaleka nepřestal. Baví mě být renesanční člověk.
Pokaždé na podobnou otázku odpovídám stejně a jsem přesvědčený, že do budoucna tomu ani jinak nebude. Jsem především muzikant, potažmo skladatel. To mě uspokojuje ze všeho nejvíc.
Ve vašem životě se letos objevila nová láska. Vybaví se vám úplně první setkání s Táňou Kuchařovou?
Tohle je záležitost, kterou většinou na potkání nevyprávím. A do médií už vůbec ne. Nicméně je zajímavé, že jsme se nikdy nikde nepotkali, a to jsme k tomu měli často dost blízko.
Jak to myslíte?
Například jsem dostal nabídku moderovat ročník Miss, který Táňa vyhrála, a nakonec jsem tuto nabídku odmítl. Potom jsem moderoval Slavíka, kde měla předávat cenu, a na poslední chvíli to z pracovních důvodů musela zrušit. Čili poprvé jsme se tak osobně setkali až letos.
Přesně ta, která je momentálně po mém boku.
Čili ta vůbec nejkrásnější na světě z roku 2006.
Ano.
Když jste se Táně poprvé podíval do očí, co vám proběhlo hlavou?
Nezlobte se, ale s dovolením si tohle nechám sám pro sebe. Je to příliš osobní.
Dobře: jste zamilovaný?
Ano.
Jedno manželství za sebou už máte, můžete tedy porovnávat. Je vaše současná zamilovanost osudová? Intenzivnější?
Všechno nové většinou bývá krásné. A podle jistých studií má tato doba z vědeckého hlediska i své jasně dané trvání. Nicméně já si myslím, že láska jako taková nemá svoje datum spotřeby.
Vím, že vaše propojení s tátou bylo (a doufám, že pořád je) hodně silné. Dokážete odhadnout, jak by reagoval, kdybyste mu Táňu představil?
Mrzí mě, že se nesetkali… Jsem přesvědčený, že by se mu rozhodně líbila.
Je šikovná. Přirozenost je výsadou jen mála herců, a to na to často mají vysoké školy. Ale to je něco, s čím se musíte narodit. Tohle se naučit nedá. A Taťána přirozená je.
Docela dlouho jste drželi média v napětí, jestli spolu opravdu chodíte, nebo ne. Proč? Záměr, nebo ponaučení se z nějaké špatné zkušenosti?
Nešlo o to držet někoho v napětí. Chtěli jsme zkrátka dát našemu vztahu přirozený vývoj. To je tak, jako kdybyste začal randit s dívkou, a všichni kolem by vás začali bombardovat otázkami, jestli spolu chodíte. Bylo by vám to logicky nepříjemné, když byste sám vlastně ještě ani netušil, co se z nevinného randění časem vyvrbí.
Sám nevím. (smích) Ale, jak vidno, nějak to stíhám.
Popište mi, prosím, jeden svůj veskrze pracovní den.
Na to ale nemá tento náš rozhovor ve vašem magazínu dostatek místa.
Tak naopak den, kdy pro změnu žádnou práci nemáte.
(smích) Stejná odpověď.
Kde a jak nabíráte energii?
Spánek – to je skvělá věc!
Je něco, z čeho máte opravdu strach?
Strach je protipólem svobody, a já jsem svobodný.
Spousta věcí. Jak v osobním životě, tak v práci. Je toho vážně spousta.
Kdo nebo co vás naposledy hodně zklamalo?
Zklamalo? Netuším… Zklamání většinou hned zahazuji na smetiště pocitů.
Kdy jste naposledy složil novou písničku?
Asi před týdnem.
A na úplný závěr: na co se ve spojitosti s vámi můžeme v nejbližší době těšit?
Jelikož už je na světě můj videoklip k písni And the Oscar goes to… a já mám závazek vůči Supraphonu natočit desku, tak možná právě na to. Měla by vyjít příští rok na jaře.
