3°C
Veroniko, jaký máte z příběhu Markéty Lazarové pocit?
To je tak strašně velký pocit, že se to nedá ani popsat. Je to okouzlující, fascinující a obrovský příběh lásky a emocí.
Inscenace je hodně pohybová, jak jste na tom?
Já myslím, že dobře. Není to jen o tanci, já taneční nadání nemám, ale snažíme se dobrat nějakého tvaru. Ale fyzičku, tu mám. Absolvovala jsem v létě trénink, chodili jsme v přírodě, prošli jsme si dokonce Grand Canyon, takže mám nachozeno a fyzicky je to v pohodě.
Jak jste se ale poprala se zpěvem?
Zpěv a tanec, to jsou takové kategorie, které jsem na škole měla, ale všichni mi říkali, že nemusím tančit, nemusím zpívat, hlavně, když to nějak zahraju, takže jsem na ně trochu kašlala. A teď jsem se rozhodla, že s tím něco udělám, chodím na hodiny zpěvu a nějak to jde.
Vaše herecké kolegyně, když se doučí zpěv, často vydají nějaké cédéčko, nechystáte něco?
Rozhodně (smích). Vydám nějaký soubor ukolébavek…..i když vyšlo cédéčko z jednoho představení kde zpívám, takže už mám vlastně splněno a na další se nechystám (smích). Teď už jen napodobuju zpěvačky a zpívám si ve sprše.
