Helena Vondráčková (66): Pořád mám své touhy | Pro ženy | Blesk.cz

Helena Vondráčková (66): Pořád mám své touhy

3. ledna 2014 | 15:30

Příjemná, usměvavá a absolutní profesionálka. To byly první tři slova, kterými jsem si Helenu Vondráčkovou, po pár minutách rozhovoru, v duchu charakterizovala. a když se rozpovídala o hudbě a jejím nejnovějším albu Touhy, měla jsem sto chutí si ho okamžitě pustit!

Myslím, že nebude troufalé říct, že v šoubyznyse už se pohybujete bezmála padesát let. Prostě stálice. Na vašem novém albu však spolupracovalo mnoho nových autorů. Nebyl to risk?

vybrala jsem si je, protože jsem chtěla, aby toto album bylo jiné, než všechna předešlá. Písničky jsme vybíraly celý rok. Bylo z čeho a myslím, že jsme vybrali ty nejlepší, jaké jsme jen mohly. Album je celkově klidnější, písničky jsou lyrické a baladické, ale najdete tam i věci, které mají tempo a "drajv".

Helena Vondráčková
To, že po dvou týdnech od vydání alba jste v rámci prodeje na druhém místě, asi hovoří za vše.

Mám z toho radost! Tím víc v dnešní situaci, kdy se cédéčka až tak nekupují. ale album je zvukově na světové úrovni a má opravdu kouzlo.

A je plné touhy. Proto ten název?

Jmenuje se to "Touhy", protože texty jsou plné věcí, které mohou být nejen mým přáním, ale také těch, kteří si píseň poslechnou. Byla bych moc ráda, kdyby si tam každý našel nějakou svoji touhu a nebo písničku, která mu přiroste k srdci.

Nebojíte se konkurence, když je dnes tolik talentových nebo pěveckých soutěží?

Naopak, já jim držím palce! Je to velká příležitost pro začínající v tomto ne právě nejpřívětivějším stavu, kdy se nemají kde prezentovat. Z této stránky jsme to my měli kdysi jednodušší. V rozhlase i v televizi byla spousta hudebních programů. A dost divadel v té době hledalo talenty, takže minulá doby byla v tomto, co se příležitostí týče, o mnoho lepší.

Helena Vondráčková
Vám podobná soutěž změnila život a odstartovala kariéru.

Ano, i když ne s takovou mediální podporou (smích). Nebyl na ní rozhlas, ani televize, ale zase tam bylo spousta novinářů a lidí ze šoubyznysu, kteří pátrali po nových talentech. Takže jsem rovnou tam dostala nabídku do divadla Rokoko.

Tušila jste, že to nabere až takové obrátky? Rok po soutěži už jste měla Zlatého slavíka, o čtyři roky později angažmá v pařížské Olympii s Golden Kids (Marta Kubišová a Václav Neckář), rok poté první sólové LP... A to vše jen do roku 1969!

(smích) Netušila, ale každý umělec chce být úspěšný. Chce, aby jeho písně chytily lidi za srdce, hrály se a měly úspěch na koncertech. Měla jsem štěstí, že že jsem již v útlém věku byla jazykově dobře vybavená, takže i v té těžké době mi přicházely nabídky ze zahraničí. Do konce 80. let jsem měla procestovanou podstatnou část zeměkoule. Tříměsíční turné v Japonsku, sólo vystoupení v Kanadě, Brazílii a po celé Evropě. To nazývám úspěchem. Bohužel jsem ale žádnou závaznou nabídku přijmout nemohla.

Helena Vondráčková
Mluvíte německy, anglicky, polsky, rusky, francouzsky. Nikdy vás nelákalo emigrovat?

Dostala jsem několik nabídek, ale musela bych tam zůstat. a to byl pro mě problém. Jsem hodně vázaná na rodinu a představa, že už bych se nemohla vrátit, mě od tohoto kroku vždy odradila.

Prý jste dostala i "lano" od skupiny Les Humphries Singers, která byla v 70. letech považovaná za jednu z nejúspěšnějších popových kapel své doby.

ano, ale musela bych navždy opustit Českou republiku. Tehdy vládl tvrdý socialismus a nebyla žádná vidina revoluce, takže jsem odmítla. Byla to škoda, protože tehdy jsem měla šanci něco ve světě dosáhnout. Musela jsem se tedy spokojit s tím, co jsem dokázala tady. Ale nelituju toho. Myslím si, že jsem byla celkem usilovné děvče. (smích) A asi bych se ani dnes nerozhodla jinak, než tehdy.

Helena s manželem Martinem Michalem
No a co nabídky ke sňatku? I těch jste musela dostat nespočetně.

To ano. Bylo jich dost. Kdysi chodily poštou, dnes mě lidé kontaktují spíš po e-mailu. Těch mi chodí strašně moc, i když už ne s nabídkami ke sňatku. Ví, že už vdaná jsem. A co by kdo dělal s ženou v mém věku. (smích)

Jenom jestli by vám ti muži stačili! Vy máte kopec energie. Cvičíte?

Ano. Nedávno jsem se rozhodla, že budu cvičit s trenérem. Člověk je sám totiž strašně líný. Pod odborným dohledem a nebo v kolektivu je to o mnoho zábavnější. Ráno si zacvičím jógu a pár cviků na záda, abych se probrala. V létě každé ráno plavu. Kromě toho hrajeme s manželem (Martin Michal) tenis, chodíme na procházky s pejskem a čerstvý vzduch si dopřávám i na zahradě.

Když k tomu připočítám vystoupení, nahrávání ve studiu, nedávné dva vánoční megakoncerty, tak se ptám, kdy stíháte žít?

(smích) Je pravda, že bych potřebovala, aby den měl dvakrát tolik hodin, ale s manželem si věci plánujeme. Rozdělíme si, co kdo udělá, aby to nebylo všechno jen na mně. Je mi velkou oporou.

Helena seděla modelem, ani se nehnula...
Vydala jste CD a vyšla vám už šestá kniha. Co plánujete dál?

Od knih a CD si dám teď na chvíli pokoj. Je tu ale spousta jiných cest a témat, kterým se můžu věnovat. Stále mám svoje touhy a cíle.

Jste jedinečný originál, ale za chvíli budete mít dokonalou kopii. Prozradíte, co se chystá?

Na jaře letošního roku se bude v Praze otevírat muzeum voskových figurín. Organizuje to pařížské muzeum Le Musée Grévin. Jsem jednou z prvních, kterou začali vyrábět. Zatím mi udělali hlavu, dotvářeli detaily a teď mi budou malovat obličej a napichovat vlasy, řasy a obočí. Šaty z vystoupení s Karlem Gottem v Carnegie Hall zabezpečí moje návrhářka Tatiana Kovaříková.

...a vyplatilo se! Figurína vyšla do posledních detailů.
Jaký je to pocit, mít svoji vlastní sochu?

Je to velké ocenění a já se na to moc těším. Když vidím, jak věrohodně ji vyrábějí, myslím, že to bude krásné.

Zdroj: Nový Čas pre ženy

Autor: Monika Chybová